RECENZE: Miniaturists 50, divadlo Arcola Theatre ✭✭✭

Miniaturists 50

Arcola Theatre

8. února 2015

3 hvězdičky

Večer The Miniaturists v divadle Arcola Theatre nabízí skvělý zážitek plný zbrusu nových krátkých her z pera nejtalentovanějších mladých britských dramatiků.

Některé kousky, jako například Palindrome a Alcatraz, si zajímavě pohrávají se samotnou formou dramatického textu. Inscenace Lifeboat zase experimentuje s fyzickým prostorem tak, že vtáhne diváky přímo na jeviště a vytváří tak dojem imerzivního představení. Absolutním vrcholem jubilejního 50. večera Miniaturists však byly hry Fascination od Sarah Sigal a Pablo Neruda od Davida Eldridge.

Hra Fascination, bravurně ztvárněná Susannou Fiore jako sólový výstup, je převyprávěním Čechovových ikonických Tří sester. Příběh sledujeme skrze výslech jedné z hlavních hrdinek, Máši, v kulisách sovětského režimu. Podobné moderní adaptace klasiky mohou občas působit křečovitě, ale až na pár drobných zaváhání zde jádro beznaděje Čechovových postav v textu naplno rezonuje.

Sledovat hru Pablo Neruda od Davida Eldridge byla čirá radost. Lisa Ellis v roli dívky, která se chystá na rande naslepo se svým internetovým idolem, je konfrontována s jeho manželkou (Raquel Cassidy), která si přečetla jejich online korespondenci. Cassidy je na scéně naprosto elektrizující. Režisér Tim Stark navíc dokázal tento krátký kus skvěle zinscenovat prakticky s nulovými kulisami, pouze se dvěma herečkami a tím, co měly u sebe.

Jediným aspektem celého večera, který vyvolává určité pochybnosti, je samotný koncept akce. Program složený z pěti her do 30 minut od poměrně etablovaných autorů působí dramaturgicky trochu zvláštně.

Pokud by šlo o úplné nováčky, dávala by takováto prezentace smysl, ale řada z těchto autorů již má za sebou inscenace v prestižních domech jako Royal Court, Theatre 503, na stanici BBC Radio 4 nebo v Almeida a Donmar Warehouse. Pokud jsou tito autoři už takto uznávaní, nabízí se otázka, proč vlastně podobný večer pro zviditelnění potřebují. Člověk se musí ptát, kdy se tyto hry dočkají dalšího uvedení – pravděpodobně až na nějakém dalším podobném tematickém večeru v jiném divadle.

Celkově se jednalo o vynikající večer plný novinek, který ale v divákovi zanechá otázku, kde a kdy se tyto kusy mohou hrát znovu. A pokud se uvádějí jen při takovýchto příležitostech, dokážou jako samostatné dramatické texty skutečně obstát samy o sobě?

Recenze: James Garden