RECENZE: Sběratel (The Collector), The Vaults Waterloo ✭✭✭

Daniel Portman a Lily Loveless. Foto: Scott Rylander The Collector (Sběratel)

The Vaults, Waterloo

4. srpna 2016

3 hvězdičky

RESERVUJTE ZDE Co se týče prostoru, kreativní tým inscenace The Collector si pro hru odehrávající se ve věznitelově sklepě nemohl vybrat příhodnější místo než The Vaults. Betonem obložené tunely pod nádražím připomínají staromódní protiatomový kryt a pravidelné hřmění vlaků nad hlavou jen podtrhuje klaustrofobní atmosféru tohoto hluboce znepokojivého kusu. Hra, natočená podle románu Johna Fowlese z roku 1963, vypráví příběh narušeného samotáře Fredericka Clegga, který se stane posedlým studentkou umění Mirandou Greyovou. Odhodlán přimět ji k lásce, Mirandu unese a uvězní ve sklepě odlehlé chalupy, kterou si koupil díky nečekané výhře. Jakmile je však Miranda na místě, k Frederickovi city rozhodně nechová a on si brzy uvědomí, že se tato vysněná dívka tak úplně neshoduje s jeho idealizovanou představou.

Daniel Portman a Lily Loveless. Foto: Scott Rylander Po poněkud nejistém úvodu se Daniel Portman (známý ze seriálu Hra o trůny) plně opře do role posedlého Fredericka. Jeho nepředvídatelný výkon odkrývá divákům střípky příběhu postupně, až do šokujícího odhalení plného rozsahu Frederickova duševního stavu. Lily Loveless (Naomi ze seriálu Skins) je skvělou volbou pro roli Mirandy, studentky umění ze střední třídy hrající si na bohémku. Loveless umně zachycuje stinné stránky Mirandiny osobnosti, její pronikavou inteligenci i zoufalou snahu o přežití, čímž postavu úspěšně vymaňuje z hranic stereotypu.

Daniel Portman a Lily Loveless. Foto: Scott Rylander

Scéna je jednoduchá, přesto skvěle slouží příběhu i prostoru. Plastové fólie rozvěšené kolem jeviště navozují atmosféru místa činu, což je ve vhodných momentech působivě nasvíceno. Kovové regály plné zásob a naskládaný nábytek lemující okraje umocňují dojem bunkru a promyšlenost Frederickových plánů. Dojem však kazí některé zbytečné hudební mezihry, které narušují tolik potřebné napětí.

Naneštěstí se část Fowlesova původního románu do divadelní podoby nepodařila zcela přenést a scénář Marka Healyho často vyvolává smích v nevhodných chvílích. Tempo pokulhává v obou dějstvích a závěrečná scéna, která by měla zdůraznit Frederickovo děsivé odhodlání k dalšímu únosu, se příliš vleče. Značné části textu jsou přednášeny přímo k publiku, což občas působí těžkopádně a neohrabaně. Naopak slovní přestřelky mezi oběma postavami jsou vynikající a podtrhují absurditu situace, do které se dostaly. Healy sice dokázal zachovat hluboce znepokojivou povahu románu, ale učinil tak za cenu potlačení jeho duální narativity. Soustředí se spíše na Frederickův pohled, přestože postava v úvodu trvá na tom, že „každý příběh má dvě strany“. To sice má, ale do Mirandiny verze nahlédneme jen krátce, a i tak jde o nepříliš objevné pasáže o jejích vlastních pochybnostech.

I přes občasnou neobratnost jde o vizuálně zdařilou a skvěle zahranou produkci, která stojí za zhlédnutí už jen kvůli atmosféře samotného prostoru. The Collector je zajímavou adaptací, a i když diváky přímo neuvězní, rozhodně je vyvede z míry. The Collector uvádíme do 28. srpna.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE COLLECTOR V THE VAULTS