RECENZE: Rabbit, Mercury Theatre Colchester ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje Rabbit (Králík), hru Niny Raine, kterou uvádí soubor Protocol v Mercury Theatre v Colchesteru před jejím uvedením v Theatre N16.

Rabbit

Mercury Theatre, Colchester

23. března 2018

4 hvězdičky

Zatímco se v londýnském West Endu chystá uvedení nejnovější hry Niny Raine, Consent, v produkci National Theatre, colchesterský soubor ProToCol Theatre oživuje její prvotinu na scénách Mercury a Theatre N16. Bella slaví své 29. narozeniny v kruhu přátel i bývalých milenců. S každou další vypitou lahví gradují hádky a na povrch vyplouvají skryté pravdy. Bellin otec leží v nemocnici a umírá na mozkový nádor; scény s ním se v příběhu prolínají s pitkou jejích přátel. Je to hra plná břitkých slovních přestřelek v brilantní režii Robbieho Taylora Hurta a se špičkovým hereckým obsazením.

Ženy zde bojují vtipem, zatímco muži se cítí být pouhými objekty zkoumání. Vynikající Yasmin Jafri v roli Belly drží celou hru pohromadě a skvěle zvládá přechody mezi různými polohami – od opilecké defenzivy až po dojemné vzpomínky na otce. Její vztah s ním byl komplikovaný, hlavně kvůli jeho nevěře vůči matce, ale Tim Freeman vnáší do role Otce krásný nádech lítosti; nádor na mozku mu paradoxně umožňuje vidět věci jasněji než rozhádané mladé generaci. Charlotte Luxford jako Emily, začínající chirurgyně a hlas rozumu, září v dokonalé souhře s Richardem Conradem (Tom), který představuje mužskou protiváhu k její laskavosti a ambicím. Chris Anderson je coby advokát Richard (vydávající se za spisovatele) patřičně hlasitý, názorově vyhraněný a přitom zranitelný. Zoe Biles si pak doslova vychutnává každou pointu jako hlučná a podroušená Sandy – málem si ukradne celou show pro sebe! Soubor pracuje v nádherné synergii a jejich timing je bezchybný.

I přes tyto kvality nezapře text Raineové určité neduhy začínajících autorů. Místy se až příliš snaží protlačit své poselství; hádka na začátku druhého dějství připomíná spíše univerzitní disertaci a narušuje jinak výbornou pozorovací atmosféru první poloviny. Kulisy i postavy byste dnes večer (a vlastně každý večer) našli v každém baru na hlavní třídě, ale málokdo by se hádal s takovou intenzitou jako tato pětice. Některé postavy působí poněkud ploše a zasloužily by si větší hloubku. A právě ve chvíli, kdy to vypadá, že se skupina definitivně rozpadne, přijde velké odhalení, že Bellin otec umírá – což je ovšem novinka jen pro ostatní postavy, nikoliv pro diváka. Postava otce navíc nedostává dostatek prostoru k tomu, aby ukázala svou tyranskou stránku, což je škoda, neboť má symbolizovat umírající patriarchát.

I přesto jsou scény s Otcem krásně napsané i zahrané. Pro soubor, který se nebojí riskovat, jde o odvážnou volbu titulu. Do textu se opírají se sebevědomím a výsledkem je vynikající večerní zábava.

Rabbit otevírá nové prostory Theatre N16 v termínu 25.–29. března, vstupenky zde: https://www.theatren16.co.uk/