RECENZE: Nell Gwynn, Apollo Theatre ✭✭✭

Gemma Arterton a soubor inscenace Nell Gwynn. Foto: Tristram Kenton Nell Gwynn

Apollo Theatre

3 hvězdičky

Koupit vstupenky

Jak důležité je místo konání? Má samotný divadelní prostor moc rozhodnout o úspěchu či neúspěchu hry? Samozřejmě záleží na kuse i na specifikách daného prostoru, ale v případě Nell Gwynn se ukázalo, že scéna hraje skutečně zásadní roli.

Ať už Jessica Swale při psaní zamýšlela uvést svou hru v shakespearovském Globe Theatre či nikoliv, lze si jen stěží představit vhodnější domov pro tuhle rozvernou, metateatrální komedii – obzvlášť nyní, když se místo toho usídlila v klasickém kukátkovém divadle Apollo Theatre.

Gemma Arterton v inscenaci Nell Gwynn. Foto: Tristram Kenton

Způsob, jakým Swaleová evokuje cestu Nell (Eleanor) Gwynnové „ze stoky na královský dvůr“, je milostným dopisem divadlu – oslavou geniálně výstředních divadelníků a všeho, co stojí za zrodem jevištní magie.

Herecký soubor se vyhýbá anachronickému naturalismu. Pod režijním vedením Christophera Luscombea (Spamalot, The Rocky Horror Show) sázejí na více performativní styl, hrají směrem k divákům a po celou dobu s nimi interagují; mezi jejich melodramatickými výstupy před fiktivním restauračním publikem a scénami „v zákulisí“ je jen nepatrný rozdíl.

Gemma Arterton jako Nell Gwynn. Foto: Tristram Kenton

Expresivní herecké obsazení podává své komické repliky – kombinaci kultivovaných slovních hříček a méně jemných vtipů o „schovávání klobásy“ – s velkou dávkou sebeuvědomění; ke každé pointě už chybí jen plácnutí do stehen a fanfára. Bohužel v novém působišti v nablýskaném londýnském West Endu postrádá Nell Gwynn tu pravou interaktivní atmosféru, která vybízí k bouřlivému smíchu, a místo toho vyvolává spíše uculování, protáčení očí a slyšitelné vzdechy.

Na druhou stranu, pokud vám nevadí lehčí žánr, přehrávání a styl připomínající opilého strýčka, je Nell Gwynn báječně zábavná. Čeká vás švihácká kapela přímo na scéně, břeskné písně a dokonce i lekce flirtování s vějířem.

Druhé dějství je obzvlášť vtipné a místy i velmi dojemné. Sentiment je však vzápětí utnut hrubozrnnými hláškami, což publiku brání v tom, aby si k postavám vybudovalo hlubší vztah.

V roli slavné restaurační herečky se nově představuje Gemma Arterton (The Duchess of Malfi, Made in Dagenham, Quantum of Solace). Šarmantní a temperamentní Arterton podává přesvědčivý výkon, když se Nell proměňuje z prodavačky pomerančů v Drury Lane v královu nejmilejší milenku. Arterton umí tančit i zpívat, ale její předvídatelně koketní manýry se časem trochu omrzí, takže komplexní a inteligentní Nell v jejím podání působí poněkud jednotvárně.

Gemma Arterton jako Nell a David Sturzaker jako Karel II. v inscenaci Nell Gwynn. Foto: Tristram Kenton

Michele Dotrice (Some Mothers Do Ave ‘Em) je v roli souborové švadleny Nancy naprosto skvělá, stejně jako Greg Haiste, který se vrací do role Edwarda Kynastona. Haisteho jiskřivá energie a komické načasování dodávají této známé postavě – oddanému herci, který s nelibostí přenechává své ženské role Nell – skutečnou vitalitu. Edward je nakonec z celé party nejsympatičtější.

David Sturzaker jako okouzlující, leč nerozhodný Karel II. umně balancuje mezi komikou a romancí. Podobně citlivý výkon Jaye Taylora dává vyniknout postavě uznávaného herce Charlese Harta, který Nell proslule zasvětil do tajů řemesla.

Stručně řečeno: Něco mezi Zamilovaným Shakespearem a Monty Pythony. Pozoruhodný popelkovský příběh Nell Gwynn v lehkomyslné a rozverné komedii Jessiky Swale ožil, ale přímo volá po návratu do atmosférického open-air divadla Globe. Nell Gwynn se hraje v Apollo Theatre do 30. dubna 2016