RECENZE: Lakomec, Garrick Theatre ✭✭✭✭

Obsazení inscenace Lakomec. Foto: Helen Maybanks Lakomec (The Miser)

Garrick Theatre

10. března 2017

Čtyři hvězdičky

Vstupenky | Více informací

Molièrova komedie Lakomec měla původně pět dějství. K radosti všech, kteří spěchají na vlak domů, ji Sean Foley a Phil Porter přepsali jako dvouaktovou, dvouapůlhodinovou frašku, která s humorem shazuje snad všechna divadelní klišé a dává prostor skvostné sestavě komediálních herců.

Příběh zasazený do Paříže 17. století obsahuje všechny oblíbené typy postav commedia dell'arte: pošetilého starce, jeho marnivé děti i prohnané služebnictvo. Starý lakomec Harpagon nade vše miluje své peníze, ale zároveň trpí paranoiou, že mu je chce každý ukrást. A vzhledem k jeho intrikujícím dětem, zahořklému služebnictvu a drzé dohazovačce mají políčeno opravdu všichni. Když se pak Harpagon zakouká do otcovy vyvolené, začíná zběsilý závod o to, kdo se dřív zmocní starcova jmění.

Griff Rhys Jones, Lee Mack a Ryan Gage v inscenaci Lakomec. Foto: Tristram Kenton

Na divadelní prkna se v roli titulního držgrešle vrací Griff Rhys Jones. Svého vykuleného, vilného a zchátralého Harpagona hraje s divadelní vervou a chutí cirkusového padoucha, kterému stačí jediný zmatený pohled, aby rozesmál celý sál.

Inscenace je zároveň divadelním debutem komika Lee Macka. To je znát na jeho pojetí postavy Mistra Jakuba (Maître Jacques), který svým chováním i manýry až příliš připomíná jeho postavu ze seriálu Not Going Out. Nicméně Mack se svým „psím“ výrazem a talentem pro improvizaci do role vypočítavého Jakuba skvěle pasuje. Diváci v prvních řadách přízemí bývají často terčem přímého oslovování od různých postav, ale Mack je v tomto ohledu recidivista – své zkušenosti ze stand-upu využívá geniálně a na scéně působí naprosto přirozeně. Možná bychom se obešli bez jeho vkládání moderních výrazů místo klení („Shia LaBeouf! Pret A Manger!“), ale i tak jde o k popukání směšný výkon, zejména když buší do cembala jako posedlý a zanedbaný Elton John.

Andi Osho a Katy Wix v inscenaci Lakomec. Foto: Helen Maybanks

Další posilou z komediálního světa je Andi Osho v roli pletichářky Frosiny. Stejně jako Mack si i ona zjevně užívá boření čtvrté stěny a do svých scén vnáší obrovské množství energie. Její dialog s Harpagonem, ve kterém ho do krajnosti přesvědčuje, že krásná mladá Mariana dává přednost geriatrickým typům, je k nezaplacení.

Ryan Gage je vynikající jako Harpagonův fintilský, šlapající si na jazyk syn Cléante. Gage vtrhne na scénu v paruce, s napudrovaným obličejem a v nadýchaném oděvu, nabere tempo a svou manickou energii si udrží po celé představení. Katy Wix zase exceluje jako jeho umíněná sestra Eliška, coby dokonalá parodie na afektované herectví v „klasikách“. Jejím nápadníkem Valérem je Mathew Horne, který se jí herně více než vyrovná – umně se naparuje a v soubojích s Mistrem Jakubem je fantasticky pohrdavý. Překvapivým vrcholem večera je Ellie White v roli Mariany, jejíž přehnaně vytříbená artikulace ji činí pro ostatní postavy téměř nesrozumitelnou.

Matthew Horne a Katy Wix v inscenaci Lakomec. Foto: Helen Maybanks Adaptace Foleyho a Portera je označována jako „volné zpracování“ a toto označení sedí naprosto přesně. Moderní scénář se nezdráhá použít obraty jako když Frosina nabádá Marianu, aby si „nasadila bojovný výraz“, zatímco se k ní Harpagon lísá, nebo když nás Mistr Jakub informuje, že to, co jsme právě slyšeli, byl „kus sociální kritiky“. Občas to s tou „aktuálností“ až přehání, když jsou do textu násilně vkládány dobové narážky a postavy mají potřebu nás poučovat o aktuálních tématech. Pro dnešek to funguje, ale za pět let už by takové vtipy mohly působit zastarale. Nejlepší salvy smíchu tak sklízejí univerzální gagy, skvostná groteska a absurdní odhalení v závěru – Molière zkrátka věděl, co dělá, když tyto situace pro postavy commedie dell'arte vytvářel.

Scéna Alice Power je fantastickým hřištěm, které představuje interiér a zahradu chátrajícího pařížského sídla. Nicméně souhra herců s rekvizitami by ještě zasloužila trochu doladit, aby se plně uvolnil komický potenciál scény, a když v druhé polovině opadne energie, je to znát.

Navzdory tomu v nastalém chaosu sype vtip za vtipem a díky několika vynikajícím komediálním výkonům se zdá, že Molièrův starý Lakomec má v sobě stále dost života.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA LAKOMCE