10 nejlepších nových divadelních her ve West Endu k 10. březnu 2015

Na jakou hru byste v Londýně měli zajít nejdříve?

Sestavili jsme pro vás tento seznam, abychom vám ušetřili práci s vybíráním! Jde o náš pohled – a každý má ten svůj – založený na dojmech našich recenzentů. Seznam budeme pravidelně aktualizovat, aby vám neunikly nové produkce a aby byly zohledněny i případné změny v původním obsazení.

Hry, které se uvádějí déle než tři roky, zde nenajdete – toto je žebříček určený pro nové nebo relativně nové inscenace na londýnských scénách.

Tak neváhejte a vyrazte do divadla!

Obsazení hry A View From The Bridge (Pohled z mostu). Foto: Jan Versweyveld 1. A View From The Bridge

V samém středu smrště lidských osudů, která rozviřuje strohou scénu Jana Versweyvelda, stojí monumentální, uhrančivý a bezchybný výkon Marka Stronga. Jeho Eddie je šlachovitý, svalnatý, jako sopka před výbuchem – je to zkrátka výkon, jaký se vidí jednou za generaci.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky

2. Taken at Midnight

Jde o vynikající kus současné dramatiky; úsporný, poutavý a plný zajímavých historických souvislostí. Dělá přesně to, co každá skvělá hra o skutečných dějinách: přenese vás v čase a dovolí vám prožít danou éru skrze duše postav, které pohánějí děj, ale způsobem, který je moderní, svěží a nabitý energií.

Přečtěte si naši recenzi | Koupit vstupenky – poslední týden

Ralph Fiennes a Indira Varma v Shawově hře Man and Superman (Člověk a nadčlověk) 3. Man and Superman

V čele všeho dění stojí Ralph Fiennes v naprosto famózní formě a na svých bedrech nese herkulovskou porci složitých, hutných dialogů. Má nezdolnou energii, a přestože text sype s obdivuhodnou rychlostí, dává vyniknout každému slovu a každá pasáž v jeho podání dává jasný smysl. Je fenomenální, jako blesk uzavřený na jevišti. Úžasná režie Simona Godwina mění Shawovu hru – onen filozofický tenisový zápas plný smečovaných nápadů a ideálů – v představení překypující vtipem, inovací a čirou radostí.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky

4. My Night With Reg

Některé herecké výkony jsou záměrně rozmáchlejší, komediálnější a méně konfrontační, než tomu bylo v Donmar Warehouse. To sice poněkud oslabuje dramatický náboj hry, ale zřejmě to má jít naproti očekávání typického publika ve West Endu. Herecké výkony však zůstávají prvotřídní a síla samotného textu, i když lehce utlumená, se rozhodně neztrácí. Lewis Reeves, Richard Cant a Matt Bardock jsou dokonce ještě lepší než při uvádění v Donmaru.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky

5. Shakespeare in Love

Těžko si vzpomenout, alespoň za posledních sedm let, na komerční produkci nové hry, která by zamířila přímo do West Endu a byla by tak vtipná, dramatická, podmanivá a zároveň poučná.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky

Mark Rylance jako španělský král Filip V. Foto: Marc Brenner 6. Farinelli and the King

Je to sice komorní, ale nesmírně krásná hra, která dokonale ladí s intimitou a velkolepostí daného prostoru. Působí až opojně, jak je v ní vše přesně odměřeno. Talentovaný Sam Crane nese hereckou tíhu role Farinelliho, ale ve chvílích zpěvu se k němu na scéně připojuje, nebo ho střídá Iestyn Davies (alternující s Purefoyem), v identickém kostýmu. Slyšet tento sytý a ohebný kontratenor je skutečným požitkem.

Přečtěte si naši recenzi | Brzy se přesouvá do West Endu

7. The Ruling Class

James McAvoy je skutečná, zářící hvězda, která prosvětlí každý okamžik na jevišti. Jeho úsměv a pronikavé oči dokážou vyjádřit cokoli – v jednu chvíli je náladový, vtipný a divoký, v další zlověstný a rozrušený, pak smutný, šílený, vypočítavý nebo sexy. Často všechno najednou.

Přečtěte si naši recenzi | VYPRODÁNO

Jack McMullen, Greg Wise a Charlotte Harwood v Kill Me Now. Foto: Marilyn Kingwill 8. Kill Me Now

Hra Brada Frasera Kill Me Now vám otevře oči. K obtížným, až tabuizovaným tématům přistupuje s neochvějnou upřímností. Sledujeme rodinu Sturdyových, jak čelí drtivým ranám osudu s takovou dávkou důstojnosti, napětí i hněvu, jakou lze od malé rodiny čekat. Každá další rána působí děsivě, leč nevyhnutelně, a východisko ze společného trápení se hledá čím dál obtížněji. Láska a humor, které je spojují, však umožňují řešení, jež je něžné i zdrcující zároveň.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky

9. Happy Days

Šťastné dny (Happy Days) nejsou šťastnou hrou. Je to Beckett v té nejkonfrontačnější a nejsrozumitelnější podobě – neúprosně surrealistický a znepokojivý. Tento v podstatě monolog je zkouškou vytrvalosti jak pro herečku, tak pro diváky.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky

Foto: Johan Persson 10. Di and Viv and Rose

Klíčovou postavou trojice je Rose v podání Anny Maxwell Martin (v alternaci s Russell) – bujará, chlapy nahánějící a občas i iritující postava plná života. Outhwaite je přímá a klidná, a když se její svět hroutí, bolest je v jejím podání hmatatelná a citlivě ztvárněná. Její pohřební řeč ve druhém dějství je obzvlášť silná. Spiro vkládá do nejtěžší postavy z celého tria vhled a pochopení. Její závěrečná scéna s Outhwaite je nesmírně působivá.

Přečtěte si naši recenzi | Rezervovat vstupenky – poslední týden