RECENZE: Ocelové magnólie, Hope Theatre ✭✭✭

Lin Sagovsky a Stephanie Beattie v inscenaci Ocelové magnólie. Ocelové magnólie (Steel Magnolias) v The Hope Theatre

11. srpna

3 hvězdičky

Rezervujte zde To vedro tomu příliš nepomohlo. I když byly na pokladně k dispozici vějíře, v malém sále divadla The Hope Theatre bylo k zalknutí. To vyvolalo frenetické mávání divadelními programy a vlnu soucitu s herci, kteří se museli navléknout do svetrů, kabátů a několika vrstev oblečení v rámci svých kostýmů v duchu osmdesátek. Ocelové magnólie jsou pravděpodobně nejznámější díky filmu z roku 1989 s Dolly Parton a Julií Roberts v hlavních rolích, který sleduje osudy party kamarádek a jejich životní vzestupy i pády. Původní divadelní verze se nyní hraje v divadle The Hope Theatre podle scénáře Roberta Harlinga, založeném na skutečné rodinné tragédii. Přestože v této inscenaci sypou herci vtipy z rukávu, představení se nevyhnulo určitým nedostatkům.

Ariel Harrison, Maggie Robson, Jo Wickham a Samantha Shellie v inscenaci Ocelové magnólie.

Diváci při příchodu okamžitě vpadnou do louisianského salonu krásy, kde se celá hra odehrává, obklopeni křiklavými dekoracemi, zásobou vlasových přípravků a retro reklamami na kosmetiku. Veselá atmosféra je nastavena hned od začátku. Diváci sedí k hercům tak blízko, že mají pocit, jako by sami byli v kadeřnictví a odposlouchávali cizí hovory.

Uspořádání hlediště ze tří stran (thrust stage) sice umocnilo pocit vtažení do děje, ale vedlo k horší viditelnosti pro kohokoli, kdo neseděl v prvních řadách. Možná to bylo způsobeno omezeným prostorem, ale povaha hry způsobuje, že herci si často sedají a pak jsou pro diváky zcela v zákrytu.

Maggie Robson, Jo Wickham, Samantha Shellie a Stephanie Beattie v inscenaci Ocelové magnólie.

Naproti tomu Ariel Harrison je coby znovuzrozená křesťanka Annelle neustále na nohou. Harrison je naprosto úžasná – dostala do vínku několik geniálně absurdních replik a před našima očima roste z nervózní mladé dívky v sebevědomou ženu. Přesto se zdá, že vlastní dějová linka Annelle skončí dřív, než vůbec začne. Jsme svědky zajímavého rozjezdu – manžel kriminálník na útěku, opuštěná žena bez domova – ale nikdy se nedočkáme žádného kloudného vyústění, protože tato konkrétní nit je později uťata jedinou letmou poznámkou.

A v tom tkví hlavní problém Ocelových magnólií – divák se do příběhu nikdy nemůže naplno ponořit. Nahlédneme do životů těchto postav a máme s nimi soucítit, ale nedostaneme k tomu dostatek podnětů.

Lin Sagovsky, Samantha Shellie a Ariel Harrison v inscenaci Ocelové magnólie.

Scénář je velmi epizodický. Každá scéna se odehrává několik měsíců po té předchozí a divák se pak marně snaží dohnat události, které se staly mimo scénu. Je k vzteku, že nikdy nevidíme ani polovinu toho, o čem se mluví; incidenty jsou zprostředkovány jen skrze drby v tomto statickém prostředí a Harlingův scénář se nebezpečně blíží k až příliš sentimentální hře na city.

Kadeřnice Truvy zde plní spíše roli vrby pro ostatní a občas prohodí nějaké klišé o „jižanské moudrosti“ (což je škoda, protože Jo Wickham ze své role vytěžila maximum a podala upřímný a okouzlující výkon). Také Stephanie Beattie v roli M’Lynn je trestuhodně nevyužitá, a to až do monumentálního závěrečného monologu, který je emočně nejsilnějším momentem celého představení. Právě herecký um Beattie zachraňuje situaci a díky ní to nepůsobí jako „s křížkem po funuse“, čímž se z ní stává nečekaná hvězda večera.

Stephanie Beattie a Jo Wickham v inscenaci Ocelové magnólie

Maggie Robson se naštěstí zdá být vůči nedostatkům scénáře imunní. Jako sousedskou fúrii Ouiser hraje s dokonale trefnou nabroušeností a postará se o ty nejlepší vtipy večera. „Dělám drahoty,“ oznámí Ouiser s despektem na adresu nového nápadníka.

Lin Sagovsky jako Clairee s posměšným mlasknutím odsekne: „Vážně? Ve tvým věku už bys měla hrát spíš o čas.“

Nenáročné, velmi vtipné, ale ve výsledku trochu nevýrazné – Ocelové magnólie jsou možná kouskem spíše pro fanoušky filmové předlohy.

Ocelové magnólie se hrají do 3. září. REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA OCELOVÉ MAGNÓLIE V THE HOPE THEATRE