RECENZE: The Mentalists, Wyndham’s Theatre ✭✭✭

Stephen Merchant and Steffan Rhodri ve hře The Mentalists. Foto: Helen Maybanks The Mentalists

Wyndham Theatre

11. července 2015

3 hvězdičky

Vstupenky v prodeji

Stephen Merchant už ve své kariéře ovládl téměř vše – od stand-up komedie přes televizní sitcomy až po velké hollywoodské trháky. Své nezměrné nadání však dosud nepředvedl na divadelních prknech, což napravuje nová produkce ve Wyndham Theatre.

The Mentalists, z pera uznávaného autora Sluha dvou pánů Richarda Beana, je surreálný a zároveň černý komediální příběh dvou mužů uzavřených v těsném hotelu ve čtvrti Finsbury Park. Ted (Merchant), naštvaný a zatrpklý typ ze středního managementu, si přizve na pomoc klidného kadeřníka a fantastu Morrieho (Steffan Rhodri), aby natočili video, o kterém je Ted přesvědčen, že svět naučí tajemství ke štěstí.

Ne, není to nic lechtivého (k velké úlevě publika) – je to náborové video pro Tedovu novou utopii. V Tedově zaslíbené zemi bude dobré chování a sexuální morálka odměněny a on se stane vůdcem svého vlastního euroskeptického impéria pro čtenáře Daily Mailu. Po vtipné, i když trochu rozvláčné první polovině, hra brzy nabere temnější směr, jakmile vyjde najevo pravá povaha Tedova plánu.

Humor v tomto novém nastudování servíruje jednu trefnou poznámku za druhou. Scénář nejenže nepůsobil zastarale (přestože pochází z roku 2002), ale byl až strašidelně aktuální; Tedův monolog o Řecku se dočkal velkého ohlasu a producenti museli jistě děkovat divadelním bohům za aktuální dění. Došlo i na silné gagy a skeče, zejména když Tedův projev „prezidentského“ stylu na kameru zhatila porucha kostýmu.

The Mentalists jsou tak trochu záhadou – možná nejsou dost vtipní na to, aby šlo o třeskutou komedii, ale postrádají i citovou hloubku, aby fungovali jako drama. Zásadní zvraty ve druhé polovině jsou podány spíše pro pobavení než pro emoce, což celému dílu dává nádech frašky a absurdity. To podtrhuje i fakt, že jedna z hlavních Tedových bomb působí zcela nepatřičně vzhledem k malicherné a ubohé postavě, která byla dříve prezentována jako někdo, kdo „nedokáže ani vyměnit žárovku“. Po gradujícím vyvrcholení postrádá závěr trochu přesvědčivosti a spíše vyšumí, než aby skončil s pořádným rázem.

Ve svém debutu na prknech West Endu Stephen Merchant s přehledem vyvrátil jakákoli obvinění, že jde o obsazení jen kvůli jménu, a předvedl jako Ted silný výkon. Jeho vytáhlá postava a cit pro fyzický humor byly pro inscenaci skutečným přínosem a jeho komediální načasování bylo přesně tak ostré, jak by se dalo čekat. Nutno však dodat, že momenty hněvu působily občas spíše jako křik než hrozba a jeho výkon nebyl tak vrstevnatý jako u jeho kolegy.

Steffan Rhodri byl v roli metrosexuála a rádoby lotharia Morrieho úžasný. Ze zvláštních a nepravděpodobných příběhů své postavy vytěžil maximum – hláška „Můj táta je jediný boxer, který boxoval v každé váhové kategorii“ byla vrcholem jeho výkonu. Dokonale vystihl podstatu laskavé duše s pohnutou minulostí, která se jen snaží udělat na lidi dojem.

Scéna hotelového pokoje Richarda Kenta dodává hře přesně ten ponurý a depresivní podkres, který potřebuje. Skutečně fádně vyhlížející scéna je funkční (i s přidanou koupelnou!) a vyvolávala ve mně hrozné vzpomínky na děsivé pokoje, ve kterých jsem za ta léta spal. Televize na scéně byla využita efektivně díky skvělé audiovizuální práci Duncana McLeana; režie Abbey Wrightové je sice tradiční, ale velmi solidní.

The Mentalists je zábavná a živá fraška v pinterovském duchu od velmi talentovaného dramatika. I když má pár tematických trhlin, díky vtipnému scénáři a dvěma hercům na vrcholu sil je zajímavý zážitek zaručen.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE MENTALISTS VE WYNDHAM'S THEATRE