RECENZE: Lví král v Lyceum Theatre ✭✭✭✭✭

Lví král

Lyceum Theatre, Londýn

19. ledna 2016

5 hvězdiček

Rezervujte zde

Díky práci pro web, jako je BritishTheatre.com, máme možnost vidět spoustu představení hned při jejich premiéře. Někdy je to ale opravdová radost vrátit se a podívat se na show znovu jako platící divák poté, co po mnoha letech opadne ten prvotní premiérový lesk.

Přesně tak tomu bylo včera večer u Lvího krále. Londýnskou produkci jsem poprvé viděl už v roce 1999, a tak bylo skvělé znovu naskočit do děje toho, co se mezitím stalo divadelním fenoménem. Udržet se na scéně 15 let je samo o sobě výkon, ale uvědomte si jednu věc. Divadlo Lyceum Theatre má téměř dvojnásobnou kapacitu než Her Majesty’s Theatre, kde se už 30 let hraje Fantom opery. Dá se tedy s klidným svědomím říct, že Lvího krále vidělo pravděpodobně více lidí než Fantoma, a to za poloviční dobu. Působivé, že?

Jako fanoušek původního animovaného filmu, který byl předlohou pro jevištní ztvárnění, musíte zatleskat tvůrčímu týmu za to, že stopáž filmu téměř zdvojnásobil a organicky do něj včlenil nový materiál, který příběhu dodává novou citovou hloubku.

Od uvedení show došlo k několika mírným úpravám – píseň Ranní hlášení (The Morning Report) a dva styloví adagio tanečníci sice zmizeli, ale upřímně řečeno, nijak tam nechybí.

Tento příběh v sobě nese mnoho vrstev. Najdete v něm úžasné africké prvky, nejrůznější klasické odkazy a možná v něm zahlédnete i špetku Shakespearova Hamleta.

Když zhasnou světla a Rafiki začne svolávat zvířata ke Lví skále, je jasné, že režisérka Julie Taymor vytvořila ten nejlepší úvod k muzikálu VŠECH DOB! Nemůžete si pomoct, ale při tónu písně Koloběh života (The Circle Of Life), která vás přenese do srdce Afriky, vám naskočí husí kůže až za ušima. Inscenace tohoto čísla v sobě nese neuvěřitelnou majestátnost, které se hned tak něco nevyrovná.

Samozřejmě, když nastavíte laťku tak vysoko hned v prvních minutách, nelehkým úkolem je udržet pozornost diváků po zbylé dvě hodiny a deset minut. Právě zde se projevuje skutečný um, s nímž byla tato produkce vytvořena, a talent obsazených herců.

Thulisile Thusi je v roli Rafiki naprosto úžasná. Jako africká šamanka sangoma je moudrá i vtipná, s duchovním přesahem, díky kterému pomáhá Simbovi najít cestu zpět k rodné smečce. Rafiki totiž nesvolává na Lví skálu jen zvířata, je zároveň i průvodcem pro samotné diváky.

Shaun Escoffery ztvárňuje Mufasu vznešeně a autoritativně, je králem i milujícím otcem zároveň. Scara, králova podlého bratra, hraje George Asprey. Jeho Scar je slizký, uštěpačný a vražedný – Asprey našel přesně tu správnou rovnováhu u postavy, která by se dala snadno přehrát nebo naopak nevýrazně odbýt.

Každý padouch potřebuje své přisluhovače a Joanna Francis (Shenzi), David Blake (Banzai) a Mduduzi Mkhethi (Ed) tvoří skvělé trio odporných hyen. Tyto postavy nepostrádají humor, ale dokážou velmi rychle ztemnět, jakmile se obrátí proti Scarovi.

Geoffrey Berrisford (mladý Simba) i Jonathan Andrew Hume (dospělý Simba) jsou báječní. Simba, stejně jako většina z nás, dělá chyby a postupně dospívá k poznání, že přijetí zodpovědnosti je součástí dospělosti.

Howard Gossington hraje Zazuu, králova rádce. Musí to být jedna z nejtěžších úloh na jevišti Lvího krále. Přirozenou reakcí je sledovat loutkoherce, ale je důkazem jeho šikovnosti, že všechny oči spočívají na ptákovi, nikoliv na muži za ním. Zazu je neustále v pohybu, působí živě a je středem pozornosti.

Richard Frame (Timon) and Keith Bookman (Pumba) přinášejí do Simbova vyhnanství vítané odlehčení. Díky dokonalému komediálnímu načasování je jasné, že to nejsou ti nejbystřejší společníci, ale díky svému přátelství a loajalitě se stanou dvěma z nejvýznamnějších Simbových učitelů.

Co se týče hudby, původní písně Tima Rice a Eltona Johna udávají tón kouzelnému večeru v divadle. Skladby jako I Just Can’t Wait To Be King, Hakuna Matata, Can You Feel The Love Tonight? a The Circle of Life přinášejí divákům známé motivy z filmu a dávají tvůrčímu týmu skvělý odrazový můstek pro nový materiál od Lebo M, Marka Manciny a Hanse Zimmera, který do produkce vnáší africké jazyky a jedny z nejkrásnějších melodií vůbec. Novinky jako Endless Night, One By One, Nao Tse Tsa a nádherná Shadowlands zajišťují, že Lví král rezonuje u dospělých stejně jako u dětí. Výkon Avy Brennan jako Naly v Shadowlands mi opět nahnal husí kůži. Úžasné!

Scéna Richarda Hudsona navozuje dojem nekonečných prostor Lví říše, zatímco osvětlení Donalda Holdera evokativně zaplňuje obrovské jeviště divadla Lyceum bohatou paletou jantarových a modrých odstínů.

Hudební nastudování Daniela Bowlinga udržuje produkci v precizním rytmu. Je zajímavé sledovat, jak propojuje vokální prvky a nástroje rozmístěné po celém hledišti. Vede orchestr pevnou rukou a zvuk, který tento ansámbl talentovaných herců a hudebníků vytváří, je prostě nadpozemský.

Dospělí kolem mě vypadali, že si představení náramně užívají, ale nejvíc mě zajímala reakce sedmileté holčičky, která v divadle s maminkou oslavovala své narozeniny. Celou dobu pozorně sledovala děj, při příchodu hyen se křečovitě držela maminčina ramene a po skončení prohlásila, že nejvíc miluje Timona a Pumbu. Ještě při odchodu z divadla si prozpěvovala písně z muzikálu.

Právě v tom tkví kouzlo Lvího krále. Patnáct let po londýnské premiéře je v úterý večer divadlo plné a publikum od těch nejmladších po ty dříve narozené se nechává unášet magií této show. Váhal jsem, zda dát čtyři hvězdičky, ale ta neuvěřitelná vlna emocí během úvodu a radost ve tváři sedmiletého dítěte mě přesvědčily, že si Lví král tu pátou hvězdu rozhodně zaslouží.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA LVÍHO KRÁLE V LYCEUM THEATRE