FESTIVALOVÝ ROZHOVOR: Sam Curtis Lindsay

Mezi LGBTQ produkcemi na letošním festivalu Edinburgh Fringe vyniká režisér Sam Curtis Lindsay, který stojí v čele hned dvou nejzajímavějších a nejočekávanějších titulů: Burgerz a Scottee: Class. Paul T. Davies se se Samem sešel, aby zjistil více o obou inscenacích, o Samovi samotném a také o tom, jak přežít festivalový maraton ve zdraví!

Sam Curtis Lindsay PTD: Nejdříve nám prozraď, co mohou diváci od her Burgerz a Scottee: Class očekávat? SAM: Burgerz je hra o přežití a o obtěžování trans osob. Je to velmi vtipná, ale zároveň dojemná výzva k akci, která se publika ptá, co to vlastně znamená být spojencem. Travis na jevišti od základu připravuje skutečný burger, takže je dost možné, že z představení odejdete s lehkou vůní hovězího v oblečení.

Class (Třída) je o dospívání na britském sídlišti a o neustálém balancování mezi pocitem studu a hrdosti. Zabývá se tím, jakým způsobem na divadle prezentujeme chudobu a proč to vlastně děláme. Formou připomíná stand-up, který vás ale zavede na naprosto nečekaná místa.

PTD: Na první pohled se Burgerz a Class zdají být zcela odlišné, přesto v nich lze najít společná témata a charaktery. Co tě k těmto dvěma hrám přitáhlo a jaké mezi nimi vidíš spojitosti? SCL: Oba kusy kladou divákům zásadní otázky, jen na to jdou každý úplně jinak. Spojuje je zkoumání toho, jak k sobě dokážeme najít cestu skrze empatii a jak nás to může vyprovokovat k nějakému činu.

Scottee i Travis jsou umělci, kteří se „vyučili“ v queer klubech, kde se museli postavit před sál plný opilých lidí a získat si je na svou stranu. Oba jsou skvělí vypravěči a mě osobně fascinovala dramaturgická cesta obou her. Miluji práci s umělci, kteří instinktivně vědí, jak pracovat s davem a jak prodat příběh. Díky tomu jsou ta představení neuvěřitelně živá, riskantní a zábavná už při zkoušení.

PTD: To zní jako nejlepší recept na nalezení osobitého hlasu! Režíruješ rád monology? Sólový výstup s sebou nese specifické výzvy. SCL: Vlastně jsem o nich paradoxně nikdy jako o monolozích nepřemýšlel. Vždycky si představuji, že diváci jsou součástí toho světa. V Burgerz je Travis sice jediným uvedeným účinkujícím, ale ve skutečnosti je to hra pro tři postavy – ty zbývající dvě se totiž „obsazují“ každý večer přímo z řad dobrovolníků v publiku. V Class jsou diváci také velmi zapojeni, takže to vnímám spíše jako ansámblovou záležitost. Výzvou u obou her je udržet s divákem dialog – v momentě, kdy mám pocit, že mě někdo poučuje nebo na mě jen mluví, místo aby si se mnou povídal, okamžitě vypínám. PTD: Vedla tě k těmto hrám i nějaká tvá osobní zkušenost? SCL: Obě zkoumají složitost pocitu „jinakosti“ a to, jak v rámci přežití hrajeme různé identity. Jako queer kluk jsem se ve škole musel vyhýbat hněvu i touze ostatních kluků a naučil jsem se to odrážet buď humorem, nebo tím, že jsem prostě koukal přímo před sebe. Že patřím do dělnické třídy, mi došlo až na divadelní škole, když mi spolubydlící nabídl hummus. Neměl jsem tehdy tušení, co to je. Najednou mi lidé začali připadat jako z jiné planety. Uvědomil jsem si, jak mě svět občas vnímá a jak se musím tvarovat, abych zapadl. Obě tyhle hry mi pomohly jít víc do hloubky a cítit se na sebe hrdější. PTD: To mi dost připomíná i mé vlastní dospívání! Na závěr, jaké jsou tvé tři tipy, jak přežít Fringe v Edinburghu?

Tady mluvím čistě jako festivalový divák…

Zkuste vstát a vyrazit ven včas – představení v půl jedenácté dopoledne bývají právě ta, která vás nakopnou na celý den.

Aspoň jednou si zajděte zatančit do klubu CC BLOOMS.

A hlavně si to užijte, miláčkové!

PTD: Pod všechny tři body se podepisuji! Moc děkuji, Same!

Burgerz uvádí divadlo The Traverse

Scottee: Class uvádí Assembly Roxy

Navštivte naši speciální sekci Edinburgh Fringe