RECENZE: Obraz Doriana Graye, Barn Theatre (stream) ✭✭✭

Gary Stringer recenzuje hru Obraz Doriana Graye, kterou uvádí a online streamuje Barn Theatre v Cirencesteru a další scény.

Fionn Whitehead v inscenaci Obraz Doriana Graye 

Barn Theatre, Cirencester, a další, online

Tři hvězdičky

Sledovat Doriana Graye online

Oscar Wilde, kterého lze bez nadsázky označit za jednoho z prvních skutečných „influencerů“, by byl nepochybně nadšen, že jeho skandální mravoučný příběh Obraz Doriana Graye nás i nadále fascinuje. Tvůrčí tým stojící za kritiky oceňovaným snímkem What a Carve Up!, scenárista Henry Filloux-Bennett a režisérka Tamara Harvey, jej rázným způsobem – snad za doprovodu twitterového pípání a digitálního streamování – přenesli přímo do éry pandemie.

Výzvy spojené s dodržováním rozestupů znamenají, že tato nová předtočená adaptace je z nutnosti velmi vynalézavou produkcí. Využívá celou škálu multimediálních technik, aby Oscarův příběh o vítězství estetiky nad etikou přiblížila dnešku. Produkční tým odvedl prvotřídní práci; Holly Pigott vytvořila působivou scénu a kostýmy, zatímco kamera Benjamina Collinse a zvukový design s původní hudbou Harryho Smithe dodávají dílu filmový ráz. Najdeme zde mnoho chytrých, jemných i méně nápadných narážek na divadelnost celého kusu a na skutečnost, že má daleko k běžnému zážitku při sledování hry v živém divadle.

Alfred Enoch

Našeho antihrdinu Doriana hraje s nezbytným šarmem, i když s poněkud menší dávkou hrozivosti, Fionn Whitehead. Zde je vykreslen jako vysokoškolský student, který se potýká s tlaky života v lockdownu uprostřed globální pandemie. Stejně jako všichni mladí lidé se i on učí hledat své místo v našem digitálním světě okamžitého uspokojení a zjišťuje, kým je a co představuje v éře hashtagů a clickbaitů. Oslavovaný Dorian se ocitá v centru emocionálního přetahování mezi povrchně frajerským Harrym Wottonem v podání vynikajícího Alfreda Enocha a Basilem Hallwardem Russella Toveyho, který je zde softwarovým vývojářem svazovaným pravdami, jež nechce nebo nemůže přijmout. Další citové pokušení a zmatek do příběhu vnáší Sibyl Vane, kterou s kombinací ambicí i naivity brilantně ztvárnila Emma McDonald.  Sibyl sice dostává v rámci krátké stopáže málo prostoru, ale i to podtrhuje vrtkavou povahu Dorianových citů i slávy jako takové. Nejedna celebrita z reality show by s jejím osudem soucítila.

Podobně nevyužiti zůstali i dva pilíře britského herectví v obsazení. Stephen Fry v roli tazatele (Interviewer) má jen minimální úlohu, zatímco u Joanny Lumley v roli Caroline Narborough se zdá být nevyužitou příležitostí ukázat aspirace někoho, kdo stojí mimo mladistvou demografii sociálních sítí. Její dychtivost stát se součástí tohoto nového digitálního světa je sice naznačena, ale není plně rozvinuta.

Joanna Lumley

Dorianův propad do vlastní digitální temnoty vnáší do děje spoustu současných témat a právě zde se produkce poněkud potýká s vahou svých ambicí. Všudypřítomnost našich digitálních životů, samota, ztráta soukromí, kyberšikana či fenomén FOMO – to vše je nakousnuto jako vlákna temné sítě, která se snaží řešit i dopad fake news, konspiračních teorií, rostoucí rozpolcenost médií, souhlasu a sexuálního zneužívání. Je toho k pokrytí příliš mnoho, což občas působí těžkopádně a odvádí to pozornost od silných hereckých výkonů.

Wildeův původní příběh nese upřímné pravdy o naší posedlosti mládím a krásou a o strachu ze stárnutí a zbytečnosti. Současná digitální doba je ideální platformou pro otevření těchto univerzálních otázek a tato poutavá inscenace se o to rozhodně pokouší. I přes působivé obsazení se však, podobně jako sám Dorian, stává obětí přemíry ambicí a hlavní poselství se tím rozmělňuje. Možná, že stejně jako na sociálních sítích, i zde platí, že méně je někdy více.

Obraz Doriana Graye vznikl ve spolupráci divadel napříč Anglií a Walesem, pod vedením Barn Theatre v Cirencesteru, Lawrence Batley Theatre v Huddersfieldu, New Wolsey Theatre v Ipswichi, Oxford Playhouse a Theatr Clwyd. Online je k vidění od 16. do 31. března. Vstupenky na pictureofdoriangray.com.