RECENZE: Raising Martha v divadle Park Theatre ✭✭

Foto: Darren Bell Raising Martha

Park Theatre

17. ledna 2017

2 hvězdičky

REZERVACE VSTUPENEK

Rodinná žabí farma na anglickém venkově se stane terčem místních ochránců zvířat, kteří se rozhodnou exhumovat ostatky dávno zesnulé hlavy rodiny, Marthy. Jejich cílem je donutit majitele k uzavření nebo prodeji farmy, zatímco vyšetřování celého případu i dějovou linii drží v rukou inspektor Clout.  Pokud sedíte na poněkud nepohodlných sedadlech na balkoně divadla Park Theatre, potřebujete, aby vás dění na jevišti plně pohltilo. Scénář Davida Spicera bohužel kolísá mezi skutečně vtipnými replikami, kterých je však na plynulou komedii poskrovnu, a druhem dětinského nesmyslu, který mi neodbytně připomínal některá studentská představení, jež jsem musel během své pedagogické kariéry přetrpět. (Halucinace se šestistopými žábami jsou obzvláště trapným a nevtipným prvkem.)

Stephen Boxer, Jeff Rawle a Julian Bleach. Foto: Darren Bell

Tváří v tvář takto nevýraznému scénáři se herecký soubor uchyluje k odvážnému přehrávání a často na sebe vykřikuje shrnutí děje, kdybychom náhodou nezvládli sledovat tuto monotematickou linii. Abychom však byli spravedliví, partnerská dvojice Toma Bennetta a Joela Frye v rolích nešikovných aktivistů Marca a Jaga je místy komediálním zlatem.  Zejména Bennett je vynikající jako ten skutečně neschopný, zamilovaný do Caro (rázná a energická Gwyneth Keyworth), která má ovšem poměr s Jagem. Jejich společné scény jsou nejlepšími momenty hry, jiskří vtipem a téměř ospravedlňují čas strávený v divadle.

Gwyneth Keyworth a Julian Bleach. Foto: Darren Bell

Zbytek hry se bohužel vleče. Bratři Gerry (Stephen Boxer), který olizuje ropuchy, aby si navodil halucinogenní stavy, a Roger (Julian Bleach využívající svůj hlas k hrozivému, leč trestuhodně nevyužitému efektu) se neustále hašteří o budoucnost farmy. Jeff Rawle podává v roli Clouta dobrý výkon, ale i on sám vypadá dějem poněkud zmateně. Začátek přitom vypadal slibně – funkční scéna Rebeccy Brower odhalila Marca a Jaga při vykopávání těla – pak se však hra začne těžkopádně sune ke svému nevyhnutelnému a předvídatelnému konci. Svými narážkami na policejní stát a občanské svobody v kombinaci s černým humorem kolem Marthiny mrtvoly inscenace silně připomíná Ortonův Lup. To, co však v sále uslyšíte, není kvákání žab, ale duch Joea Ortona, který se nudou obrací v hrobě nad tím, že ani po padesáti letech nebyla jeho anarchistická komedie překonána.

Hraje se do 11. února 2017

REZERVOVAT VSTUPENKY NA RAISING MARTHA