RECENZE: The Chemsex Monologues. Kings Head Theatre ✭✭✭✭

The Chemsex Monologues (Monology o chemsexu)

King’s Head Theatre

23. března 2017

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Konečně gay komunita otevřeně mluví o fenoménu chemsexu, který ničí životy a zabíjí úplně stejně jako epidemie AIDS v 80. letech, a to zejména v Londýně. Spolu s vynikající knihou Matthewa Todda Straight Jacket, která se tímto tématem zabývá, a rostoucím počtem článků o osamělosti gayů, vyvstává zásadní otázka: Proč se v dnešní rovnější společnosti, kde už není třeba se skrývat, tolik gayů stále cítí izolovaně a má sebevražedné sklony? Příchod pervitinu (methu) a „Tiny“ na scénu má totiž devastující následky.

Patrick Cash je skvělý autor a toto volné pokračování jeho hry HIV Monologues je stylem i podáním velmi podobné – jeho monology jsou přímé, explicitní, upřímné a nikoho nesoudí. Inscenace funguje díky silné charakterizaci a vynikajícímu obsazení, které pod vedením režiséra Lukea Daviese vytvořilo plastické, chybující, ale sympatické postavy. Cash se nespokojí s povrchními nálepkami jako „twink“, „feťák“ nebo „děvka“, ale jde přímo k jádru věci – k obnaženému studu a samotě. Není náhodou, že jako podkres zní píseň Someone To Love od Queen.

Herecké výkony jsou špičkové. Vypravěč v podání Kanea Surryho celý kus skvěle rámuje – uvádí nás do nočního života, kde potkává sexy kluka, jenž ho zasvětí do tajů G (GHB). Surry dovedně vykresluje vnitřní napětí, mládí onoho kluka i tiché zoufalství. Na konci hry se s ním setkáváme znovu, ovšem za velmi odlišných okolností – vypravěč je už střízlivý a snaží se chlapci pomoci. Toho „bezejmenného kluka“ ztvárnil Denholm Spurr naprosto skvěle, s nábojem sexuality i zranitelnosti; vidí sice spoušť kolem sebe, ale v jízdě pokračuje dál, neschopen přestat. Je až bolestné sledovat, jak postavy v tomto světě zůstávají jen proto, že mají pocit, že jinam prostě nepatří.

Charly Flyte vnáší do hry teplo a vtip jako „fag hag“ Cath. Ta se ocitá na „chill-outech“ se svým nejlepším gay kamarádem a zjišťuje, že už jde jen o sex, že její přítel je závislý a doslova se ztrácí před očima. Přesto dál pořádá vlastní klubové noci, což její postavě dodává zajímavou komplexnost, kterou Flyte zvládá s přehledem. Cath je sice o něco méně vykreslená než ostatní, a přestože nesklouzává ke stereotypu, myslím, že trocha prostoru navíc by jí prospěla.

Vrcholem večera je Matthew Hodson jako osvětový pracovník Daniel. Jeho výkon je neuvěřitelně kempový, zábavný a dojemný zároveň. Pokud vám téma hry zní až příliš temně či moralizující, je to právě Daniel, kdo atmosféru odlehčuje, aniž by slevil z vážnosti situace. Na sex party vyráží z čiré osamělosti a jeho postřehy jsou trefné a k popukání. Jeho monolog vrcholí ve chvíli, kdy se snaží pomoci Bezejmennému, zatímco venku zrovna startuje průvod Pride.

Právě tu směsici hrdosti a studu zvládá Cash bravurně. Je to inscenace k zamyšlení, sugestivní a nesmírně cenný odrazový můstek pro vážnou diskusi a činy. Bylo mi ctí vidět tento kus v historických a pulzujících prostorách King’s Head Theatre – ideálním místě pro hry tohoto typu, které je třeba si hýčkat a chránit.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA THE CHEMSEX MONOLOGUES