RECENZE: Médeia, @SohoPlace ✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí novou inscenaci Eurípida Médeia v režii Dominica Cooka, v níž v hlavních rolích excelují Sophie Okonedo a Ben Daniels v divadle @sohoplace v Londýně.

Sophie Okonedo v inscenaci Médeia. Foto: Manuel Harlan Médeia

@sohoplace

17. února 2023

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Tato očekávaná inscenace Eurípidovy Médeie je v mnohém věrná tradici, což jí v žádném případě neškodí. Režisér Dominic Cooke plně důvěřoval síle textu i hereckému obsazení, a tato sázka se mu vyplatila. Inscenace využívá proslulý, stroze drsný překlad kalifornského básníka Robinsona Jefferse. Přestože vznikl pro představení s Judith Andersonovou ve 40. letech, stále zní jako syrový modernistický text, který podle potřeby střídá vznešenou tragickou polohu s mrazivými detaily hrůzy.

Ben Daniels v inscenaci Médeia. Foto: Johan Persson

Představení trvá strhujících devadesát minut bez přestávky. Děj se odehrává v arénovém uspořádání, které naplno využívá vynikající viditelnost v novém sále @sohoplace. Scénu tvoří dlážděné nádvoří, z něhož vede točité schodiště do prostor v podzemí. Rampy v rozích slouží k nástupům a odchodům herců, zatímco sbor korintských žen je strategicky rozmístěn přímo mezi diváky v hledišti.

Všechny role jsou obsazeny bravurně, a i když hlavní tíha představení leží na Benu Danielsovi a Sophii Okonedo, je třeba vyzdvihnout i kvalitu vedlejších postav. V řecké tragédii v podstatě neexistují malé role, protože každá v určený moment přináší zásadní zprávy a posouvá děj. Sbor zde funguje jako svědomí diváků, reflektuje naše reakce a provází nás morálními dilematy. Velké uznání si zaslouží Marion Bailey v roli Chůvy, která dokáže spojit věrnost své paní s hlubokým strachem z toho, k čemu se schyluje. V závěru pak přináší mrazivý, skvěle vygradovaný popis Médeiny první pomsty. Tři korintské ženy v roli sboru nabízejí širokou škálu emocí i pádné argumenty proti Médeině zaslepené touze po odplatě. Role Médeiných dětí pak hrají dva chlapci, kteří i přes svůj nízký věk působí na scéně velmi přirozeně a bezprostředně.

Marion Bailey. Foto: Manuel Harlan

Ben Daniels ztvárňuje čtyři různé role, z nichž každá je precizně odlišená. Mezi výstupy obchází jeviště ve zpomaleném pohybu a pouhým odložením nebo oblečením saka se mění v jinou postavu. Především je to však Jáson – jeho proměna ze sebevědomého hrdiny v rozvráceného a truchlícího otce je mistrovsky vystavěná. Jásonova vina spočívá v opuštění Médeii pro vlastní prospěch. Oženil se s dcerou korintského krále Kreonta v naději na získání trůnu, a to i přesto, že za svůj úspěch s rounem vděčí právě Médeině magii a její ochotě opustit rodnou zem. Zpočátku hýří bezstarostností, která se však pod tlakem Médeiny systematické pomsty postupně hroutí. V závěrečné scéně, kdy na scénu dopadá umělý déšť a vrší se důkazy o vraždách v zákulisí, je jeho rozklad naprosto zdrcující.

Ben Daniels v inscenaci Médeia. Foto: Manuel Harlan

To je však jen část jeho výkonu. S obdivuhodnou lehkostí zvládá také chladnou politickou vypočítavost krále Kreonta, laskavou empatii vychovatele i afektovanou sofistikovanost athénského krále Aigea. Tato poslední postava přináší do jinak ponurého večera vítaný prvek humoru.

Sophie Okonedo a Ben Daniels v inscenaci Médeia. Foto: Johan Persson

Tato hra stojí a padá na představitelce hlavní role a Sophie Okonedo v této zkoušce obstála na výbornou. Imponuje svou důstojností a chladnokrevně vykalkulovaným přístupem k pomstě. Nehysterčí hned od začátku – diváka naopak fascinuje tím, jak obratně manipuluje s ostatními, aby dosáhla svého cíle. Ke Kreontovi je pokorná, jen aby získala čas. S Jásonem si zahrává s veškerým šarmem někoho, kdo přes odvržení přesně ví, jak na bývalého milence zapůsobit. Snad nejbolestivějším momentem je chvíle, kdy přesvědčí Jásona, aby si hrál na zemi s dětmi. Tato idylická rodinná scéna je o to děsivější, že jako diváci víme, co bude následovat. I v úplném závěru má její šílenství (pokud to šílenství je) jasný řád. Nikdy neztrácí kontrolu, a díky absenci laciných teatrálních gest je její výkon o to silnější a mrazivější.

Ben Daniels a Marion Bailey v inscenaci Médeia. Foto: Manuel Harlan

Jedinu výtku mám k hudebnímu doprovodu a zvukům. Během mnoha klíčových monologů zní vytrvalý, osudový rytmus, který je naprosto zbytečný. Tam, kde slova a herectví bohatě stačí, působí takový podkres vůči divákovi podbízivě a rušivě. Kdo potřebuje neustále připomínat, že právě sleduje zlomový moment? Jen kvůli tomu se zdráhám udělit plných pět hvězdiček, které by si jinak tato inscenace zasloužila.

Délka představení: 1 hod 40 min (bez přestávky) HRAJE SE DO 22. DUBNA 2023 REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA MÉDEIU V @SOHOPLACE

Přečtěte si také: Představení sohoplace – prvního nově postaveného divadla ve West Endu po 50 letech