RECENZE: BU21, Trafalgar Studios ✭✭✭

Clive Keene, Graham O'Mara a Florence Roberts ve hře BU21

Trafalgar Studios

11. 1. 2016

3 hvězdy

Koupit vstupenky

Hra Stuarta Sladea, která se sem přesunula z divadla Theatre 503, je dokumentárním dramatem vystavěným kolem fiktivní události – teroristického útoku v Londýně a osudů šesti přeživších. Samotný útok je děsivý: dopravní letadlo (číslo letu BU21) sestřelené raketou dopadá na Parsons Green. Zpočátku slyšíme jen osamocené hlasy, ale jak děj postupuje, postavy začínají formovat podpůrnou skupinu. Sladeův text má intenzivní a působivou přímočarost, herci hovoří přímo k nám a hra trefně reflektuje, jak se v dnešní době sociálních sítí a médií konstruuje smutek. („To, že mi matka zemřela, jsem se dozvěděl z Twitteru.“) Představení navíc těží z vynikajícího hereckého obsazení.

Roxana Lupu v inscenaci BU21

Jak hra jasně ukazuje, neexistují žádní hrdinové ani šťastné konce – kromě těch, které si sami vykonstruujeme po tragédii. Isabella Laughland v roli Izzy otevírá narativ a sugestivně nás nutí představit si smrt její matky ve chvíli, kdy do ní narazil motor letadla. Roxanna Lupu je podmanivá jako Ana, která utrpěla hrozivé popáleniny, když na ni při opalování vyteklo letecké palivo. Graham O’Mara exceluje v roli Grahama, hrdiny neštěstí a zakladatele podpůrné skupiny, u něhož se však později ukáže, že lhal. Tuto lež odhalí Alex – sobecká, nesmírně nesympatická postava, která je však zároveň brutálně upřímná. Jeho politickou nekorektnost si Alexander Forsyth na jevišti vyloženě užívá; s jízlivostí boří čtvrtou stěnu a vysmívá se nám, že platíme nemalé peníze za „tragedy porn“, čímž podtrhuje konstrukci divadla i vnímané reality. Poukazuje také na naše rasistické předsudky, kdy podvědomě čekáme, že muslim Clive (citlivý výkon Clivea Keeneu) bude jedním z teroristů. Nejpůsobivější je Florence Roberts jako Floss, na jejíž zahradu dopadl jeden z cestujících. Její ztvárnění šoku a žalu je vynikající, ale zároveň dává naději na uzdravení skrze vyvíjející se vztah s Clivem, jehož otec na její zahradě zahynul.

Alexander Forsyth a Graham O'Mara ve hře BU21

I když se hra může zdát intenzivní a ponurá, její síla tkví v tom nejčernějším humoru a zajímavých postřezích o tom, jak všichni přemýšlíme v „mediálních frázích“. Zejména Alexovy brutální shrnutí situace vyvolávají v hledišti salvy smíchu. Osobně si myslím, že toto téma mohlo být prozkoumáno ještě hlouběji a sázka mohla být vyšší. Alex sice Grahama kvůli jeho lži vydírá, ale jde o vzájemnou dohodu, která prospívá oběma, a důsledky v rámci skupiny nebo širší společnosti zůstávají nevyřčeny. Hru také trochu brzdí její původ na alternativní scéně (Fringe). I když je pohybová složka efektní, pouštění house music a blikání světel při každém přesunu židlí herci už dnes působí jako poněkud vyčpělý fringeový prvek, který začne být brzy repetitivní a iritující. Strohá scéna také vizuálnímu dojmu příliš nepřidá. Vzhledem k síle textu a výkonů by to v podstatě – kdybyste zavřeli oči – fungovalo ještě lépe jako rozhlasová hra.

Hrajeme do 18. února 2017

Foto: David Monteith Hodge

REZERVOVAT VSTUPENKY NA BU21 V TRAFALGAR STUDIOS