RETRO ČTVRTEK: Karl Queensborough

V rámci našeho ohlédnutí „Throwback Thursday“ si Sarah Day povídá s Karlem Queensboroughem, který čeká na chvíli, až se bude moci vrátit „do místnosti, kde se to děje“ v muzikálu Hamilton.

Karl Queensborough Jaké bylo vaše úplně první představení v dětství a co vás vlastně do divadelního světa přivedlo?

První, co mi utkvělo v paměti, byla „Vánoční koleda“. Hrál jsem Boba Cratchita a právě tam jsem si poprvé začal proces hraní opravdu užívat. Byly to ty první jiskry vášně, které pak vytvořily kariéru, které jsem se chtěl věnovat. Bylo mi kolem devíti. Ale ve skutečnosti jsem chtěl hrát Scrooge!

Gratulujeme k roli legendárního Alexandra Hamiltona! Jaký je to pocit být v „místnosti, kde se to děje“? (The Room Where It Happens)

Pořád se musím štípat, jestli se mi to nezdá, že můžu hrát takhle obrovskou roli. Cesta, kterou si postava během kusu projde, je prostě velkolepá. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se budu živit rapováním na jevišti s americkým přízvukem, myslel bych si, že se zbláznil. Pro mě je to vždycky o mém prvním nástupu – moje první replika je jméno mé postavy. Reakce publika vám pak dají pocit, že tam skutečně patříte. Ta energie je fantastická. Stýská se mi po tom. Ale už se brzy vracíme!

Řekněte nám o posledním večeru předtím, než se celé odvětví kvůli pandemii zastavilo. Co vám běželo hlavou a na co se při návratu nejvíc těšíte?

Paradoxně jsem v zemi vůbec nebyl, když se všechno zavíralo. Ten poslední divadelní týden jsem byl na dovolené v Dubaji. Načasování bylo šílené – odjel jsem do Dubaje a už jsem se do Hamiltona nevrátil! Ale už týden před mým odjezdem bylo vidět v hledišti čím dál víc lidí s rouškami. A my v souboru jsme spekulovali, jestli show skutečně skončí, nebo ne. Den poté, co jsem se vrátil z dovolené, se v Dubaji zavřely hranice, takže lépe jsem to naplánovat nemohl, i kdybych se snažil!

Karl Queensborough Jaký je váš proces, když se vžíváte do postavy před představením? 

Můj proces objevování začíná na zkouškách, kdy si vytvářím vztahy s hereckými kolegy. Můžete mít nějakou představu o tom, jak budou ostatní postavy pojaty, ale dokud nejste přímo v té „zkoušebně“, kde začíná skutečná práce a spolupráce s režisérem na sjednocení vizí, tak to není ono. Mám moc rád analýzu textu (Stanislavskij), dělám si všechny tyhle domácí úkoly ještě před prvním dnem. Někdy zůstávám po zkoušce déle a zkoumám věci i fyzicky (Michael Čechov). Chci mít ten text v sobě zažitý, aby to nebylo jen cvičení v učení se nazpaměť, ale abych mluvil z místa vnitřní pravdy.

Proč je pro vás divadlo důležité?

Nabízí lidem únik z reality. Zamyslete se nad tím – jste v místnosti plné stovek cizích lidí, a jak se do děje ponoříte, zapomenete na ně a necháte se vtáhnout do příběhu. Miluju ty momenty, kdy zapomenete, že sledujete představení. Je to příležitost pro přátele a rodiny se setkat a vnímat umění. Nechat se bavit, dojmout k slzám nebo se popadat za břicho smíchy.

Karl Queensborough čeká v portále na Hamiltona Divadelní průmysl volá po větší rozmanitosti v obsazení, u tvůrců i u technického zázemí. Co to pro vás znamená? Cítíte pozitivní změnu atmosféry, nebo má naše odvětví ještě dlouhou cestu před sebou?

Určitě je před námi ještě dlouhá cesta. To, co vidíte na jevišti, by mělo reprezentovat svět, ve kterém žijeme. Každý člověk v publiku by měl mít možnost vidět sám sebe na scéně, zejména mladí lidé. Aby věděli, že těch cílů mohou dosáhnout i oni. Kromě toho i v zákulisí je potřeba obrovská změna směrem k diverzitě. Na prstech jedné ruky bych spočítal, kolik lidí jiné pleti než bílé jsem za těch 13 let viděl pracovat v zákulisí. My všichni potřebujeme někoho, s kým se můžeme ztotožnit a komu se můžeme svěřit.

Jak jste se během lockdownu udržoval kreativní?

Snažil jsem se, co to šlo. Dabing a Voiceover práce byly v uplynulém roce mou záchranou. Využil jsem čas k aktualizaci showreelu, účastnil se online workshopů, nechal si udělat nové fotky, hrál v několika krátkých filmech, psal hudbu a networkoval. Ale také jsem si uvědomil, že je důležité odpočívat a dobít baterky.

Prozradíte nám jeden z vašich nejlepších nebo nejvtipnějších zážitků z pódia?

Nic vás nepřipraví na to, když hrajete scénu „Cabinet Battle“ v Hamiltonovi a roztrhne se vám rozkrok u kostýmu jen proto, že jste chtěli být moc aktivní a zkusili jste nějaký typ výskoku jako při hře na vzdušnou kytaru. A nemluvím o malé dírce, bylo to skoro ke kolenům (díky bohu, že pod tím máme několik vrstev). Musel jsem pak na scéně zůstat ještě skoro 20 minut. Hamilton je náročný! Holt živé divadlo, nic se mu nevyrovná, že?

Kdyby váš život byl divadelní hrou, jak by se jmenovala a proč?

„Milion věcí v pohybu“

(Protože jsem velmi aktivní člověk, opravdový extrovert. Proto používám meditaci, abych zklidnil mysl a byl více přítomný. Nechápejte mě špatně, miluju svou energii a jako herec ji potřebujete, ale je dobré vědět, kdy ji využít ve svůj prospěch.)

Pro nové herce, kteří právě absolvovali, to byl neuvěřitelně těžký rok. Jakou radu byste čerstvým absolventům dal?

Jen to, aby věděli, že všichni jsme na jedné lodi. Lidé z oboru vědí, čím jste si prošli. To, že neseženete agenta hned po škole, není konec světa. Vždycky existují způsoby, jak se propojit s ostatními, networkovat a potkávat nové lidi. Taky se těšte na ten příval divadla, televize a filmu, který se teď vyvalí. Příležitostí bude spousta!

Dál pracujte na svém řemesle, hlasu i fyzičce. Trénink nikdy nekončí, já absolvoval v roce 2015 a pořád se za pochodu učím! A starejte se také o své duševní zdraví.

Muzikál Hamilton se vrací do Victoria Palace Theatre od 19. srpna 2021.