ROZHOVOR: Andy Moss o muzikálu Ghost

Andy Moss a Carolyn Maitland v muzikálu Ghost. Foto: Pamela Raith Jak moc se těšíte na roli v Ghost – The Musical?

Hrozně moc! Hned po škole jsem sice pár věcí dělal, ale nic významnějšího, takže tohle je můj opravdový návrat na prkna, co znamenají svět. Jsem nadšený, ale taky trochu nervózní – ne z vystupování před publikem, ale z toho, že jde o tak ikonickou roli. Jít ve stopách Patricka Swayzeho není jen tak. Navíc můj kamarád Richard Fleeshman hrál Sama v původní produkci na West Endu a byl taky úžasný. Takže tam určitý tlak je, ale nešli jsme cestou kopírování verzí z West Endu nebo Broadwaye.

Čím vás právě tohle představení oslovilo, že jste na něj kývl?

Zaprvé miluju filmovou předlohu. Zadruhé jsem po návratu na jeviště už delší dobu toužil. Televizi mám rád, ale nic se nevyrovná pocitu z živého vystoupení. Na Twitteru sice vidíte reakce hned, ale vyjít ven a hrát před živým publikem, abyste získali okamžitou zpětnou vazbu, to je ta nejvzrušivější část mojí práce. Jako herci jsme k tomu byli vycvičeni. A zatřetí je tu hudba. Napsal ji Dave Stewart z Eurythmics a Glen Ballard, který produkoval spoustu mých oblíbených alb. Když jsem ty písně slyšel, úplně jsem v nich cítil jejich rukopis. Celý ten balíček – tito tvůrci, ikonický film a fajn tříměsíční turné – mě okamžitě přesvědčil.

Máte zkušenosti z televize, ale jaké výzvy přináší divadelní show?

Hlavní výzvou pro mě je, aby to můj hlas vydržel každý den. Je tam několik velkých čísel. Sice jsem roky působil v kapelách, takže zpívat umím, ale odehrát osm nebo devět představení týdně je náročná vyhlídka. Člověk musí vědět, kdy do toho opřít a kdy naopak ubrat, aby si hlas šetřil. Také musí být vše přesně načasované na zvukové efekty, hudbu, repliky kolegů nebo světla. Na to z televize nejsem zvyklý. Tam když trochu poupravíte slova, aby to znělo přirozeněji, většinou to projde, ale tady musíte být naprosto přesní. Jde o to trefit se do rytmu ostatních a přitom působit, jako byste to říkali úplně poprvé.

Vystupoval jste i na rockových koncertech, je pro vás muzikál jinou disciplínou?

Je to úplně jiné. Muzikály mám rád, to mě neberte špatně, ale nikdy jsem u žádného neseděl s otevřenou pusou a neříkal si: „Páni, to je skvělé, v tom chci hrát.“ Až u tohoto mě při poslechu hudby napadlo: „To je fakt dobrý.“ Řekli mi, že nehledají typického muzikálového zpěváka s učesaným hlasem, ale někoho s trochu jiným projevem – a doufám, že právě to jsem do hudby Davea a Glena vnesl. Snažím se to kombinovat. Zpívám tak, abych si neodrovnal hlasivky, v tom jsem opatrný, ale u těch velkých, emotivních skladeb tomu dokážu dodat ten správný rockový chraplák. Hledání té rovnováhy mě docela baví.

Andy Moss a Sam Ferriday v muzikálu Ghost. Foto: Matt Martin Jak vnímáte postavu Sama?

Je hluboce zamilovaný do své přítelkyně Molly, ale jako každý chlap v tomhle věku se bojí závazků. Ví, že je to láska jeho života a chce s ní zestárnout, ale je pro něj těžké říct nahlas ta tři slova jako „Miluji tě“ nebo „Vezmeš si mě?“. Je to fajn kluk, který ji zbožňuje. Když pak zemře, jde mu hlavně o to, aby se s Molly znovu spojil a pomstil se svému nejlepšímu kamarádovi, který ho v podstatě zabil. Je to neuvěřitelná emoční jízda, do které vstupují komediální scény s Odou Mae Brown. Musím tedy Sama provést cestou od milého kluka na začátku, přes temnější fázi po smrti, kdy touží po pomstě, až po snahu říct Molly, že ji miluje, zatímco si užívá ty vtipné momenty s Odou Mae. Je to komplexní postava, zvlášť když ho hrajete jako ducha.

