RECENZE: Miss Fozzard Finds Her Feet, Talking Heads, BBC iPlayer ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje Maxine Peake ve hře Slečna Fozzardová na vlastních nohou, která byla uvedena jako součást cyklu Talking Heads Alana Bennetta a je nyní k vidění na BBC iPlayer.

Maxine Peake v monologu Slečna Fozzardová na vlastních nohou.

Nyní k dispozici na BBC iPlayer.

4 hvězdičky

Sledovat nyní

Nové zpracování a nastudování původní série vrhlo na Bennettovy monology čerstvé světlo a nabídlo neotřelé úhly pohledu. Občas je v textu stále slyšet hlas a dikce původních interpretů, ale celkově mě tato nová pojetí baví a v textu jsem objevil dosud netušené nuance. Příběh Slečny Fozzardové začíná jako vyprávění o pedikúře a končí nadějí po nečekaném zvratu událostí. Hlavní hrdinka se stará o svého bratra po mrtvici, a přestože má k ruce pečovatele, trvá na tom, že mu bude podle doporučení lékaře vyprávět o svém dni a podněcovat ho k mluvení. Bratr k sestře zrovna neplane láskou, a tak jsou pro slečnu Fozzardovou návštěvy u pana Dunderdalea, jejího nového pedikéra, nezbytným ventilem. Bennett zde nejprve naznačuje, že by se z něj mohl vyklubat vhodný kandidát na manžela, ale pak příběh stočí jinam – pan Dunderdale začne slečně Fozzardové platit za to, že mu v nejrůznějších botách šlape po zádech, čímž si plní svou velmi specifickou libůstku.

Zpočátku se mi zdálo, že je Maxine Peake pro tuto roli příliš mladá – možná proto, že původní interpretkou byla Patricia Routledge, ale také proto, že jsem ji nedokázal vnímat v poloze staré panny. V první části navíc využívala určité obličejové tiky, které měly postavu zřejmě trochu postaršit. Peake je však chytrá herečka, a jak monolog postupuje, slečna Fozzardová se díky skvělým kostýmům proměňuje z usedlé šedi do sebevědomých barev. Onen tik v obličeji pak působí naprosto přirozeně jako reakce na komplimenty pana Dunderdalea (a také jako způsob, jak potlačit vlastní city). Zpočátku je ohledně jeho požadavků nevinná a v obchodním domě, kde pracuje, se stane středem pozornosti, když o své nové aktivitě mluví jako o „shiatsu“. Herečka zvládá komediální polohu brilantně, a zatímco se rozvíjí vedlejší linka s bratrem Bernardem, čelí také nezáviděníhodnému dilematu, kdy je uvězněna jeho neutěšenou situací. Když její pečovatel uteče i s penězi a Bernarda stihne další mrtvice, zdá se, že je osud slečny Fozzardové zpečetěn.

Toto je však jeden z mála dílů Talking Heads, ve kterém postava končí v lepším rozpoložení, než v jakém začínala. Režisérka Sarah Frankcom nás k tomuto vyústění vede velmi dovedně a v závěrečné scéně se nám slečna Fozzardová představuje v zářivém oblečení. Ví, co dělá, a až přijde čas, „ponese kůži na trh“. Našla však kontrolu nad svým životem i vnitřní svobodu. Když si upravuje rtěnku, říká nám, že ví, že pro její počínání existuje pojmenování, ale stejně jako u logopedické pomůcky pro Bernarda, když nemůže najít správné slovo, i ona ho raději obejde. To skvěle uzavírá oblouk celého příběhu. Myslím, že nás Peake provedla touto nečekanou cestou s kombinací nevinnosti a rostoucího sebevědomí opravdu výtečně a dodala slečně Fozzardové i špetku zdravé drzosti.

Další recenze z cyklu Talking Heads Přečtěte si recenzi na An Ordinary Woman, recenzi na The Shrine, recenzi na Soldiering On, recenzi na Her Big Chance, recenzi na The Outside Dog, recenzi na Bed Among The Lentils, recenzi na The Hand Of God, recenzi na Playing Sandwiches nebo recenzi na A Chip In The Sugar.