RECENZE: Luce, Southwark Playhouse ✭✭✭✭

Luce

Southwark Playhouse

11. března 2015

4 hvězdičky

Rezervujte zde V době, kdy se ve zprávách často objevují školní střelby a americký extremismus, přichází hra Luce do divadla Southwark Playhouse jako velmi aktuální počin.

Titulní hrdina, který byl adoptován z Afriky, je hvězdou své střední školy – exceluje jak na sportovním poli, tak v učebně. Nikdo proto nemůže uvěřit, když je u něj nalezena nelegální pyrotechnika a on odevzdá školní esej plnou odkazů na násilný terorismus. To vyvolá střet mezi jeho podezíravou učitelkou a jeho milujícími, leč nevěřícími rodiči. Je Luce skutečně tím, za koho se vydává, nebo se řítí do záhuby?

Scénář JC Leeho je příjemně mnohoznačný, tančí kolem zásadních otázek a divákovi často nabízí spíše další otazníky než jasné odpovědi. Školní střelci bývají vnímáni jako osamělí podivíni, a tak je osvěžující změnou vidět Luceho jako populární a sympatické dítě, které ke zlu možná vede jeho pohnutá minulost z válkou zdecimované vlasti a tíha očekávání, jež jsou na něj kladena.

Jazyk hry je po celou dobu záměrně nejednoznačný; postavy často hovoří o „nedorozuměních“ a události, kterých jsme sami svědky, jsou mlženy rozdílnými interpretacemi hrdinů. Nechybí ani rasový podtext; Luceho černošská učitelka Harriet z něj chce mít vzor pro komunitu, zatímco u jeho liberálních adoptivních rodičů se naznačuje jistá míra „bělošské viny“. Výsledkem je poutavý, i když místy rozvláčnější večer, který udržuje diváky v napětí až do samotného konce.

Zážitek umocňuje vynikající obsazení v čele s Martinsem Imhangbem v roli Luceho. Jde o fantastický výkon, který odhaluje manipulativní sklony postavy, ale i její schopnost být okouzlující a inteligentní. Skuteční sociopaté bývají jen málokdy hloupí (režisér Simon Dormandy ve svém úvodu v programu zmiňuje údajně charismatického útočníka z bostonského maratonu). Skvělou protihráčkou je Imhangbemu Natasha Gordon jako Harriet, která je neoblomná, a přesto dojímá svými apely na Luceho lepší já.

Většinu komických momentů obstarávají Luceho nicnetušící rodiče, kterým až příliš pomalu dochází, co se jim před očima odehrává. Mým osobním hřebem večera byl Nigel Whitmey v roli podrážděného otce, zatímco Mel Giedroyc předvedla své herecké umění coby beznadějně důvěřivá matka.

Hra obsahuje i vedlejší dějovou linku s Luceho bývalou přítelkyní Stephanií, která však nepůsobí dostatečně rozvinutě a hlavnímu příběhu mnoho nepřidává. Přesto byla tato role dobře zahraná Elizabeth Tan, jejíž postava byla správně roztržitá i zranitelná.

Scéna Dicka Birda je jednoduchá, ale funkční, přičemž použití velkého zrcadla dodává atmosféře napětí. Herci sedí přímo mezi diváky, což je samo o sobě zajímavé, ale přináší to i jistou frustraci – víte totiž, že jakmile postava zamíří do zákulisí, pravděpodobně už do děje nezasáhne.

Luce je svěžím a zajímavým pohledem na americký extremismus v éře po 11. září. Je to večer plný intrik a napětí, který vás rozhodně donutí k přemýšlení.

Luce se hraje v Southwark Playhouse do 2. dubna 2016. Rezervujte si vstupenky