RECENZE: Mosquitoes, National Theatre at Home ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Lucy Kirkwood Komáři (Mosquitoes) s Olivií Colman a Olivií Williams, kterou můžete sledovat na platformě National Theatre at Home.

Olivia Williams a Olivia Colman ve hře Komáři. Foto: Brinkhoff Moegenburg Komáři

National Theatre at Home

4 hvězdičky

Sledujte zde

Největším přínosem streamovací služby, jako je National Theatre at Home, je možnost zhlédnout inscenace, na které bylo téměř nemožné sehnat lístky. Hra Lucy Kirkwood z roku 2017, uváděná na scéně Dorfman, obsadila Olivii Colman a Olivii Williams – už jen kvůli těmto dvěma herečkám měly vstupenky cenu zlata. Je proto čirá radost moci si toto představení pustit online, i když horší kvalita zvuku u záznamu mu bohužel brání v získání plného počtu pěti hvězdiček.

Srdcem hry jsou sestry Alice a Jenny. Alice (Olivia Williams) je brilantní vědkyně pracující na spuštění hadronového urychlovače; je skvěle organizovaná a snaží se skloubit náročné zaměstnání s výchovou dospívajícího syna Lukea. Jenny (Colman) je naproti tomu ztělesněný chaos. Na začátku hry je těhotná, kouří a vzpamatovává se ze ztráty dcery, která zemřela na spalničky. (Jenny ji odmítla nechat očkovat na základě poplašných zpráv, které si přečetla, díky čemuž hra působí velmi aktuálně).

Jak se dalo očekávat, Colman a Williams jsou vynikající a dokonale vystihují střet vědy s přírodou, řádu s chaosem a spontánnosti s plánováním. Jejich světy se samozřejmě srazí přesně ve chvíli, kdy je spuštěn Velký hadronový urychlovač. Celou show si však pro sebe málem ukradne Joseph Quinn v roli Lukea. Jeho výkon v roli teenagera zmítaného úzkostí, který čelí šikaně v otřesné škole, je zamilovaný do hrozné dívky a zoufale touží po pozornosti své matky, zatímco mu chybí otec, jenž zmizel před deseti lety, je naprosto výjimečný. Onen rodič je zde přítomen v postavě Bosuna – působivého vypravěče v podání Paula Hiltona. Ten může být buď Lukeovým zmizelým otcem, nebo samotným Higgsovým bosonem; tak ambiciózní je rozsah scénáře Lucy Kirkwood.

Foto: Brinkhoff Moegenburg

Hra překypuje nápady – chvílemi jich je až příliš a stopáž je poněkud delší – ale Kirkwood dokáže udělat vědu i osobní ambice zábavnými tím, že do popředí staví rodinné drama. Skvělá je také Amanda Boxer jako matka sester Karen, kdysi špičková vědkyně, která byla kvůli svému pohlaví připravena o Nobelovu cenu a nyní bojuje s inkontinencí a ztrátou paměti. Téma přehlížení vědkyň je pro hru možná dalším motivem navíc, ale je krásně dojemné, stejně jako proměna rolí obou sester, kdy se Jenny stává praktičtější a Alice propadá hysterii, když se Luke na několik dní ztratí. Skutečnou hvězdou produkce je však dechberoucí světelný design Paule Constable a scéna Katrina Lynsey, které nás provádějí velkými třesky, časem a vědou mimořádně poutavým způsobem. Je jen velká škoda, že zvuk v tomto záznamu je tak slabý – a to má můj počítač kvalitní reproduktory! Kdykoli se herci vzdálí od centrálního pódia, jejich hlasy slábnou a jsou nezřetelné, což kazí některé skvělé gagy v této vtipné, vzrušující a úžasně ambiciózní hře.

Webové stránky National Theatre at Home