RECENZE: The Bridges of Madison County (Madisonské mosty), Gerald Schoenfeld Theatre ✭✭✭✭✭

Kelli O'Hara jako Francesca a Steven Pasquale jako Robert v muzikálu „Madisonské mosty“. Foto: Joan Marcus Madisonské mosty (Bridges of Madison County)

Gerald Schoenfeld Theatre

18. ledna 2014

5 hvězdiček

Jelikož jsem nečetl román Madisonské mosty ani neviděl stejnojmenný film, přišel jsem do Gerald Schoenfeld Theatre zcela nezatížen jakýmkoliv očekáváním od tohoto nového muzikálu.

Hudbu a texty napsal Jason Robert Brown, skladatel s vynikající divadelní pověstí (Parade); libreto má na svědomí Marsha Norman, autorka Tajné zahrady; režie se ujal Bartlett Sher (Jižní Pacifik, Light in the Piazza, Ženy na pokraji nervového zhroucení) a v hlavní roli se představila broadwayská diva Kelli O'Hara. Vysoká očekávání tedy byla zcela na místě.

Inscenace pracuje bez opony, takže už při příchodu do sálu spatříte základní prvky scény Michaela Yeargana: horizont zobrazující širé roviny Iowy, velký trojrozměrný strom, několik dřevěných židlí po stranách a sérii fotorámečků, které dodávají hrací ploše nádech obrazu. Okamžitě to evokuje vnitrozemí Ameriky – vlastně by to klidně mohla být scéna pro Oklahomu. Působí to povědomě, vřele a hned na úvod to navodí skvělou atmosféru.

Když představení začalo, jeviště zahalila tma a poté paprsek světla ohlásil pomalý příchod nenápadné farmářovy manželky. Teprve když herečka začala zpívat – krásně, silně a s hlubokým citem – nádherné úvodní číslo To Build A Home, bylo jasné, že je to O'Hara. Její přirozená krása byla dovedně potlačena; byla to prostě italská hospodyňka a matka.

A od tohoto prostého začátku se kus začal vrstvit a rozvíjet v hlubokou reflexi lásky a oběti, ztráty a ukradených momentů intenzivní rozkoše, volby a jejích následků. Je to velmi niterné dílo, které však zasáhne plnou emocionální silou.

O'Hara hraje rodilou Neapolitánku, jejíž snoubenec zahynul ve válce. Zlomená přijala ruku pohledného Američana, který jí slíbil nový život za oceánem, daleko od vybombardovaného domova a rozbitých snů. Má s ním dvě děti, vychovává je, pracuje na farmě a v městečku je oblíbená. Je to ale maloměsto, kde si sousedé vidí do talíře. Manžela má sice ráda, ale cítí se nenaplněná – život farmářky znamenal vzdát se vášně pro umění. Cítí, že je milována, ale něco jí chybí.

Pak dorazí Robert. Fotograf National Geographic, mužný a charismatický, svobodná duše, která je však svým způsobem také prázdná. Náhodné setkání rychle přeroste v nevěru, která je však postavena na skutečné lásce, touze a vzájemné potřebě.

O'Hara musí nevyhnutelně volit a následky této volby jsou motorem druhého dějství.

Proměnit příběh o zradě a nevěře v přesvědčivou lovestory vyžaduje velký um, a ten tvůrcům rozhodně nechybí. Viděl jsem teprve třetí předpremiéru, ale už teď je to senzace, která s blížící se premiérou po doladění detailů ještě dozraje.

Jde pravděpodobně o dosud nejlepší ucelenou partituru Jasona Roberta Browna. Hudba působí velmi celistvě, tepe atmosférou prostředí, horkem, nudou, rutinou i touhou po změně a obsahuje mnoho silných melodií. Wondering, Falling Into You, Who We Are and Who We Want To Be, Almost Real, It All Fades Away a Always Better – co skladba, to skvost vyžadující špičkovou hlasovou techniku.

O'Hara je v roli nevěrné manželky Francesky senzační. Bez námahy předává bolest a tíhu svých rozhodnutí, a fyzická proměna, která ji po setkání s Robertem rozzáří, je úžasná. Její hlas zní v plné síle a rozsahu, přičemž předvádí neuvěřitelně syté střední polohy. Je to radostné a naprosto uvěřitelné vystoupení. Skvělé v každém ohledu.

Steven Pasquale je ideální volbou pro Roberta, fotografa, který probudí Francesčinu duši i tělo. Je dokonale mužný, neodolatelně přitažlivý a zpívá sytým, rezonujícím hlasem, který by mu mohl i sám autor závidět. Působí upřímně a ani na vteřinu nemáte pocit, že by Francesku jen využíval. Jde o další strhující výkon noci.

Výborně jim sekundují Hunter Foster jako Francesčin prostý manžel-farmář, Derek Klena jako syn a Caitlin Kinnunen v roli dcery. Protože celá rodina funguje tak přesvědčivě, je Francesčino dilema o to bolestnější.

Jako vímaví a všudypřítomní sousedé jsou Cass Morgan a Michael X Martin naprosto kouzelní. Zejména podání písně Get Closer v podání Morgan je triumfální.

Whitney Bashor má dvojroli a dvě sóla: hraje Robertovu bývalou partnerku Marian a Francesčinu temperamentní sestru Chiaru z Neapole. V obou rolích je dobrá, ale jako Chiara exceluje.

V tomto obsazení není slabého článku. Celý ansámbl zvládá vše, co se od něj žádá, a harmonie i sborové zpěvy jsou bohaté a intonačně bezchybné.

Ve druhém dějství je úžasná hudební pasáž, do které se zapojí celá společnost a která zahrnuje svatbu, promoci i pohřeb – je to dechberoucí ukázka plynulého propojení melodie, nálady a skvěle vykreslených postav.

Scéna Michaela Yeargana je vynikající, s lehkostí evokuje různé prostory, aniž by k tomu potřebovala složité kulisy. To umožňuje, aby přihlížející vesničané byli neustále přítomni, aby se různé děje odehrávaly současně, ale odděleně, a zajišťuje to velmi hladké přechody. Pod Sherovou precizní režií to vše funguje naprosto přirozeně.

Jde o sebevědomé a vyzrálé hudební drama. Není to komedie, i když má vyloženě vtipné momenty. Především je to však lidská tragédie – herectví, inscenace, text, hudba i orchestrace se zde spojují v intenzivně působivý a vznešeně zábavný divadelní zážitek.

Nebuďte překvapeni, pokud se Madisonské mosty stanou hitem letošní broadwayské sezóny. Je to mistrovské dílo a v hlavní dvojici O'Hara a Pasquale má dvě skutečné hvězdy. Dnes se dočkali bouřlivého potlesku a dlouhých ovací vestoje – a zcela zaslouženě.

Tohle si rozhodně nenechte ujít.