RECENZE: Zmizení lady (The Lady Vanishes), Richmond Theatre ✭✭✭

Matthew Lunn hodnotí inscenaci Zmizení staré dámy v rámci britského turné v divadle Richmond Theatre

Obsazení hry Zmizení staré dámy. Foto: Paul Coltas Zmizení staré dámy Richmond Theatre, 11. března 2019

3 hvězdičky

Program turné po Velké Británii Jedním z úskalí adaptace klasického díla je najít způsob, jak diváka překvapit. Nejenže část publika bude děj znát, ale prvky vyprávění mohou působit zastarale či předvídatelně. Ačkoli se hře Zmizení staré dámy daří obdivuhodně navodit atmosféru předválečné éry, děj se po většinu času drží v zajetých kolejích, s výjimkou radostně chaotického závěrečného dějství.

Hra vychází z Hitchcockovy klasiky z roku 1938 a odehrává se ve vlaku z Vídně do Curychu, který je plný evropských stereotypů. Starší britská guvernantka, slečna Froyová (Juliet Mills), se spřátelí s Iris (Lorna Fitzgerald), bezstarostnou mladou dámou cestující do Londýna na svou svatbu. Setkávají se s metodickým rakouským doktorem (Maxwell Caulfield), dvěma britskými šlechtici posedlými kriketem (Robert Duncan a Ben Nealon), německým vojákem bez smyslu pro humor (Joe Reisig) a temperamentním italským kouzelníkem. Poté slečna Froyová zmizí a Iris propadá panice. Ostatní však popírají, že by ve vlaku vůbec kdy byla. Iris se tak snaží zjistit, co se skutečně děje, s pomocí Maxe (Matt Barber), mladíka, kterým na pohled opovrhuje.

Inscenace nabízí příjemnou podívanou a místy je vynikající. Nealon a Duncan vnášejí do svého výstupu vřelost, i když jejich vtipy vyšumí do prázdna rychleji než nepodařený kriketový zápas. Eric v podání Philipa Lowrieho – nesmělý muž na nevysvětlitelné dovolené s milenkou – vykresluje působivý obraz lidské slabosti, zatímco Millsová zajišťuje, aby titulní dáma působila šibalsky i podezřele zároveň. Sledovat rozplétání záhady přináší jemné uspokojení, k čemuž přispívá i přirozená souhra mezi Fitzgeraldovou a Barberem. Přesto hře často chybí onen pověstný hitchcockovský drajv – dvouhodinová stopáž působí místy zdlouhavě, s příliš mnoha dialogy bez napětí a nevysvětlenými motivy.

Navzdory občasné rozvláčnosti graduje hra v závěru s naprosto strhující energií. Skvěle choreograficky zvládnuté a úžasně fraškovité finále je brilantní zábavou, která více než vynahrazuje poněkud neuspokojivé vysvětlení zmizení slečny Froyové. Soubor do toho dává úplně všechno a každá replika vyvolává u publika úžas nebo salvy smíchu. To svědčí o obrovském potenciálu pro zbytek turné a doufám, že se souboru podaří tuto energii plně využít.

Zmizení staré dámy je vlídná hra, občas frustrující, ale místy skutečně inspirovaná. Ačkoli se děj sune vpřed pomaleji, částečně kvůli šablonovitosti postav, pozvedá ho kvalitní obsazení s vynikajícími individuálními výkony a velkolepé finále.

ZMIZENÍ STARÉ DÁMY – BRITSKÉ TURNÉ