RECENZE: Tři sestry, National Theatre London ✭✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje hru Tři sestry od Antona Pavloviče Čechova, kterou uvádí scéna Lyttelton v londýnském National Theatre.

Sarah Niles, Rachael Ofori a Natalie Simpson ve hře Tři sestry. Foto: The Other Richard Tři sestry

National Theatre (Lyttelton),

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Tohle je jedna z těch úžasných inscenací, kde se sejde několik různých energií, aby společně v divadle vytvořily opravdu výjimečný zážitek. Čechova nesmrtelná klasika o osudech sourozenců se zde dočkala vítaného osvěžení v africkém stylu. Děj je přesunut do Nigérie v období po získání nezávislosti a během traumatu války v Biafře (Biafra byl název regionu, který se odtrhl od federace, než byl krvavě donucen k návratu pod nadvládu Lagosu). Nigerijský dramatik Inua Ellams nahlíží na tyto události optikou románu Chinuy Achebeho „Svět se rozpadá“ (který byl nedávno zfilmován) a nachází nespočet paralel mezi Čechovovými zahálčivými provinčními měšťáky a svými sice sympatickými, ale pošetilými africkými rebely. Přestože děj odpovídá ruskému dramatu, fakt, že jejich svět rozvrací národní konflikt, dává postavám epickou vznešenost, která v originále chybí. Vlastně se často ocitáme ve světě, který připomíná spíše „Jih proti Severu“ než „Strýčka Váňu“ nebo „Višňový sad“.

Anni Domingo a Sarah Niles. Foto: The Other Richard

To platí i v případě Ellamsova odvážného rozhodnutí projasnit tón, zejména v první polovině. Ta se stává téměř lehkovážnou a připomíná spíše dynamickou televizní mýdlovou operu, nebo smetánku z amerického Jihu u Margaret Mitchell, než se jejich civilizace zhroutí. Tento dojem umocňuje energická a dynamická vize režisérky Nadii Fall. Diváci, kteří si pamatují její mistrovské „Dara“ na stejné scéně, ocení její schopnost (zde ještě vybroušenější) kombinovat velký narativní rozmach s detailním zkoumáním mocenských vztahů mezi pohlavími a – zejména – dopadů manželství na muže a ženy. Režisérka neomylně přechází od domáckého k celospolečenskému a nabízí nám filozofickou interpretaci historie založenou na složitých a subtilních mezilidských vztazích.

Ken Nwosu a Natalie Simpson. Foto: The Other Richard

A nikde to není vyjádřeno intenzivněji než ve výkonech hlavních hrdinek. Sarah Niles je silná, odhodlaná a soucitná jako nejstarší dcera Lolo, která zůstává svobodná – kromě pouta k dětem, které učí ve škole – a je patrně nejblíže „hlasu autora“. Její upovídaná mladší sestra Udo v podání Racheal Ofori je intenzivnější a ambicióznější, a trojici uzavírá Natalie Simpson jako málomluvná, leč vášnivá Nne Chukwu. I když tyto tři dominují dialogům, nejvíce strhující divadelní oblouk předvádí Ronke Adekoluejo jako Abosede. Její geniálně mazané využívání každé situace jí umožňuje neúprosně stoupat k absolutní moci nad rodinou. Klíčem k jejímu úspěchu je pochopení, jak manipulovat s muži: Tobi Bamtefa jako idealistický, ale neschopný bratr Dimgba, který rodinu přivádí k úpadku, je pro ni snadným soustem. Následně se zaměří na větší kořist, nikdy neviděného, ale všudypřítomného Benedicta Uzomu, který je vyplatí a stává se jejím dalším cílem.

Obsazení hry Tři sestry. Foto: The Other Richard

Do tohoto prostého, a přesto napjatého scénáře je vpleten obsáhlý, občas až shawovský diskurz o povaze státnosti, politiky, peněz a – vždy a znovu – kolonialismu. Podobně jako ve hře „Smrt a králův jezdec“, uvedené v tomto divadle před pár lety, i zde nad Nigérií visí stín britské touhy po kořisti. Jak Sule Rimi v roli Oyinyechukwua jasně ukazuje v hořkém závěru dramatu, ti, kdo nyní vládnou pacifikované zemi, trvají na udržování anglocentrického vzdělávacího systému. Nigerijské děti se tak stále musí učit, že britský cestovatel z přelomu 18. a 19. století, Mungo Park, „objevil“ pramen řeky Niger. Tento pohled je vnucen i Lolo, nyní ředitelce místní školy, aby se podtrhla její bezmoc tváří v tvář vítězné státní kontrole. Bolest, kterou přitom cítí, mění její tragédii a tragédii této rodiny v tragédii celé Afriky. Není divu, že diváci na konci hry jednotně povstali, aby ocenili sílu poselství a jeho mimořádně krásné a nezapomenutelné ztvárnění.

Zpět na naši domovskou stránku