Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

Již od 1999

Důvěryhodné novinky a recenze

26

let

to nejlepší z britského divadla

Oficiální vstupenky

Vyberte si svá místa

  • Již od 1999

    Důvěryhodné zprávy a recenze

  • 26

    let

    to nejlepší z britského divadla

  • Oficiální vstupenky

  • Vyberte si svá místa

NOVINKY

RECENZE: Lovett + Todd, King's Head ✭✭

Publikováno

Od

Daniel Coleman Cooke

Sdílet

Daniel Collard a Louise Torres Ryan v inscenaci Lovett + Todd. Foto: Another Soup Lovett + Todd

The King’s Head

16. července 2015

2 hvězdičky

Sweeney Todd patří k mým nejoblíbenějším muzikálům; inscenace Tooting Arts Club, kterou jsem viděl začátkem roku, je dodnes jedním z mých nejsilnějších divadelních zážitků. Do divadla King’s Head jsem tedy na „alternativní pohled“ souboru Another Soup na Sondheimovu klasiku vyrážel se směsicí vzrušení i obav.

Lovett + Todd vypráví příběh vychytralé pekařky paštik, která stojí v pozadí kanibalistického plánu, a ukazuje méně známou tvář této hlavní hrdinky. Představení začíná smrtí matky paní Lovettové (paní Paní Lovettová?) a sleduje zrod jejího ďábelského plánu poté, co se setká s jistým démonickým holičem. Mohlo by tedy Lovett + Todd být pro Sweeneyho tím, čím je Wicked pro Čaroděje ze země Oz?

Stručně řečeno: ne. Na této hře je hodně věcí, které se mi líbily – je kreativní, místy hloubavá a poctivě se snaží vybudovat si vlastní identitu. Chybí jí však kouzlo a jemnost originálu, který byl tak působivý právě proto, že většina hrůzy zůstávala nevyslovená a v náznacích. Lovett + Todd do toho jde po hlavě, což vede k jisté repetitivnosti – ústřední dvojice musela výhody a morálku vraždění lidí kvůli náplni do koláčů probrat snad desetkrát. Vtipy byly většinou dost přímočaré a okaté, spíše než o jemné mrknutí šlo o pořádnou ránu mezi oči – „Třesou se mi ruce tak, že bych mohl někomu podříznout krk“… „No, mně je to fuk, z mýho krev neteče“ – asi chápete, jak to myslím.

Hudba Jo Turnera je v některých pasážích dobrá, ačkoliv kromě strhujícího finále postrádá v temnějších momentech hry pocit hrozby a děsu. Sweeneyho holičství uvedlo mužské pěvecké kvarteto, což byl nápaditý tah a nepochybně nejlepší hudební číslo večera. Bohužel to byl ojedinělý vrchol, protože mnoho textů v hromadných číslech zaniklo – jedno velké číslo byla radost sledovat, ale kombinace špatného nazvučení a hlučného dění na scéně znamenala, že text byl téměř neslyšitelný.

Herecky jsme se dočkali několika silných výkonů; Louise Torres-Ryan byla charismatickou a nepříčetnou paní Lovettovou a Sweeney Todd v podání Daniela Collarda byl náležitě vnitřně rozervaný a jemně vykreslený. Mezi dvojicí fungovala skvělá chemie, i když se zdá být trochu v rozporu s postavou Todda, že se v této interpretaci nechá tak snadno ovládat. Zbytek souboru se musel popasovat s postavami, které byly tenké jako rozmočené těsto na koláč, ale obecně odvedli poctivou práci; i když vypravěč v podání Eddieho Manna působil se svou přehnanou artikulací trochu nuceně a teatrálně.

Celkově soubor působil spíše jako činoherní herci než všestranní muzikáloví interpreti – zaznělo dost falešných tónů (zejména ve výškách v úvodních písních) a většině obsazení chyběla vokální síla k utáhnutí sólových partů. Dvě písně byly navíc uvozeny větou „Pojďme si zazpívat“, což u plynulé muzikálové partitury věští málokdy něco dobrého. Bylo však osvěžující vidět některé účinkující hrát na vlastní nástroje – na scéně se objevila kytara, bicí i harmonika.

Nejsilnější stránkou večera byla scéna, která po celou dobu vykazovala záblesky kreativity. Diváky čekala vtipná konverzace s herci v roli už při příchodu do sálu a několik nešťastníků z publika bylo dokonce vytaženo na jeviště, aby se zapojili do děje. To bylo vždy zábavné, i když mi to trochu připomnělo moji noční můru, ve které mě vyženou na scénu v Bídnících a nikdo mi nedá scénář…

Zatímco scéna Rhian Morrisové byla zcela funkční, poněkud ji zastiňovalo něco, co vypadalo jako obrovská hromada lidských exkrementů přímo v mém zorném poli v zadní části pódia. Předpokládám, že šlo o nutné zlo kvůli dřívějšímu představení Noonday Demons (v němž se prý věž z fekálií vyskytuje), ale v kolika jiných hrách můžete sledovat citové vyvrcholení před velkou hromadou výkalů? V Pasti na myši to určitě nebude…

Lovett + Todd je chvályhodným pokusem o vdechnutí nového života příběhu o Sweeney Toddovi. Bohužel však působí jako nevyužitá příležitost – ani nápaditá režie nedokáže zakrýt citelné slabiny v zápletce a scénáři.

Lovett + Todd se hraje v King's Head Theatre až do 1. srpna 2015

Sdílejte tento článek:

Dostávejte to nejlepší z britského divadla přímo do vaší schránky

Získejte jako první přístup k nejlepším vstupenkám, exkluzivním nabídkám a nejčerstvějším novinkám z West Endu.

Z odběru se můžete kdykoli odhlásit. Zásady ochrany osobních údajů

SLEDUJTE NÁS