RECENZE: The Toxic Avenger, Arts Theatre ✭✭✭✭✭

Mark Anderson jako Toxie v The Toxic Avenger

Arts Theatre,

2. října 2017

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky Větší hity už prostě neexistují.  Po senzačním uvedení v Southwark Playhouse a vyprodaném úspěchu na festivalu Edinburgh Fringe přivádí Katy Lipson za Aria Entertainment spolu s Derekem Nicollem a Paulem Waldenem za Flying Entertainment svou velkolepou inscenaci této křiklavě fantastické, nesmírně zábavné show do West Endu. A soudě podle okamžitých ovací vestoje při včerejší premiéře – tady se bude hrát ještě hodně dlouho.  Aktuálně je naplánována desetitýdenní rezidence a lístky pravděpodobně zmizí bleskovou rychlostí, takže s nákupem těch svých rozhodně neváhejte.

Oscar Conlon-Morrey, Natalie Hope, Che Francis a Mark Anderson.

Pro ty z vás, kteří nejsou obeznámeni se žánrem „superhrdinů“, bude možná nutné uvést pár stručných detailů k ději.  Příběh vychází ze stejnojmenného senzacechtivého snímku mistra B-filmů Lloyda Kaufmana ze studia Troma. Ocitáme se v naprosto obyčejném Tromaville v New Jersey, což je skládka veškerého toxického odpadu z Manhattanu, jehož nablýskané věže vidíme v pozadí vizuálně brilantního i úsporného designu od takise.  Oběť „místních rváčů“ (první z mnoha inkarnací multitalentovaných herců Oscara Conlon-Morreyho a Che Francise), super-slaboch Melvin (božský Mark Anderson), je hozen do kádě s chemickým slizem, odkud se vynoří – proměněn – jako jasně zelené, svalnaté a hrozivě znetvořené (ale také nečekaně dobře vyvinuté) monstrum, vesele známé jako „Toxie“.  Jako každý, kdo se proměnil v monstrum, i on hledá své místo ve světě a vyhlásí pomstu „normálnímu“ světu, který mu ublížil. Prvními oběťmi jsou samozřejmě rváči, kteří skončí dosti krvavě rozebraní na kusy a bez hlavy.  A tak to pokračuje, dokud jeho hněv neuklidní sladký hlas doslova slepé nevinnosti (kouzelně nemožná knihovnice Sarah v podání Emmy Salvo) a nenavede ho k životu plnému napravování křivdy a konání dobra.  To ovšem vyvolá hněv neúprosné Starostky (Natalie Hope, která skvěle zvládá i roli Melvinovy matky), jež vyhlásí válku jemu i Sarah, což vede k nevyhnutelnému zúčtování.  Cestou potkáváme celou řadu fantasticky ztvárněných postav od Conlon-Morreyho a Francise, dojde i na pár překvapivých vstupů ze zákulisí a zapojení technického personálu (v podání Petera Bindlosse a Sophie Lewis) s devastujícím komickým účinkem. Za to vše vděčíme inspirovanému libretu Joea Di Pietra a naprosto přesné režii vycházející hvězdy divadelního nebe, Benjiho Sperringa.

Oscar Conlen-Morrey, Emma Salvo a Che Francis

Prosím vás, pro ty z vás, kteří jsou odhodláni v muzikálových komediích (ze VŠECH možných žánrů!) hledat hluboké pravdy a zásadní sociální kritiku: tohle má být čistá zábava.  Chápeme se všichni?  Pevně v to doufám, protože ve světě venku se děje dost příšerností na to, abychom museli z našich divadel odstraňovat vizi světa, kde dobro skutečně vítězí nad zlem, kde se pravidelně zpívá (zde na hudbu a texty Davida Bryana z kapely Bon Jovi), kde je řízná choreografie (Lucie Pankhurst ve vrcholné formě, dělající zázraky s minimem herců – za asistence Paula Sanderse), nádherné svícení (Nick Farman) a hluboký, rezonující zvuk (Andrew Johnson), který maximálně vytěžuje skvěle obsazenou kapelu hudebního nastudování Alexe Beetschena (v níž kromě Beetschena na klávesy září: Tom Coppin na kytaru, Jack Reddick na dechy, Sam Pegg na basu a Bob Carr na bicí).

Oscar Conlen-Morrey, Natalie Hope a Che Francis

Scénář je vtipný a neuctivý, utahuje si z většiny institucí a hodnot, které společnost uctívá, ale písně jsou čistokrevný rock'n'roll – jeden hit za druhým vás donutí podupávat si do rytmu a pohupovat se v bocích.  Ať už jde o starostčinu nestoudnou „Jersey Girl“ nebo Toxieho skvěle podanou „Thank God She's Blind“, tahle hudba si vás prostě najde a svede vás.  Viděl jsem tuhle show už třikrát a její kouzlo neubývá ani při opakovaném zhlédnutí.  O kolika nových hrách se to dá říct?  Přesně tak.  Je to velkolepý nový přírůstek do londýnské divadelní scény a doufám, že tu zůstane dlouho.  Nebyl bych překvapen, kdyby se přesunul do většího divadla.  V tomto mistrovsky zvládnutém a citlivě zrealizovaném kusu není jediný slabý prvek.

Mark Anderson a Emma Salvo. Poté, co si vyzkoušeli otevřený prostor Southwark Playhouse, Sperring a takis ruku v ruce upravili vzhled a povahu show tak, aby vyhovovala kukátkovému jevišti divadla Arts Theatre. Výsledek vynikne nejlépe v druhé polovině, kdy je pouto s publikem nejsilnější.  Tvůrci si také dovolili pár vítaných úprav v textu, které posvětil sám Di Pietro.  Kdo ví?  Až lidé uvidí, jak dobře fungují, možná jich bude víc.  Mezitím je tu k vidění dost na to, aby to mnohonásobně vyvážilo cenu lístku.  Tak neváhejte, zasloužíte si to.  Udělejte si radost!

VSTUPENKY NA THE TOXIC AVENGER