RECENZE: The End Of Longing, Playhouse Theatre ✭✭✭

Matthew Perry a Lloyd Owen ve hře The End Of Longing. Foto: Helen Maybanks The End of Longing

Playhouse Theatre

3 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY

Představte si epizodu Přátel. Jenže všem hrdinům už táhne na čtyřicet a pronásledují je závislosti a neurózy (zde si doplňte vtip o chystaném shledání Přátel).

To je základní premisa hry The End of Longing; příběh o dospívání pro ty, kteří už mají nejlepší léta za sebou. A třešničkou na dortu je, že autorem i hlavní hvězdou je Matthew Perry, kterého si všichni pamatujeme jako vtipálka Chandlera Binga z legendárního amerického sitcomu.

Hra sleduje čtyři beznadějné introverty v New Yorku, kteří se snaží najít smysl ve svých pochybných životních rozhodnutích a tikajících biologických hodinách. Máme tu Jacka (alkoholik v podání Perryho), Stephanie (prostitutka), Stevie (neustále se hroutící neurotička) a Josepha (hodný, ale poněkud prosťáček).

Christina Cole, Lloyd Owen, Matthew Perry a Jennifer Mudge v The End Of Longing. Foto: Helen Maybanks

Jak se na romantickou komedii sluší, všichni do sebe nepravděpodobně narazí a začnou tvořit páry. Jack a Stephanie bojují s přijetím neřestí toho druhého, zatímco Stevie a Joseph skončí ve vztahu, který pramení spíše ze zoufalství než ze vzájemných sympatie. Neplánované těhotenství pak celou skupinou otřese a donutí je přehodnotit priority i fakt, že změna je někdy nevyhnutelná.

Tato inscenace je Perryho dramatickým debutem a rozhodně to není propadák; viděl jsem mnohem slabší kousky od zavedených autorů. Text obsahuje břitké dialogy a skutečně vtipné momenty, zejména když zazní v Perryho typickém jízlivém tónu.

Člověk si však často klade otázku, zda svět potřebuje další romantickou komedii z velkoměsta; místy se dialogy zdají až příliš povědomé a posledních deset minut první půle sklouzává k čistému klišé. Úvod hry, kdy postavy předstupují a představují se, působí poněkud líně – jako by nahrazoval postupování do emoční hloubky a budování charakterů.

Většina první poloviny sází na smích, dokud v posledních minutách prudce nepřepne do drásavého dramatického napětí. Postavy v této fázi působily tak sebestředně a ploše, že bylo těžké se o jejich osud zajímat. Druhá půle už působila mnohem realističtěji a vyváženěji, kdy se komika s tragédií propojovaly mnohem přirozeněji.

Zatímco o Perryho spisovatelských kvalitách lze polemizovat, jako herec v roli, která pro něj má zjevně osobní význam, obstál výborně. Jeho zkušenosti se závislostmi jsou dobře známé a on je dokázal využít k ztvárnění sobeckého a destruktivního alkoholika Jacka.

Perry exceluje v pohotových smečích a sarkastických komentářích; je to pro něj domácí půda, na které se pohyboval přes deset let před miliony televizních diváků. Jack se k emocím nenechá snadno vyprovokovat, ale Perry zvládá i ty náročnější scény s jemností, a to i ve chvílích, kdy bojuje s vlastním, občas až příliš nasládlým textem.

Jennifer Mudge a Matthew Perry ve hře The End Of Longing. Foto: Helen Maybanks

Jennifer Mudge je ve své roli vnitřně rozervané společnice Stephanie příjemně energická a působí sebevědomě i zranitelně zároveň. Christina Cole je v roli nervní Stevie patřičně iritující, ačkoliv vypadá mnohem mladší než na svých 37 let.

Nejzajímavější výkon podal vynikající Lloyd Owen jako milý hlupák Joseph. Zpočátku se zdálo, že postava bude jen jednorozměrnou figurkou pro pobavení, ale nakonec se ukázal jako nejkomplexnější a nejrozumnější článek celé skupiny – takový manhattanský Falstaff!

Hra je rozkouskovaná do série samostatných vinět, kterým dodává šmrnc skvělá scéna Anny Fleischle. Je to plynulá kombinace zástěn a projekcí, která v sobě spojuje komornost s pocitem předtuchy z děsivého okolního světa.

Neustále se měnící scéna v kombinaci s podmanivou hudbou Isobel Waller-Bridge činí z přestaveb překvapivě zajímavý zážitek, i když jejich četnost byla občas rušivá. Bizarní je, že v programu je uveden choreograf bojových scén, přestože na jevišti nedojde k jediné strkanici; kdo ví, jaké násilí se v poslední minutě zkrátka vystřihlo?!

Angažovat slavného, ale nevyzkoušeného autora byl pro Playhouse Theatre sice risk, ale z hlediska tržeb sázka na jistotu. Perryho debut je úctyhodným pokusem, ale nemyslím si, že po skončení sezóny se někomu bude po The End of Longing vyloženě stýskat.

The End Of Longing se hraje v Playhouse Theatre do 14. května 2016. Rezervujte si vstupenky.