RECENZE: That Face, Orange Tree Theatre Richmond ✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí hru Polly Stenhamové Tvář (That Face), která se právě uvádí v divadle Orange Tree v Richmondu.

Niamh Cusack ve hře Tvář (That Face). Foto: Johan Perrson Tvář (That Face)

Orange Tree Theatre, Richmond

3 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY

Divadlo Orange Tree odvádí skvělou práci při uvádění nových her i oživování těch, které upadly v zapomnění. Nikdo nemůže tvrdit, že by dílo Polly Stenhamové bylo jako celek přehlížené, ale od její průlomové hry „Tvář“ (That Face), která sklidila nadšené kritiky v Royal Court, uplynulo již patnáct let. Je tedy na místě podívat se v nové produkci na to, jak obstojí dnes. Bohužel i přes vynikající herecké výkony zůstávám ne zcela přesvědčen.

Drama vykresluje rozpad bohaté rodiny, která je špičkou v dysfunkčnosti. Otec Hugh, makléř z Hongkongu, rodinu před časem opustil kvůli druhé manželce a dítěti. Se svou bývalou ženou a dětmi udržuje kontakt jen skrze finanční injekce, což je jeho univerzální „řešení“ na vše. Mezitím jeho první žena Martha propadla drogám a alkoholu natolik, že její syn Henry musel nechat školy, aby se o ni mohl starat – role rodiče a dítěte se zde zcela obrátily. Mladší dcera Mia si udržuje odstup, ale hned v úvodu vidíme, že i ona se utrhla ze řetězu jiným způsobem. Spolu se starší spolužačkou nadrogují mladší dívku v rámci internátního rituálu, což vede k jejímu vyloučení ze školy a Hughovu návratu do Anglie, aby situaci vyřešil.

Děj se soustředí na prostou postel, která se mezi scénami otáčí, zatímco přibývají či mizí rekvizity. Začíná jako úhledná postel na internátu, aby se vzápětí stala dějištěm Marthiny bídné existence plné prášků, chlastu, cigaret a hromadícího se nepořádku. Tento sevřený design Eleanor Bullové doplňuje ostré, pronikavé osvětlení Jamieho Platta, kterému dominují dvě kruhová svítidla vznášející se nad scénou. Jak je v Orange Tree zvykem, výprava je úsporná a plně využívá všech čtyř vchodů, které nabízí uspořádání scény uprostřed hlediště.

Niamh Cusack, Kasper Hilton-Hille, Ruby Stokes a Dominic Mafham. Foto: Johan Perrson

Herecké výkony jsou přinejmenším dobré a některé přímo vynikající. V ústřední, částečně monstrózní roli narušené Marthy exceluje Niamh Cusack, která s vervou střídá nervní energii, citové vydírání, zlomyslnost i falešnou roztržitost. Kvalitních rolí pro starší herečky není nikdy dost a ona tuto příležitost plně využila. Stejně působiví jsou i Kaspar Hilton-Hille a Ruby Stokes, kteří oba na jevišti debutují. Hilton-Hille je středobodem většiny scén a zoufale se snaží vnést řád a bezpečí do chaotického světa své matky. Díky němu chápeme, proč se tolik brání tomu, aby tato noční můra skončila matčiným ústavním léčením – to by totiž sebralo veškerý smysl jeho vlastním snahám o nápravu. Na konci jasně cítíme, jakou daň si tito příšerní rodiče vybrali na jeho duševní stabilitě. V mnoha ohledech je právě on skutečnou obětí. Také Stokesová podává precizní výkon v roli, která působí povrchně a necitlivě, ale ve skutečnosti jde o další způsob, jak se vyrovnat s neřešitelnou situací.

Zbývající dvě role jsou poněkud nedopsané, což je součástí toho, co v rámci hry jako celku nefunguje. Starší školačku Izzy hraje s ráznou a znepokojivou arogancí Sarita Gabony; po silném úvodu však po letmém sexuálním sblížení s Henrym z děje náhle mizí. Opačný problém má postava otce Hugha, který se objevuje příliš pozdě na to, aby se jeho charakter plně rozvinul – jeho minulé činy nesou velkou váhu v rámci vysvětlování motivací, ale dostává málo prostoru k tomu, aby představil svou verzi příběhu nebo vyjádřil lítost. Dominic Mafham vytěžil z textu maximum možného.

Tato hra je na devatenáctiletou autorku pozoruhodným počinem. Má však své vady. Kromě problému s vyvážeností postav je tu prostě příliš mnoho scén s Marthou „na hraně“, jakkoliv jsou díky hercům působivé. Tón hry má neutuchající intenzitu výmluvného rodinného cupování, kterému chybí potřebná dynamika, což naznačuje, že se textu úplně nepodařilo vystoupit ze stínu svých vzorů v dílech Cowarda, Albeeho a Tennesseeho Williamse.

Hra Tvář (That Face) se v divadle Orange Tree hraje do 7. října 2023.