RECENZE: Adventures in Wonderland, The Vaults ✭✭✭

Chandni Misry jako Alenka v Adventures In Wonderland

The Vaults

20. května 2017

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Co se s tímto představením stalo?  Ještě před měsícem jelo na plné obrátky, v atmosféricky upravených prostorách to vřelo a přitahovalo davy nadšených diváků, z nichž mnozí v kostýmech doplňovali kolorit. Všichni byli připraveni nechat se vtáhnout do tajuplného a fascinujícího světa, který vytvořila armáda designérů a techniků v rozlehlém komplexu pod nádražím Waterloo.  Herci byli plní energie a s vervou vyprávěli svůj neobyčejný příběh o fyzickém i duševním objevování.  Publika do toho šlo s otevřeným srdcem i myslí, připraveno na objevné znovuobjevení příběhů Lewise Carrolla, „Alenka v říši divů“ a „Za zrcadlem“.

Poté, co jsem představení viděl v posledních dnech dvakrát krátce po sobě, mě děsí zjištění, že produkce – ač vizuálně stále stejně lákavá a podmanivá – ztratila coby drama mnoho ze svého lesku a napětí.  V pátek večer jsem absolvoval verzi pro dospělé (Přečtěte si naši recenzi), která běží už měsíc, a překvapil mě ten zběžný, „uspěchaný“ a povrchní dojem, který vyvolala. Jako účastníci jsme byli popoháněni od jedné scény ke druhé, aniž bychom měli jakýkoliv hmatatelný pocit zapojení do děje.  Připadalo mi to jako nákup v obchodním domě: víte, že jakmile projdete galanterií, zamíříte k příborům a tak dále.  Šlo o čistě mechanický proces.  Jakýkoliv smysl pro „divadlo“ se vytratil.

Proč?  Než jsem měl možnost se nad touto otázkou pořádně zamyslet, zúčastnil jsem se zkoušky kratší verze pro děti od 5 do 10 let nazvané „Adventures In Wonderland“ – i když mnohé postavy a situace vycházejí spíše z knihy „Za zrcadlem“, ale nebudeme slovíčkařit.  Podstatné je, že tato vskutku velkolepá instalace s pozoruhodným designem a iluzemi bohužel doplácí na herecký soubor, kterému se kontrola nad výkonem jaksi vysmekla z rukou.  To je nesmírně neobvyklé.  A o to víc je to znát.

Chandni Mistry (Alenka), Benedict Chambers (Kloboučník) a Noah Young (Bílý králík) Foto: Rah Petherbridge Photography

Člověk hledá vysvětlení.  Hercům nelze vyčítat, že musí pracovat velmi dlouho.  Představení verze „Underground“ se hrají od úterý do pátku od 17:45 do 22:45, v sobotu mezi 13:45 a 22:45 a v neděli od 13:45 do 18:30.  V pondělí se nehraje.  Mezitím jiný – mnohem menší – soubor odehrává dětská představení, rozdělená mezi pondělní a úterní dopoledne, všední dny od 10:40 do 16:30 a víkendy od 10:10 do 13:00.  Vzhledem k tomu, že se obsazení neustále točí a herci jsou často silně nalíčení a v kostýmech, je velmi těžké poznat, kdo právě hraje jakou roli, a prakticky nemožné se vyjádřit k něčemu jinému než k celkové kvalitě výkonů.

Nicméně návštěva obou verzí během 24 hodin mi potvrdila společný problém.  Soubory působily fyzicky vyčerpaně.  Účinkující vypadali viditelně unavení a přetížení: a v jejich interakci s veřejností byl cítit drtivý pocit, že se s námi nesnaží propojit, ale spíše se snaží stíhat vražedný rozvrh, který čítá až 18 nebo 13 představení denně.  To je ochromující časový plán a jeho následky si už vybírají svou daň na těchto těžce pracujících, ale stále jen lidech z masa a kostí.

K tomuto problému si přičtěte několik nepříjemných faktů o scénáři.  Bez plné pozornosti unaveného a uštvaného souboru se samotný text začíná rozpadat.  Charisma herců už nedokáže zakrýt určité slabiny v psaní.  Hlavní z nich je tendence stavět každou samostatnou „scénu“ pouze jako monolog určený k „odrecitování“ veřejnosti, zatímco ji fakticky brzdí v postupu instalací.  Všichni v mé skupině, včetně mladších diváků, si toho všimli: pořád nás někdo popoháněl, touto chodbou, těmito dveřmi, počkejte tady, nehýbejte se, dělejte, co se vám řekne... Bez jasného cíle a bez viditelné překážky v jeho dosažení (kromě organizace trasy) to začalo být brzy únavné.  A samotný text se stal pouhým „plkáním“, naučenou frází, kterou se pitvořící se herci snaží vychrlit co nejrychleji, zatímco spěchají svými pohyby i jakýmikoliv poznámkami směrem k nám.

Hřiště je to stále úžasné a jako podívaná stojí samo o sobě za to.  Ale v show samotné je toho mnohem méně než před pár týdny.  V jakém stavu bude za další dva měsíce, je ve hvězdách.  Producenti by si měli uvědomit, že buď potřebují víc herců, nebo je nesmí honit jako koně v dole.  Případně nechat lépe přepsat scénář.  Pokud se na tohle představení chystáte, doporučuji jít brzy, abyste se vyhnuli zklamání.  Pořád je to slušný zážitek, ale tímto tempem úpadku si nejsem jistý, jak dlouho to ještě bude platit.