RECENZE: Fat Blokes, Purcell Rooms, Southbank Centre ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje představení Fat Blokes v sále Purcell Rooms v londýnském Southbank Centre.

Fat Blokes

Purcell Rooms, Southbank Centre.

8. listopadu 2018

5 hvězdiček

Fat Blokes je nová show queer umělce a aktivisty Scotteeho, kterou oslavuje deset let v roli „progresivního tlouštíka“ a představuje svůj osobitý přístup k tanci. Podle jeho vlastních slov je Fat Blokes „o faldících, podbradcích a svlékání se na veřejnosti“. Rozkrývá v ní, proč tlustí muži nejsou nikdy zobrazováni jako sexy, ale vždy jen jako komické postavičky – vždycky jako ten odstrašující případ „před“, ale nikdy jako ideál „po“. Proč jsou tlustí muži vždycky jen vtipní nejlepší kamarádi nebo trosky? Ve spolupráci s choreografkou Leou Anderson a čtyřmi muži s postavou plus-size vznikla výjimečná, provokativní a místy až konfrontační, ale zároveň jemná, upřímná a oslavná inscenace o osudech queer outsiderů.

Už po pár sekundách Scottee zpraží publikum za to, že se úvodnímu tanci směje. Jeho hněv je trefný a nekompromisní, i když je úlevou vidět ho se později usmát a začít s diváky vtipkovat. Pointa je však jasná: bez ohledu na to, jak moc se považujete za politicky uvědomělé v otázkách fat shamingu a vnímání těla, tato show vás donutí se znovu podívat na sebe i na lidi s nadváhou a přehodnotit své postoje. Těchto pět mužů je neuvěřitelně odvážných, přičemž v podobném typu představení účinkují poprvé. Celý soubor jasně určuje agendu i kontext; je to skvěle vystavěný kus, který je obrovskou zábavou, ale diváka ani na chvíli nenechá v klidu.

Síla show spočívá v tom, že při vyprávění svých osobních příběhů si performeři dávají načas a dokážou mistrně pracovat s tichem ve chvílích, kdy je přemůžou emoce. Asad Ullah, pro kterého je to úplná prvotina, dva roky nemluvil se svým otcem. Během té doby se Asad oženil a se svým manželem je velmi šťastný. Představení vyzdvihuje kulturní vztah k jídlu i jeho radost z lásky k dalšímu „tlustému chlapovi“. Joe Spencer vynikajícím způsobem podtrhuje, že obezita je i třídní otázkou – nástrojem k utlačování dělnické třídy – a popisuje, jak jídlo slouží jako rychlá náplast a útěcha při neúprosném šikanování. Vyprávění Sama Butteryho o tom, jak ho jiný gay napadl rozbitou sklenicí jen proto, že je tlustý, dodává celému večeru mrazivou a ostrou perspektivu. Gez Mez je se šibalským jiskřením v očích spokojený s tím, kým je, a ve svém vynikajícím tanečním sólu působí jako roztomilý nezbeda. A samotný Scottee září v kombinaci hněvu, upřímnosti, lásky a podpory.

Tloušťka je komplexní téma a show osloví každého – ať už z queer komunity, nebo mimo ni – kdo se někdy cítil jako outsider. Měla by vyvolat debatu o přístupu médií k obezitě a o tom, že neustálé šikanování a ponižování změnu nepřinese. Pokud to zní příliš introspektivně nebo snad (s prominutím) „těžkopádně“, nenechte se mýlit; tohle není ten typ show. Vlastně je těžké ji zařadit do jakéhokoli známého žánru. Je to vyzývavé, zábavné, podnětné a choreografie je vtipná, promyšlená a, přiznávám, neuvěřitelně sexy! Předchozí večer jsem v Colchester Arts Centre viděl taneční show Dancer od umělce s mentálním postižením Iana Johnstona. Baví mě sledovat, jak si performativní prostory podmaňují „outsideři“, radikálové a ti, kterým je přístup běžně odepřen. Divadla, mějte se na pozoru – revoltuje se.

Foto: Holly Revell

ZJISTĚTE VÍCE O PROJEKTU FAT BLOKES