RECENZE: Footloose, New Wimbledon Theatre ✭✭✭✭

Luke Baker (Ren) a soubor muzikálu Footloose. Foto: Matt Martin Footloose

New Wimbledon Theatre

3. května 2016

4 hvězdičky

Rezervujte vstupenky

Snímek Footloose, dost možná první velký film generace MTV, udělal z Kevina Bacona mezinárodní hvězdu a jeho soundtrack plný hitů se stal klasikou. Dnes se zdá být až nepochopitelné, že nikdo v tomto filmu původně neviděl divadelní muzikál. Tedy nikdo až na Carole Schwartzovou (manželku skladatele Stephena Schwartze, autora muzikálu Wicked), která přišla s tím, že to dává smysl a že by titul mohl být populární u školních souborů.

Scenárista filmu Dean Pitchford se pak společně s Tomem Snowem a Walterem Bobbiem pustil do práce na divadelní verzi. Výsledkem je v podstatě jukebox muzikál protkaný tradičními muzikálovými prvky, který skvěle funguje i díky tomu, že původní filmová hudba má v sobě silný dramatický náboj.

Pitchford na námět narazil v New York Times, kde ho zaujal skutečný příběh městečka ve střední Americe, které zakázalo tanec. Ren se svou matkou jsou nuceni přestěhovat se do Bomontu ke strýci, kde ke svému zděšení zjistí, že po tragické autonehodě, při níž zahynuli čtyři teenageři, platí přísný zákaz tance. Je to klasické drama o střetu mládí s autoritami, které bylo zpracováno už mnohokrát, a v případě Footloose byl příběh natolik silný, že se dočkal i nedávného filmového remaku.

Obsazení muzikálu Footloose. Foto: Matt Martin

Tato produkce Footloose je zajímavá především tím, že se stala dalším turné, které vsadilo na model herec-muzikant. Téměř všichni herci na jevišti tak během představení odehrají každou notu partitury naživo. Ne vždy to funguje ideálně – zatímco s kluky s kytarami se dá pracovat celkem snadno, člověku je upřímně líto dívek, které musí zvládat hru na trubku, flétnu nebo tenor saxofon a u toho hrát divadlo.

Nicméně, zdejší soubor tvoří nesmírně talentovaní umělci, kterým se tento koncept daří naplnit. Sledovat některé členy ansámblu, jak střídají několik nástrojů, je kolikrát stejně zábavné jako samotné drama.

Srdcem této inscenace je Luke Baker jako Ren McCormack. Baker zpívá i tančí s neuvěřitelným nasazením a v klíčové scéně s reverendem Shawem vkládá do své role skutečnou emocionální sílu. Renovi dodává frustraci, energii i vášeň, které tvoří samotný středobod Footloose. Prostě chvíli neposedí.

Maureen Nolan (Vi Moore) v muzikálu Footloose. Foto: Matt Martin

Bývalý člen chlapecké kapely Lee Brennan v roli Willarda debutuje v oblasti hudebního divadla. Brennan pojal Willarda o něco více jako „vesnického balíka“ než v předchozích verzích, a postavu vybavil takovou fyzičkou a sympatičností, že si diváky získal hned od začátku.

Footloose je ve své podstatě mezigenerační drama, které nestojí jen na mladistvé energii, ale je empatické i k dospělým postavám. Na rozdíl od Pomády nejsou dospělí jen odsunutými stereotypy, ale plnokrevnými charaktery s vlastním pohledem na svět a vnitřní komplexností, jež je pro konflikt zásadní. Nigel Lister a Maureen Nolan představují reverenda Shawa Moorea a jeho ženu Vi. Jejich vztah je poznamenán smrtí syna a dopadem této tragédie na vztah s dcerou Ariel (Hannah Moore). Nolan je jako Vi vynikající. Není to okázalá role, vyžaduje však obrovskou dávku emocionální pravdivosti, kterou herečka doručil v plné míře. Písně Learning To Be Silent a Can You Find It In Your Heart patří k vrcholům večera.

Přimět Shawa Moorea zpívat musí být jednou z nejtěžších výzev jakékoli produkce Footloose. Je to muž rozpolcený mezi láskou k Bohu a láskou k manželce a dceři. Upřímně věří, že dělá správnou věc, ale v tomto procesu ztratí směr. Lister se naplno prosadí ve druhé polovině a jeho klíčová scéna s Renem (Baker) ve druhém dějství měla opravdovou citovou intenzitu.

O tom, jak skvěle dramaticky fungují popové hity z původního filmu, vás přesvědčí například číslo Somebody’s Eyes v dokonalém podání Natashy Brown, Miracle Chance a Joanny Sawyer.

Matthew Tomlinson (Chuck) a soubor muzikálu Footloose. Foto: Matt Martin

Není možné zmínit úplně každý výkon na pódiu, ale zvláštní uznání si zaslouží Scott Haining a Matthew Tomlinson. Zdá se, že Haining mistrně ovládá každý nástroj, na který sáhne, a k tomu skvěle tančí. Všimněte si nádherných momentů s violoncellem ve druhé polovině. Tomlinson se ujal role Chucka Cranstona, bomontského „zlého hocha“. Je to suverénní výkon, při kterém jsem od něj nemohl odtrhnout oči, jak hladce proplouval představením a podle potřeby střídal hru na klávesy a kytaru.

Vznik této produkce byl primárně motivován ekonomikou turné velkých muzikálů. Režisérka Racky Plews ve svém pojetí s herci-muzikanty víceméně uspěla. Inscenace sice v prvním jednání chvíli hledá pevnou půdu pod nohama, ale brzy se rozjede. Scénografie Sary Perks a osvětlení Humphreyho McDermotta skvěle slouží mnoha prostředím děje a nabízejí i skrytá místa, kde herci zůstávají na scéně, aby doprovázeli na nástroje, i když zrovna nejsou součástí přímé akce.

Hannah Price (Ariel) a Luke Baker (Ren) v muzikálu Footloose. Foto: Matt Martin

Footloose byl vždy postaven na tanci a ten zůstává hnacím motorem i při přechodu z plátna na divadelní prkna. V Bomontu je tanec zakázán, a proto je to, co zpočátku vidíme u zdejší mládeže, zběsilé a „hříšné“. Choreograf Matthew Cole dodal představení potřebný švih a vášeň. Vzhledem k omezením, která přináší držení hudebních nástrojů, je to úctyhodný výkon.

Footloose má v sobě dravý rytmus, kterému nelze odolat, a to i díky Davidu Keechovi, který trůní vysoko na scéně, hraje na bicí a tmelí celý večer po hudební stránce. Dát dohromady show typu herec-muzikant není snadné, ale společně s hudebním supervizorem Markem Crosslandem se podařilo zachovat hudební integritu díla.

Včera večer v New Wimbledon Theatre zvedl Footloose všech 1600 diváků ze sedadel a v závěru všichni tančili s nefalšovanou radostí! Kousek ode mě seděli rodiče, kteří jako dospívající viděli film a teď na Footloose vzali své děti. To mluví za vše.

REZERVUJTE VSTUPENKY NA TURNÉ FOOTLOOSE