Je to někdo, v kom se sám vidíte?

Rád bych doufal, že jsem taky fajn a milý chlapík. Snad je v něm kousek mě a věřím, že kdyby mě někdo zabil, taky bych chtěl spravedlnost. Takže je jako já. Obyčejný kluk, co chce ženu, přátele, hezké bydlení a dobrou práci. Snaží se v životě dělat to nejlepší, aniž by někomu ublížil – i když pracuje v bance.

Proč si myslíte, že tenhle příběh pro lidi tolik znamená?

Je to o nehynoucí lásce. Navíc film vyšel na začátku 90. let a tehdy takových silných příběhů moc nebylo. Každý si v tom najde to své. Je tu téma lásky za hrob a téměř každý z nás už někoho ztratil a touží ho ještě jednou spatřit. Navíc to bylo v době, kdy Whoopi Goldberg, Patrick Swayze a Demi Moore byli na vrcholu sil. Hvězdné obsazení v kombinaci s tím, že se s tím příběhem dokáže každý ztotožnit, protože něco podobného v nějaké formě zažil, je důvodem, proč to tak rezonuje. Proto lidé ten film milují a proto chodí na divadelní představení – navíc je v tom dnes i kus nostalgie, že?

Andy Moss v muzikálu Ghost. Foto: Matt Martin Musel jste se kvůli roli naučit něco nového? Třeba keramiku? Umím trochu na kytaru a v divadle po mně chtěli, abych na ni zahrál Unchained Melody, do čehož jsem šel s nadšením. V této verzi pracujeme s hrnčířským kruhem mnohem víc než v původním kusu, ale je to hlavně postava Carolyn, kdo ho obsluhuje. Nejvíc jsem se musel naučit vytrvalosti a tomu, že musíte jet dál za každou cenu. Když se něco pokazí nebo nepřijde zvukový efekt včas, nesmíte přestat, zatímco v televizi prostě řeknete: „Pardon, to bylo hrozný, dáme si to znova.“ Taky když se něco zvrtne, nemůžu nikomu pomoct z úzkých, protože Sam je mrtvý a nikdo mě nesmí vidět ani slyšet. Jak těžké bylo osvojit si americký přízvuk?

To bylo v pohodě. Říkal jsem jim: „Hrát můžu celý den, přízvuky zvládnu taky, co mě ale děsí, je zpívání těch náročných písní osmkrát devětkrát týdně.“ Byli skvělí a se zpěvem i hudbou mi hodně pomohli. Teď už si v tom věřím, sedlo si to.

Vzpomenete si, kdy jste film viděl poprvé a jak na vás zapůsobil?

Díval jsem se na něj s mámou a tátou. Byl to takový ten nedělní rodinný film a dost mě ovlivnil, protože mě tehdy začali zajímat duchové a podobné věci. Bylo to poprvé, co jsem to viděl ve filmu jinak než jako horor – ten duch tam byl z jiného důvodu, který jako dítě úplně nechápete. Takže tehdy jsem o nich začal přemýšlet. Dneska už mi ti stínoví duchové, co si na konci přijdou pro ty zlé, nepřipadají tak děsiví, ale tehdy jsem z nich byl úplně mimo sebe.

Na co se v rámci turné nejvíc těšíte?

Těším se na návštěvu měst, kde jsem v životě nebyl. Bude to vzrušující, i když jsem spíš domácí typ. Když jdu večer ven s přáteli, rád se vracím spát do své postele, takže být pořád pryč bude trochu nezvyk. Ale k téhle práci to patří a snad mě to posune dál. Zase mě to úplně nakoplo k hraní a vím, že to nemusí být jen televize nebo film. Můžu jet na šňůru nebo hrát v cizině. Doufám, že tohle bude brána k dalším projektům. Je to skvělá show, úžasná role a věřím, že jí neudělám ostudu.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA BRITSKÉ TURNÉ GHOST