RECENZE: Naše Paní Ustavičné Pomoci, National Theatre ✭✭✭✭

Our Ladies Of Perpetual Succour (Naše Paní stálé útěchy)

Divadlo Dorfman – National Theatre

13. srpna 2016

4 hvězdy

Rezervovat vstupenky POZNÁMKA: Inscenace Our Ladies Of Perpetual Succour byla nyní přenesena do Duke Of York's Theatre

Po divadelně poněkud slabším týdnu jsem se na poslední chvíli poohlížel, jaké jsou možnosti. Vědomí, že derniéra Titaniku by mě naprosto zdrtila, mě přimělo zvolit pozdní představení Our Ladies Of Perpetual Succour, které právě zahájilo provoz v National Theatre. Show k nám dorazila z National Theatre of Scotland přes celostátní turné.

Our Ladies Of Perpetual Succour je hra s hudbou, kterou Lee Hall adaptoval podle románu The Sopranos od Alana Warnera. Je to příběh šesti dívek z církevní školy Naší Paní, které cestují z Obanu do Edinburghu na sborovou soutěž. Přitom dělají rozruch, zpívají z plných plic, prožívají vše, co život nabízí, a jejich vlastními slovy „šílí“. Pro ty z vás, kteří neznají předlohu The Sopranos (stejně jako já), to není žádný čaj o páté s děvčaty ze školy svatého Triniana. Příběh i jeho inscenace svým stylem připomínají Godberovu hru Bouncers (Vyhazovači) s příměsí Trainspottingu (a možná i Ladíme!) pro dokreslení atmosféry.

Jádrem je soubor mimořádně talentovaných hereček, které v jednu chvíli vykouzlí hlasy andělů, aby se v mžiku proměnily v ďábelská stvoření. Debaty o těhotenství a o tom, koho by „opíchaly“ příště, by jistě naplnily každého rodiče uvažujícího o církevní škole děsem. Vtip o tom, že škola je spíše pobočkou Virgin Megastoru, sklidil velký úspěch. Děsivé na tom je, že se celý tento sled událostí odehraje během jediného dne!

Dívky hrají ďábelsky nadané Melissa Allen, Caroline Deyga, Karen Fishwick, Kirsty MacLaren, Frances Mayli McCann a Dawn Sievewright, za doprovodu Amy Shackcloth, Becky Brass a Emily Linden. Tyto dámy dokážou pozvednout hlasy až k nebesům v Mendelssohnově Lift Thine Eyes nebo Bartókově Enchanting Song, než se pustí do písní, jimž dominují hity legendárního Jeffa Lynnea a jeho ELO. Muzikalita z představení přímo tryská! Aranže Martina Lowea u skladeb jako Mr Blue Sky, Long Black Road, Sweet Talkin' Woman, Don't Bring Me Down, Shine A Little Love a Wild West Hero v podání těchto dam v sobotu večer divadlo Dorfman doslova roztančily. Tato sevřená dramatizace je vskutku pozoruhodná.

Buďte varováni, tohle není večer pro upjaté povahy nebo slabé žaludky. Tyto „dámy“ mluví jako dlaždiči a tematika má občas blíž k pornografii, ale i tak jde o pekelně dobrý příběh. Hra si zachovává i původní drsné skotské akcenty. V představení si nevydechnete a chvíli mi trvalo, než si mé ucho přivyklo na rychlou skotskou mluvu, což je trochu škoda, protože tempo úvodního představování postav mi kvůli tomu úplně uniklo.

Inscenace Vicky Featherstone si udržuje relativně svižné tempo, i když ke konci začne trochu pokulhávat a vytrácet se do ztracena. Na rovinu, Our Ladies nebyla úplně můj šálek kávy, ale museli byste být blázni, abyste neviděli ten mimořádný talent na jevišti. Reakce publika (zejména mladších diváků) byla bouřlivá a na konci všichni vyskočili na nohy.

OUR LADIES OF PERPETUAL SUCCOUR SE NYNÍ HRÁVÁ V DUKE OF YORK'S THEATRE

https://youtu.be/-XtG1DaCweE