RECENZE: Moje krásná prádelna, Curve Leicester ✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje divadelní adaptaci snímku Moje krásná prádelnička (My Beautiful Laundrette), která se v premiéře představuje v divalde Curve v Leicesteru před svým krátkým turné.

Moje krásná prádelnička (My Beautiful Laundrette)

Curve, Leicester

Čtyři hvězdičky

Rozpis turné

Skupina Pet Shop Boys dokonale vystihla ducha 80. let ve svém hitu Opportunities a jeho kultovním verši „Já mám mozek, ty máš vzhled, pojďme vydělat hromadu peněz“. K britskému snímku Moje krásná prádelnička, který vstoupil do kin jen o pár měsíců později v roce 1985, by se tato píseň hodila naprosto dokonale. Toto opomenutí nyní napravuje nová divadelní adaptace z pera původního scenáristy Hanifa Kureishiho v režii Nikolaie Fostera. Píseň je součástí strhujícího soundtracku plného hitů, béčkových singlů i nových skladeb, které jako scénickou hudbu složili sami Neil Tennant a Chris Lowe z Pet Shop Boys. Stejně jako hudba si i tato adaptace bere to nejlepší z osmdesátkové předlohy, ale přichází s novým tónem, díky němuž v roce 2019 rezonuje mnohem naléhavěji.

Děj zůstává zasazen do počátku 80. let, éry premiérky Margaret Thatcherové, a sleduje mladého Omara. Ten nachází nový životní směr poté, co ho strýc zasvětí do svého podnikání a svěří mu do péče zchátralou prádelnu v jižním Londýně. Inscenace oživuje dravou kulturu tehdejší Británie, ale staví ji do kontrastu s hluboce zakořeněným postkoloniálním rasismem tehdejší společnosti. Omar, míšenec s otcem pákistánského původu, se znovu sblíží se svým přítelem z dětství Johnnym – blonďatým „andělským grázlem“, ze kterého se stal agresor poté, co ho pohltil nenávistný svět Národní fronty. Společně tuto dvojice promění příhodně pojmenovanou Churchillovu prádelnu v naleštěný, neonem zářící podnik Powders Laundrette, což jemně naznačuje, že k financování pomohly zisky z kšeftování s drogami.

Jedním z největších potěšení hry je pomalu gradující vztah mezi Omarem a Johnnym, kteří opatrně a často komicky oťukávají terén, aby zjistili, zda je jejich vzájemná přitažlivost oboustranná. Jonny Fines je v roli Johnnyho rtuťovitým, svalnatým zjevením kypícím potlačovanou energií, zatímco Omar Malik představuje klidnějšího, ale skrytě odhodlaného Omara. Ten je jakožto míšenec součástí generace rozpolcené mezi dvěma kulturami. Hra mapuje i zápas jeho sestřenice Tanii o vymanění se z tradičních rodinných očekávání; Nicole Jebeli v této roli podává silný, místy až srdcervoucí výkon. Jejího otce, Omarova strýce Nassera, hraje Kammy Darweish s brilantní směsicí šarmu a nebezpečnosti jakožto zástupce starší generace, která se stále ohlíží za životem v Pákistánu, ale zároveň vidí příležitosti k výdělku v thatcherovské Británii. Jeho manželka Bilquis v podání Balvinder Sopal je zde propracovanější postavou než ve filmu – uvězněná v manželství bez lásky, ale poháněná citem ke své dceři. V zajímavé dvojroli se Sopal mění také v členku Johnnyho rasistického gangu po boku Paddyho Dalyho v roli násilnického skinheada Ghengise. Gordon Warnecke, který hrál Omara v původním filmu, se v rámci krásného castingového propojení vrací jako jeho otec, zatímco Cathy Tyson září jako Nasserova dobrosrdečná milenka Rachel.

Scéna Grace Smart se inspiruje městským stylem 80. let, v němž se mísí ocel a beton s křiklavými barvami a lesklým chromem. Ačkoliv je příběh stále pevně ukotven v dekádě vzniku původního filmu, zpracovává aspekty zkušenosti imigrantů a sociálních rozdílů živících krajní pravici způsobem, který činí hru znepokojivě aktuální i v dnešní Británii v éře brexitu.

Hra se v Curve uvádí do 5. října 2019 a poté vyráží na turné do Belgrade Theatre v Coventry, Everyman Theatre v Cheltenhamu a Leeds Playhouse.