RECENZE: Reality, Ovalhouse ✭✭✭

Reality. Foto: Richard Davenport Reality

Ovalhouse

11. července 2015

3 hvězdičky

Dnešní teenageři jsou často označováni za první generaci, která vyrostla v obklopení reality show. Kdo jiný by se tedy měl pustit do dystopického zkoumání nebezpečí honby za slávou než The Bridge Theatre Company, soubor ambiciózních mladých herců?

Hra Reality sleduje skupinu mladých lidí toužících po slávě, kteří se dostanou do posledního kola castingu na novou reality show „Rukojmí“ (The Hostage), od níž si slibují cestu k bohatství a uznání. Tyto budoucí hvězdičky jsou podrobeny sérii čím dál sadističtějších a znepokojivějších úkolů pod taktovkou vyšinutého producenta Oscara (Jack Stimpson), aby dokázali, že na to skutečně mají.

Stimpsonův „producent z pekla“ je naprosto fascinující a s postupujícím dějem se stává čím dál zvrácenějším a nepředvídatelnějším. Nejsilnější momenty hry přicházejí ve chvíli, kdy jsou postavy pod skutečným tlakem – když jsou nuceny plnit ponižující úkoly, útočit na sebe navzájem a podrobovat se brutálnímu zpytování. Pečlivě vykonstruované životní příběhy postav se brzy začnou rozpadat pod tíhou šokujících odhalení.

Ačkoliv inscenace místy vyloženě září, scénář (původní zakázka od uznávané Georgie Fitch) byl poměrně nevyrovnaný. Možná je to tím, že ve světě, kde jsme se nějakým způsobem dopracovali až k šestnácté řadě Big Brothera, už bylo všechno komické i dramatické vytěženo (namátkou I Can’t Sing, Black Mirror, Game nebo i Truman Show). Vytvořit dnes něco, co působí svěže a trefně, je skutečná výzva – dojímavé příběhy, absurdní zápletky a vykořisťování v reálných show už téměř hraničí s parodií samou o sobě. Z tohoto důvodu působily úvodní scény poněkud ohraně, i když se hra s příchodem Oscara nakonec rozjede.

Počet postav v souboru byl také mírnou překážkou, i když je to vzhledem k povaze projektu pochopitelné. Velká část „konkurzu“ se odehrávala s dvanácti postavami na velmi malém jevišti. To vedlo k tomu, že někteří herci byli publiku v zákrytu a jiní neměli dostatek času ani prostoru vymanit se z regionálního stereotypu (čemuž nepomohl ani fakt, že postavy byly oslovovány podle svých rodných měst!). Bylo znát, že jakmile několik postav postupně opustilo tuto moderní mučírnu a odešlo ze scény, inscenace se zlepšila (vlastně úplně jako v opravdovém Big Brotherovi…). Po strhujícím a napínavém druhém dějství začala Reality ke konci trochu ztrácet dech a závěr tak úplně neodpovídal předchozímu budovanému napětí.

Několik mladých talentů z obsazení Reality již získalo nabídky na prestižní dramatické školy a není těžké pochopit proč. Herecké výkony byly plošně velmi silné, přičemž soubor prokázal neuvěřitelný cit pro akcenty (pochvala patří hlasovému poradci Izo FitzRoyovi, který už možná nikdy nebude muset trénovat přízvuk z Grimsby). Všichni prokázali značnou vyzrálost a hloubku a excelovali zejména v těžkých tématech, jako byl například skvěle podaný monolog Scarlett (Nora Lempiere) o nedávném potratu. Již zmíněný Jack Stimpson má před sebou jasnou budoucnost; v roli antagonisty namíchal přesně ten správný poměr afektovanosti a děsivosti. Z dalších zaujali Cameron Essam jako roztomilý podivín Darren, Kitty Archer jako nešťastný objekt jeho zájmu Anya a Louie Webb jako Tyler, jehož drsňácká maska se začne hroutit po vyslechnutí šokujících zpráv.

Scénografie byla po celou dobu chytrá a efektivní, přičemž šikovné využití obrazovek kolem jeviště umocňovalo klaustrofobní atmosféru. Na obrazovkách se často přenášely živé záběry, jak se herci střídali s kamerou v ruce, což vytvářelo fantastický dynamický efekt. To bylo využito na maximum v nejsilnějších momentech hry – v sérii propracovaných klipů, které zpochybňovaly naše předsudky o postavách. Za zmínku stojí i zvukový design Toma Hackleyho se soundtrackem ve stylu Big Brothera, který pomohl vybičovat napětí ještě před začátkem představení.

Reality je produkcí The Bridge Theatre Company, což je kurz pořádaný divadelním oddělením BRIT School. Jde o vynikající iniciativu, která studentům umožňuje spolupracovat s odborníky z praxe na produkci, inscenování i marketingu vlastního představení. Hru finančně podpořila nadace Andrew Lloyd Webber Foundation. Ve světě, kde reality show nabízejí rychlou a snadnou cestu ke slávě, je úžasné vidět mladé talenty, jak dostávají prostor a prostředky, které potřebují ke skutečnému rozkvětu. I když scénář neměl vždycky pověstný „faktor X“, o talentu studentů z BRIT School rozhodně není pochyb.