RECENZE: Honour, Park Theatre ✭✭✭

Mark Ludmon hodnotí obnovené uvedení hry Honor od Joanny Murray-Smith v Park Theatre

Katie Bayben a Henry Goodman ve hře Honor. Foto: Alex Brenner Honor Park Theatre, Londýn

Tři hvězdičky

Rezervujte zde

V jedné chvíli během hry Honor autorky Joanny Murray-Smith dává novinář a „velký myslitel“ George na odiv svou sečtělost vysvětlováním naturalismu – uměleckého směru 19. století, který se snažil zkoumat rodinný život s forenzní precizností vědce. Úplně stejně by se dala popsat i tato hra, uváděná v obnovené premiéře v londýnském Park Theatre, která puntičkářsky rozebírá a analyzuje Georgeovo dlouholeté manželství s Honor i samotnou podstatu lásky.

Po dvaatřiceti společných letech manželský pár čelí krizi poté, co se George zamiluje do atraktivní mladé novinářky Claudie, která je o polovinu mladší než on. Bez varování opouští svou ženu, která z lásky odsunula svou vlastní slibnou básnickou kariéru na vedlejší kolej, aby se starala o manžela a vychovala dceru Sophie. Hra zkoumá roli žen jako Honor v zdánlivě úspěšných manželstvích a oběti přinesené na podporu kariéry partnera – což je téma, které zůstává aktuální i přesto, že hra pochází z roku 1995. Zároveň se ptá, jaký druh lásky drží pár středního věku pohromadě, když roky plynou a vášeň už vyprchala.

Natalie Simpson a Henry Goodman v inscenaci Honor. Foto: Alex Brenner

Henry Goodman v roli George ztělesňuje jemného, tichého intelektuála, který v novém vztahu nachází novou chuť do života a vášeň. Sympatie si získá jen stěží, ale postará se o většinu humoru, když se mění v přesně ten typ staršího muže, jímž dříve pohrdal jako ubožákem za to, že utekl k mladší ženě. Claudii v excelentním podání Katie Brayben s ledově chladným šarmem sledujeme jako chytrou, dravou začínající spisovatelku, která využívá své charisma a sex-appeal k postupu v kariéře, a to navzdory ohromujícím mezerám ve vzdělání. Tvrdí, že se na univerzitě naučila, jak systém obelstít a získat nejlepší známky bez pochopení základů literatury či filozofie; i když ji George možná upřímně přitahuje, její zájem se nakonec soustředí spíše na to, co jí může nabídnout na oplátku.

Imogen Stubbs a Natalie Simpson ve hře Honor. Foto: Alex Brenner

Imogen Stubbs působivě zachycuje Honorino zdrcení nad ztrátou milovaného muže, což podkopává vše, v co kdy věřila. Dopad Georgeova odchodu je však nejcitelněji vidět v srdceryvném výkonu Natalie Simpson v roli jejich jednadvacetileté dcery, jejíž idealizovaná představa o dokonalé lásce rodičů je krutě rozbita.

Sophiina reakce je nejdojemnějším detailem této inscenace. Ačkoliv je hra v režii Paula Robinsona poutavá a pevně vedená, na konci vám na ztroskotaném manželství příliš nesejde – spíše vás bude iritovat neutuchající láska k onomu pošetilému muži a budete Honor držet palce, aby se posunula dál a naplnila svůj vlastní potenciál. V tomto ohledu se inscenaci daří proniknout hluboko do motivací postav, ale výsledkem je poněkud chladný portrét životů střední třídy.

Uvádí se do 24. listopadu 2018

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA HONOR V PARK THEATRE