ROZHOVOR: Juliet Mills o hře Zmizení lady a turné s manželem Maxwellem Caulfieldem

Hvězda divadelních prken i filmového plátna Juliet Mills nám prozradila, jaké to je být na turné s manželem Maxwellem Caulfieldem v divadelní adaptaci Hitchcockovy klasiky Zmizení staré dámy.

Maxwell Caulfield a Juliet Mills v inscenaci Zmizení staré dámy. Foto: Paul Coltas O čem Zmizení staré dámy je?

U thrilleru toho člověk nemůže moc prozradit, aby nevyzradil pointu! Děj se odehrává v roce 1938 na nádraží a ve vlaku, krátce před německou invazí do Rakouska. Ve vlaku se setkává skupina lidí a jeden z nich zmizí. Mladý pár si dá za úkol pohřešovanou osobu najít, ale zdá se, že se cestující spikli, aby utajili, co se vlastně stalo.

Je to skutečný komediální thriller, což je můj nejoblíbenější divadelní žánr. Myslím, že lidé se v divadle rádi bojí a rádi se smějí právě proto, že mají strach. Je to velmi vtipné a jsem na tuto hru moc hrdá.

Koho hrajete?

Hraju slečnu Froyovou, anglickou guvernantku, která šest let pracovala u rodiny v Rakousku. Je součástí celé hádanky. Víc už k tomu říct nemůžu!

Co vás přimělo k tomu, abyste se chtěla stát součástí této produkce?

Byl to nápad milého pana Billa Kenwrighta. Nabídl tu práci mně i mému manželovi najednou, což bylo okamžité a velké plus. Dalším velkým lákadlem byl fakt, že jde o novou hru. Vrátit se do Anglie a společně vyrazit na turné znělo prostě jako skvělý nápad a velká zábava.

Jak se vám spolupracuje s manželem Maxwellem Caulfieldem?

Miluju to. Jsme manželé už 38 let a v divadle jsme spolu pracovali asi šestkrát. Společnou práci zbožňujeme, hlavně když jsme na turné, protože je to úžasné dobrodružství – každý týden jiné město, sbalit si věci, sednout do auta a vyrazit. Je to skutečný dar, který nám Bill dal.

Těšíte se na turné po celém Spojeném království?

Ano, moc. Baví mě hrát v různých divadlech v různých městech. Je nádherné navštěvovat ty staré scény, které jsou v tak skvělém stavu, a vědět, že v nich určitě hrál i můj otec. Je to tradice, ve které se cítím jako doma a velmi pohodlně.

Jak trávíte dny, když zrovna nehrajete?

Záleží na tom, kde zrovna jsme a jaké je počasí. Milujeme turistiku, takže když jsme v přírodě, rádi chodíme na dlouhé procházky.

Obsazení hry Zmizení staré dámy. Foto: Paul Coltas Proč je podle vás zájezdové divadlo důležité?

Spousta lidí se do Londýna nedostane, nebo tam prostě nechce, a já si myslím, že přivézt divadlo až k nim a udržet tato krásná stará divadla při životě je nesmírně důležité.

V době, kdy máme tolik zábavy „na vyžádání“, v čem je divadlo výjimečné?

Když se divadlo povede, nic se nevyrovná tomu vzrušení. Vidět skutečné lidi kráčet, mluvit, smát se a plakat a nechat se do toho zážitku vtáhnout. Je to něco úplně jiného než sledovat obrazovku, počítač nebo film. Mladí lidé někdy do divadla moc nechodí, což je obrovská škoda, protože přicházejí o formu zábavy, která je nepřekonatelná. Živé divadlo nic nenahradí. Vidět herce přímo na jevišti a nechat se pohltit jejich příběhem, dramatem nebo prožitkem může být neuvěřitelně vzrušující.

Máte za sebou dlouhou a pestrou kariéru. Můžete vybrat nějaké zásadní okamžiky?

Ve své úplně první hře Five Finger Exercise, když jsem byla velmi mladá, jsem pracovala s Johnem Gielgudem. Byla to velmi úspěšná hra, která se v Londýně hrála dlouho. Když mi bylo teprve osmnáct, přenesli jsme ji na Broadway. To byl mimořádný zážitek. Broadway byla úchvatná.

Nádhernou zkušeností byl také film Avanti! s Jackem Lemmonem pod vedením skvělého Billyho Wildera. Celé jsme to točili v Itálii. Musela jsem přibrat přes 15 kilo, takže jsem v jednom kuse jedla. Billy mě každý večer bral ven se svou ženou i s Jackem a jeho manželkou, aby dohlédl, že se pořádně najím, protože jsem si tu váhu musela udržet.

A v televizi pro mě bylo šťastným obdobím Nanny and the Professor. Díky tomu jsem se dostala do Ameriky. Nikdy jsem tam neplánovala zůstat, ale práce se pořád objevovala. Teď už tam žiju hrozně dlouho.

Co mohou diváci od návštěvy představení Zmizení staré dámy očekávat?

Mohou očekávat opravdu vydařený divadelní večer. Zábavu a únik z reality. Myslím, že to lidem prospívá – je příjemné jít do divadla a nechat se něčím úplně pohltit.

HARMONOGRAM TURNÉ ZMIZENÍ STARÉ DÁMY A ODKAZY NA REZERVACI