RECENZE: East Is East, Churchill Theatre (turné) ✭✭✭✭

Pauline McLynn a Simon Nagra v inscenaci Východ je východ (East is East). Foto: Marc Brenner Východ je východ

Churchill Theatre

6. července 2015

4 hvězdy

Termíny turné & Rezervace vstupenek

Hra Východ je východ se odehrává v raných 70. letech, napsána byla v letech osmdesátých a do kin vtrhla v polovině devadesátek. Je vskutku pozoruhodné, jak málo za tu dobu zestárla. Od premiéry filmu jsme zažili 11. září, „válku proti teroru“ i vzestup Islámského státu – otázky identity britských muslimů jsou tedy dnes stejně důležité a aktuální jako kdykoliv předtím.

George „Džingischán“ Khan, pákistánský majitel bistra s hranolky, je odhodlán dopřát svým dětem přísnou muslimskou výchovu na neúprosném pozadí Salfordu 70. let. Domácí napětí vrcholí ve chvíli, kdy se jejich trpělivá anglická matka Ella ocitne v křížové palbě a její loajalita je rozpolcena mezi manželstvím a svobodnou vůlí jejích dětí.

Musím se přiznat – film Východ je východ jsem nikdy neviděl a o příběhu jsem toho moc nevěděl, dokud jsem nedorazil do nenápadného Churchill Theatre. To však může být u divadelních adaptací filmu často výhodou. Je to skvělý způsob, jak otestovat, zda hra obstojí sama o sobě jako svébytný kus, a nikoliv jen jako kopie těžící z nostalgie filmového plátna. Východ je východ v tomto ohledu rozhodně vítězí; původně vznikal jako divadelní workshop a při návratu na jeviště neztrácí nic ze svého dopadu.

Salma Hoque, Ashley Kumar, Adam Karim a Darren Kuppan ve hře Východ je východ. Foto: Marc Brenner

Inscenace dovedně splétá řadu trefných a dojemných témat: identitu, sounáležitost a respekt. Je dost těžké zjistit, kým vlastně jste, když jste teenager, natož pod tlakem západního vzdělání a přísného pákistánského otce. Nutnost chodit do mešity, když chcete ven s přáteli, nemožnost věnovat se umění nebo si dát vytoužený slaninový sendvič – to vše ožívá díky vřelému a vtipnému scénáři Ayuba Khana Dina. Ten dal svému převážně mladému obsazení skvělý materiál; je s podivem, kolik špičkových autorů neumí napsat uvěřitelný dialog pro děti a dospívající. I přes dobové zasazení působí hra svěže a zábavně, přičemž má dostatečnou hloubku, aby pozdější temné zvraty nepůsobily vykonstruovaně.

Obsazení Pauline McLynn zpočátku vzbudilo údiv; jde o hvězdu klasické komedie, která sbírala ceny za roli paní Doyleové v seriálu Father Ted. Jako Ella Khan je však brilantní a dojemně zachycuje oddanost dětem i svému nesnesitelnému manželovi. Jediným zádrhelem je její přízvuk, který se občas dosti vzdaloval od mancherských kořenů její postavy. Simon Nagra byl podobně přesvědčivý jako děsivý otec, jehož posedlost pákistánskou vlastí udržuje celou rodinu v neustálém napětí. Umí být laskavý, když chce, ale s postupem děje se stává stále hrozivějším a bigotnějším; je to silný a nuancovaný výkon, díky němuž pochopíte, proč ho rodina zároveň miluje i nenávidí.

Hvězdou večera je však Sally Bankes, která s minimem času na scéně naprosto ovládla sál jako teta Annie. S fenomenálním komediálním načasováním, rázností severu a nakažlivým smíchem ždíme Bankes z každého výstupu maximum humoru – její upřímné, leč rozvláčné rozhovory s Ellou v podání McLynn jsou nesmírně zábavné. Také představitelé dětí jsou vybráni skvěle a jejich výkony odrážejí různé způsoby, jak se členové rodiny vyrovnávají s domácí krizí. Rebelující Tariq (Ashley Kumar), utrápený Sajit (Adam Karim) a svědomitý Maneer (Darren Kuppan) byli obzvláště přesvědčiví v rolích chlapců lapených mezi cizí západní kulturou, dominantní, ale milující matkou a otcovým nerealistickým a zastaralým očekáváním.

Scéna Toma Scutta tvoří ponuré a strohé pozadí, které se během večera mění v dům Khanových, bistro i nemocnici. Díky velmi rychlým přestavbám tento víceúčelový prostor skvěle fungoval, k čemuž přispěla i stylová a atmosférická dobová hudba Alexe Baronowského. Došlo však na jedno zvláštní scénické rozhodnutí: Sajit v podání Adama Karima zůstal během přestávky na scéně, usazen na vrcholku budovy, aby pak na začátku druhé poloviny seskočil a zmizel v zákulisí – připadalo mi trochu kruté upřít herci pauzu pro tak minimální divadelní efekt!

Zatímco dialogy a děj obvykle plynuly hladce, závěry obou polovin byly překvapivě neohrabané. První dějství skončilo dosti okatou expozicí, která vyzněla do ztracena. Podobně i konec celé hry působil trochu neuspokojivě; většina linek zůstala nedořešena a hlavní zdroj konfliktu jako by byl zcela zapomenut. Ve hře, která se dotýká domácího násilí, domluvených sňatků a dost nevkusných názorů, nenabídl závěr příliš velké rozhřešení.

Východ je východ je zábavná a příjemná podívaná jak pro fanoušky filmu, tak pro ty, kteří chtějí vidět dojemný a zajímavý divadelní kus. V době, kdy je diverzita v umění velkým tématem, je fantastické vidět převážně asijské obsazení, kterému diváci nadšeně tleskají za hru o „asijských problémech“. To by i sám pan Khan vysvětloval jen stěží...

Východ je východ (East is East) je právě na turné po Velké Británii. Klikněte zde pro podrobnosti o turné a speciální nabídku.