RECENZE: The Shoemaker's Holiday, Swan Theatre ✭✭✭✭

Soubor inscenace Ševcovské posvícení (The Shoemaker's Holiday). Foto: Pete Le May Ševcovské posvícení

Divadlo Swan Theatre

28. února 2015

4 hvězdičky

Gregory Doran skutečně ví, co dělá, když jde o repertoár. Když byl poprvé oznámen záměr „Žádný Shakespeare ve Swan Theatre“, zatímco Shakespearův kánon se kompletně hraje na scéně RST, vypadalo to jako zajímavý experiment: zasadit Shakespearovo dílo do dobového kontextu tím, že se vedle něj budou neustále uvádět práce jeho současníků. Jak se však projekt rozvíjí, je jasné, že to není jen zajímavé, ale přímo geniální.

Sledování děl Shakespearových současníků nám pomáhá pochopit vitalitu a naléhavost, která prostupuje Shakespearovou tvorbou, témata, o nichž psal či proti nimž se vymezoval, i vkus tehdejšího publika. To vše nám umožňuje pochopit, proč byl Shakespeare nejvýznamnějším dramatikem své doby – a pravděpodobně všech dob – a dovoluje nám to lépe porozumět jeho humoru, popularitě i nadčasovosti.

Sváteční veselohra Thomase Dekkera Ševcovské posvícení, která se nyní hraje ve Swan Theatre, je v tomto ohledu ukázkovým příkladem. Obecně je považována za odpověď na Shakespearova Jindřicha V., neboť se odehrává zhruba ve stejné době, vystupují v ní prostí muži odvádění do války proti Francii, ústřední postava připomínající Falstaffa a král, který je velmi odlišný (zženštilý, mazaný, uličnický) od toho, kterého Shakespeare posílá „ještě jednou do průlomu“. Znalost Jindřicha V. zážitek z této hry okamžitě umocňuje; lze očekávat, že až se letos v RST otevře Doranova inscenace Jindřicha V., diváci, kteří viděli režii Philipa Breena, ji ocení o to více.

Breen ze hry ždímá každou špetku komediálního potenciálu. Repertoárový soubor, který byl tak skvělý v dramatickém a podmanivém Oppenheimerovi, dokazuje, že je stejně zručný i v oddělení bujarých komedií. Nechybí břitké poznámky stranou, ostré urážky, pikantní dvojsmysly, hlučné gagy, komické přízvuky, pšoukací vtipy, humorné hlášky, fyzická komika, kostýmní fóry, klauniáda – na co si jen vzpomenete, to v Breenově srozumitelné, svižné a nesmírně zábavné produkci najdete.

Jako každá dobrá komedie má i tato sice bláznivou, ale spletitou zápletku. Švec Ralph se nedávno oženil s Jane. Je však odveden do armády a jeho mistr Simon Eyre se pokusí uplatit plukovníka, aby Ralph mohl zůstat se svou ženou. Plukovník se však nenechá zviklat a Ralph odchází do války. A to i přesto, že onen plukovník sám opustí své místo v armádě, aby mohl dvořit své lásce Rose. Otec Rose i jeho vlastní otec jsou proti svatbě z různých důvodů (peníze a společenské postavení), a tak se onen šlechtic (Rowland) vydává za Holanďana a přijme u Eyra práci ševce.

Šlechtic Hammon si vyhlédne Jane a dvoří se jí s tím, že její manžel padl ve válce ve Francii. Jane je zprávou zdrcena, a přestože Hammonovu ruku zprvu odmítá, nakonec podlehne a se svatbou souhlasí. Nechce zůstat chudá a sama. Ralph však není mrtvý; vrací se z války sice těžce zraněný, ale živý. S jednou svatbou, kterou je třeba uspořádat, a druhou, které je třeba zabránit, mají ševci plné ruce práce. Přidejte k tomu lest s lodí a cizince s vtipným přízvukem, díky čemuž je Simon Eyre povýšen na starostu, a máte celkem jasnou představu.