RECENZE: Králova přízeň (The Other Boleyn Girl), Chichester Festival Theatre ✭✭✭✭✭

Naše vlastní divadelní kritička Libby Purves recenzuje inscenaci The Other Boleyn Girl (Králova přízeň) v adaptaci Mika Poultona podle románu Philippy Gregory, kterou nyní uvádí Chichester Festival Theatre.

Lucy Phelps jako Mary Boleynová. Foto: Stephen Cummiskey The Other Boleyn Girl

Chichester Festival Theatre

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky DVŮR A LOŽNICE

Divadlo se Tudorovců nikdy nenasytí, a ani by nemělo. Z každého nového úhlu pohledu nabízejí dramatický dar, který nepřestává obdarovávat. Píše se rok 1534 a Mary Boleynová ve velmi pochopitelném návalu vzteku říká věci na rovinu: „Jsem cizoložnice a děvka,“ prohlašuje. „Má sestra je cizoložnice, děvka, bigamistka a anglická královna!“

Mary (energická Lucy Phelps, jíž z očí čiší vzdor) už má dost toho, jak jí komanduje panská patriarchální společnost, včetně jejího ambiciózního, nervózního a pravděpodobně homosexuálního bratra George. Odsloužila si své jako královská milenka, přišla o manžela kvůli potivé nemoci a teď chce mít klid na hradě Hever s mužem, kterého skutečně miluje – neurozeným farmářem Staffordem. Má však malou šanci. Nad nimi všemi visí po celou dobu tohoto strhujícího dramatu turnajová kopí mířící k zemi: občas klesnou a vytvoří mříže nebo sloupy velké postele. Nikdo z hrdinů nebyl nikdy v bezpečí ani plně nepánoval nad svým životem, a to hned od začátku. Tedy kromě Jindřicha VIII., samozřejmě.

James Corrigan (George), Lucy Phelps (Mary) a Freya Mavor (Anne). Foto: Stephen Cummiskey

Jde o skutečně prvotřídní produkci, která jistě přežije své chichesterské léto. Mike Poulton napsal hru na motivy pečlivě rešeršovaného románu Philippy Gregory: svět Tudorovců zná dokonale, ostatně mistrně převedl na jeviště první dva díly Cromwellovy trilogie od Hilary Mantelové (jeho absence u třetího dílu byla důvodem, proč byl výsledek bohužel o poznání slabší). Režisérka Lucy Bailey inscenaci vede s charakteristickým spádem a švihem, přičemž moudře přizvala Ayse Tashkiran k vytvoření pohybové složky. Ta je klíčem k atmosféře i vážnosti díla; renesanční tance tu a tam ilustrují křehkou manželskou, sexuální a mocenskou politiku onoho napjatého dvora. Hudba Orlanda Gougha v nastudování Chrise Greena ze souboru GreenMatthews je rovněž dokonale vyvážená: evokuje dobovou atmosféru bez zbytečného napodobování (náboženské chorály se rozumně vyhýbají snadnému klišé v podobě gregoriánského chorálu). Celé je to zkrátka velmi, velmi dobré: drží to pohromadě a chytne za srdce.

Kerri-Bo Jacobs jako královna Kateřina Aragonská. Foto: Stephen Cummiskey

Se sourozenci Boleynovými – Mary, Annou a Georgem – se poprvé setkáváme o deset let dříve, jak se choulí v nočních košilích a smějí se. Všichni jsou pod vlivem dravě ambiciózní a ani v nejmenším mateřské Lady Elizabeth v podání Alex Kingston a jejich vznešeného strýce Norfolka z rodu Howardů. Mary byla provdána za nespokojeného, ale poddajného manžela, který se smířil s tím, že se stala přiznanou královou milenkou „dřív, než zvadly svatební květiny“, a matkou jeho nemanželského syna a dcery (mimochodem, přímé předkyně zesnulé královny matky). Ale jak říkají starší: „Bastardi jsou horší než dcery!“

Lily Nichol (Jane Boleynová) a James Corrigan (George Boleyn). Foto: Stephen Cummiskey

Anna plane vášní k Harrymu Percymu a tato trojice uspořádá obřad svatebního slibu – „Když už jsme zasnoubeni a sdíleli jsme lože, co nadělají?“ říká Anna. Freya Mavor ji hraje o něco chladněji a sobečtěji než její sestru. Starší členové rodu zuří – „postele jsou byznys!“ a láska je irelevantní. Královna Kateřina, která proplouvá tanci jako majestátní španělská galeona, je k Mary laskavá; protože se jí nepodařilo porodit nezbytného mužského dědice, čeká ji brzy rozvod.

Andrew Woodall (Norfolk) a Alex Kingston (Lady Elizabeth). Foto: Stephen Cummiskey

Král teď upřel zrak na Annu: sledujte Jamese Athertona, jak kolem ní v tanci krouží jako predátor. Ona jeho fyzickým návrhům odolává až do svatby, zatímco sňatek a lože s Harrym Percym jsou narychlo popřeny. Cromwell i kardinál dobře vědí, odkud vítr fouká a jak si uchovat hlavu na ramenou. George, milující bratr, využívá svého postavení, protože je muž, ale žije v neustálém strachu, protože klepy o něm a jeho blízkém příteli Francisovi sílí úměrně tomu, jak hvězda jeho sestry pohasíná. Lily Nichol v roli zhrzené a jízlivé manželky, která mu byla vnucena, mu situaci nijak neulehčuje. Annina matka a strýc si stěžují na Anniny zoufalé pokusy o početí: „Dokud mu nedá syna a dědice, našlapujeme po střepech!“ Celé je to, jak Mary správně podotkla v onom úvodním výlevu, naprosto skandální.

Ale jako drama je to fantastické: díky zaměření na Mary a Annu, na bezmoc žen v tehdejším světě a lsti, k nimž jsou nuceny, příběhem pulzuje skutečná naléhavost, s níž se divák snadno ztotožní. Nechybí bouřlivé hádky, strach, těhotenství ani porody. A když ubohá Anna porodí deformovaný „satanský“ plod, což zpečetí její pád a cestu k smrti, dojde i na zradu ze strany děsivé staré porodní báby (vynikající dvojrole Kemi-Bo Jacobs, která hraje i královnu Kateřinu). V příběhu je však i věrnost a odhodlání a v oněch manipulovaných ženách, zejména v Mary, cítíme lidskou ušlechtilost. Síla charakteru a vytrvalost doznívají staletími. Naprosto úžasné.

Hraje se do 11. května