RECENZE: Questors, Jesters and Renegades od Michaela Coveneyho, vydavatelství Methuen ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí Questors, Jesters and Renegades. Příběh britského ochotnického divadla, vydalo nakladatelství Methuen Drama.

Questors, Jesters and Renegades. The Story of Britain's Amateur Theatre

Michael Coveney

Methuen

4 hvězdičky

Koupit knihu

Možná více než dramatické školy sehrálo ochotnické divadlo zásadní roli v tom, že přivedlo k divadlu řadu našich nejlepších herců. Seznam jmen v této knize je nesmírně působivý: Judi Dench, Simon Callow, Michael Gambon, Brenda Blethyn a zástupy dalších slavných osobností. Hlavní z nich je pravděpodobně Ian McKellen, který během svého triumfálního turné k 80. narozeninám podpořil místní ochotnická divadla a prohlásil, že právě tam „jsme všichni začínali“. Pro mnohé z nás to bylo místo, kde jsme se vyučili řemeslu. Každému, kdo je ochoten poslouchat, vždy tvrdím, že Everyman Theatre v Cardiffu bylo mou „dramatickou školou“ a že mé místní divadlo v Colchesteru, Headgate, je „domovem ochotnického divadla“ s vynikajícím celoročním programem, kde hostují místní soubory i občasné profesionální produkce. Kniha Michaela Coveneyho nejen mapuje vývoj ochotnické scény (především v Anglii), ale také oslavuje radost z amatérského divadla se vším, co k němu patří. Coveney dobře sleduje jeho vývoj, zejména skutečnost, že mezi oběma světovými válkami bylo ochotnické divadlo nedílnou součástí rozkvětu moderního divadla a mělo silné základy v socialismu a v Little Theatre Guilds, založených v roce 1946. Pochopitelně se nemůže věnovat každému souboru v zemi, a tak se soustředí na ty, které vzešly z Guilds a z jeho vlastních zkušeností – například londýnská divadla Questors a Tower Theatre, Little Theatre v Boltonu, kde jako školák účinkoval Ian McKellen, Halifax Thespians nebo Broadbent Theatre v Lincolnshire. Úžasné Minack Theatre má právem svou vlastní kapitolu a krásně doplňuje vynikající popis tohoto divadla v knize Amber Massie-Blomfield Twenty Theatres to See Before You Die (vydalo nakladatelství Nick Hern Books). Jedním z mnoha potěšení knihy – což možná vypovídá více o mně než o Coveneym – jsou anekdoty o příhodách, k nimž na ochotnických prknech dochází, a které tak skvěle paroduje hra The Play That Goes Wrong (Hra, která se nepovedla). Potěší jména jako Blagdon Mansfield, ve dne mlékař, v noci uvaděč, ošklivé sestry v podání miltonského řezníka nebo Tod Hunter, profesionální třídič kuřat – legendy svých komunit! Celou knihou prostupují příběhy o bohatém a naplňujícím amatérském životě, kampaň za Národní divadlo i historické popisy scén, které jsem odhodlán navštívit, jakmile budou zrušena omezení, zejména Maddermarket v Norwichi.

Michael Coveney

Kapitolu o vyobrazení ochotnického divadla ve filmu jsem považoval za poněkud nadbytečnou a mile rád bych ji vyměnil za hlubší pohled na amatérskou scénu ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku. Ačkoli Coveney vybírá zajímavé velšské divadlo Theatr Fach v Llangefni na Anglesey, které se věnuje velštině, letmá zmínka o divadle Park and Dare v údolí Rhondda jen podtrhuje nedostatečné pokrytí živé velšské scény – a jsem si jist, že totéž platí pro Skotsko a Severní Irsko. Nicméně přehled aktualizuje zahrnutím zapojení ochotníků do velkých projektů, jako byla epická inscenace The Passion v National Theatre Wales nebo A Midsummer Night’s Dream: A Play for the Nation v RSC, kde se hranice mezi amatérem a profesionálem stírá. Nemám sice v lásce výraz „amdram“ (ochotničina), který se v knize objevuje, ale i tak jde o uctivou poctu ochotnické scéně, mírně vyváženou varováním před nedostatkem diverzity a zavíráním divadel. Je to živá oslava ryze britského fenoménu. Líbí se mi, že se najdou čtenáři, kteří v popisovaných inscenacích sami účinkovali, a to je něco skutečně výjimečného. Doufejme, že jakmile pomine izolace, budeme moci naše ochotnické spolky oslavit tím, že se do jejich činnosti zapojíme nebo zasedneme v hledišti hned, jak to bude možné.