RECENZE: The Universal Machine, New Diorama Theatre ✭✭✭

The Universal Machine

New Diorama Theatre

24. dubna 2013

3 hvězdičky

Život a úspěchy britského matematika Alana Turinga se mohou zdát jako nepravděpodobné téma pro nový muzikál, ale ambiciózní inscenace v londýnském New Diorama Theatre se pokusila s Turingovým osudem vypořádat formou hudební biografie.

V epizodicky laděném ději sledujeme Turinga coby neohrabaného, nervózního chlapce, který dospívá v sice brilantního, leč společensky neobratného muže bez špetky zájmu o to, jak ho vnímá okolí. Pod vlivem dominantní a zdánlivě sebestředné matky ožívá Turing v podstatě jen v přítomnosti Christophera Morcoma, staršího spolužáka, jímž byl naprosto uchvácen.

Richard Delaney je v komplexní roli Turinga vynikající a vystihuje jeho osobnost jak po fyzické stránce, tak v krátkých písňových partech. Skladatelé zvolili přístup, kdy hudba zní spíše kolem Turinga, čímž podtrhují jeho hmatatelnou odcizenost. Judith Paris je jako Turingova matka Sarah hybnou silou celého představení. Její pokárání, která syn uštědřuje v dětství i dospělosti, jsou zdrcující a její postava má v inscenaci nepochybně jedny z nejsilnějších a nejemotivnějších hudebních čísel.

I přes podporu velmi pracovitého ansámblu, v němž vynikají zejména Celia Colby a Michael Faulkner, působí inscenace místy až příliš přeplněně, přičemž pohybová stránka se zdá poněkud křečovitá i postrádající plynulost. Nápadité projekce občas prozáří scénu a zaplní prostor grafickým znázorněním šifrovacího stroje Enigma i Turingova-Welchmanova „bomby“.

Diváci hledající muzikál v tom nejširším slova smyslu mohou být tímto kusem zklamáni. Ačkoliv většina hudby a textů v The Universal Machine posouvá děj kupředu, chybí zde vyslovené hity – jde spíše o lyrický a citlivý portrét trápeného muže, který působí věrohodně a neupadá do klišé. Nicméně na díle je stále co pilovat; texty písní jsou často repetitivní a vedlejší postavy kolem Turinga by zasloužily hlubší vykreslení, neboť mají velký potenciál. Samotná show jako by nikdy nedosáhla dramatického vrcholu, který by se možná dal očekávat vzhledem k dramatickému válečnému pozadí, v němž se odehrává dospělá část Turingova života.

I přesto jde o dojemný divadelní počin, který rozhodně stojí za vidění. Bude zajímavé sledovat další inkarnace tohoto kusu a to, jak jej autoři budou dále rozvíjet.

Foto: Richard Davenport