RECENZE: Some Girl I Used To Know, online streamování ✭✭✭

Ray Rackham recenzuje Denise Van Outen v inscenaci Some Girl I Used To Know, kterou můžete sledovat online až do 1. května 2021.

Some Girl I Used To Know

Online stream

3 hvězdičky

Koupit online vstupenku

Stephanie, „holka z Chelmsfordu, co to někam dotáhla“, vlastní firmu s luxusním spodním prádlem. Potkáváme ji v londýnském hotelovém pokoji v předvečer uvedení její nové kolekce jaro/léto. Skvělá práce, manžel, BMW před domem – zdá se, že má všechno. Když ji ale vyvede z míry SMS od dávné lásky, zjišťujeme, že zdání může klamat. Podnikání s prádlem je vyčerpávající, BMW je na leasing a v manželství to „přestalo jiskřit už před posledním mistrovstvím světa“. Co má holka v takové situaci dělat?

O tom, že je Denise Van Outen skvělá herečka, není nejmenších pochyb. Stephanie hraje s neochvějnou upřímností. Režisérka Tamzin Outhwaite navíc kusu vtiskla velmi krásnou podobu. Společně s lehkostí proplouvají vzestupy i pády příběhu a skvěle pracují s rytmem, který je pro monodrama klíčový. Je to neuvěřitelně poutavé a těch zhruba 90 minut uteče jako voda.

Hra byla od svého uvedení v roce 2014 přepracována. Scénář, pod nímž jsou podepsáni Van Outen a Terry Ronald, zůstává řemeslně skvěle zvládnutý a nechybí mu momenty patosu, komiky i radosti. Jde přímo k věci a je nabitý referencemi, které Stephanie jasně zasazují do konkrétního věku, času a místa. Zmínky o třešňovém balzámu na rty z Body Shopu nebo o tom, jak v trvalé a dlouhém kabátě vypadala jako Slash z Guns N' Roses, nám dávají jasně najevo, že se Stephanie touží vrátit do let, která ji formovala. To, že v tomto „jukeboxovém“ monologu zpívá nově zaranžované popové klasiky, dává dokonalý dramaturgický smysl. Steve Anderson přetvořil trio známých hitů v hořkosladké šansony, které textům dodávají mnohem hlubší kontext. Problém je, že jich není dost. Ačkoliv je kus uváděn jako muzikál, jsme za první třetinou představení, než nás Van Outen oblaží druhou písní. Přitom v monologu jsou momenty, které si přímo říkají o hudební zpracování (například náhodné setkání na pláži), a pokud by Van Outen dostala původní partituru, mohl by tento kousek směle konkurovat Tell Me On a Sunday v kvalitě vyprávění.

Když už Van Outen zpívá, Stephanie se vrací do konce 80. a začátku 90. let, a to doslova i v přeneseném slova smyslu. Strukturálně to silně připomíná Follies – varuje to před pastmi nostalgie skrze hudební motivy, které hrdinku vrací do šťastnějších časů. Těžko si ale představit Sally v podání Dorothy Collins, jak řeší ztrátu panenství v kalhotkách z Tesca. Humor je sice obhroublý, ale kromě narážek na cucání nanuků Funny Feet nebo konkurenty, co jí chtějí „stáhnout kalhotky“, dojde i na postřehy, které vyvolají víc než jen úsměv. Stephanie popisuje luxusní hotelový pokoj plný „lahviček Molton Brown a s postelí o velikosti Belgie“. A možná má pravdu. Kus natočený v Home House s notnou dávkou „změkčujícího“ filtru na kameře působí jako z reality show TOWIE. V kombinaci s kamerou od Umbrella Room to celé vypadá jako luxusní butik v Eppingu, kde prodávají „zakázkové“ bytové doplňky, co ještě nedávno trčely na druhé straně Suezu.

V textu je skrytý feminismus, který se například ptá, proč je jedna z hlavních kritiček Stephanie tak pohrdavá („to si fakt myslí, že jsou ženy dobré jen k vaření čaje?“). Krásný vývoj má i postava, kterou nikdy neuvidíme – „Slaggy Sue“ (o které Stephanie později uzná, že by se jí mělo říkat prostě jen Sue). Bohužel to ale celé působí trochu nuceně a na rozdíl od Shirley Valentine (která tu byla první a lépe), subtext nezasáhne tak silně, pokud vám ho autoři přímo neomlátí o hlavu.

Je to vtipný a dobře napsaný kus, který osloví každého, kdo pamatuje obchody Our Price a Knickerbox, tancování na Jam & Spoon nebo lásky i rozchody na plážích Ibizy. Největší devizou je upřímný a přímočarý výkon Denise Van Outen. Více hudby by inscenaci prospělo – kdyby dostala Van Outen víc prostoru ke zpěvu, mohl by to být skutečný hit.

KOUPIT ONLINE VSTUPENKU