RETRO ČTVRTEK: Leah Barbara West

V tomto díle rubriky Throwback Thursday si Sarah Day povídala s Leah Barbary West.

Leah Barbara West: Jaké bylo tvoje úplně první představení v dětství a co tě vlastně přivedlo do světa divadla?

Mým prvním představením (nepočítám-li pásma našeho místního ochotnického spolku) byl Dick Whittington. Pamatuji si, že Eltjo De Vries, který hrál krysího krále, mě jmenoval svou zástupkyní. Vzala jsem to nesmírně vážně a sama od sebe jsem si vyrobila rekvizitu – dalekohled z papírového tubusu od vánočních bonbónů Maltesers. Přišlo mi to jako vhodný doplněk k mé jediné replice: „Koukněte! Tamhle.“ Vždycky jsem se snažila udělat dojem... a jíst Maltesers.

Proč je pro tebe divadlo důležité?

Pro mě je divadlo nesmírně důležité tím, že mi dává prostor zapomenout na okolní svět a naplno se ponořit do toho, co zrovna sleduji nebo v čem hraju. Ten pocit sounáležitosti a přátelství je klíčový, což jsem si během posledního roku uvědomila víc než kdy dřív. Chybí mi lidé. Divadlo mi umožňovalo neustále navazovat nové kontakty. Ať už šlo o potkávání známých i nových tváří na chodbách při konkurzech, vzájemné povzbuzování, nebo o první čtenou zkoušku, kde potkáte úplně novou partu a někdy získáte přátele na celý život. Je to také mocný nástroj vzdělávání a pokroku, který lidem umožňuje vyjádřit svůj postoj a prezentovat nové myšlenky.

Jaký je tvůj postup, když se vžíváš do role?

Jakmile do zkoušení vložíte dost práce, postava se vám stane druhou přirozeností, ale ten moment, kdy ji v sobě začnu skutečně cítit, přichází bezpochyby ve chvíli, kdy si obléknu kostým a čekám v portále, zatímco hraje předehra. Hudba je podle mě úžasný nástroj, který vás dokáže přenést v čase i prostoru. Dokáže úplně změnit mou náladu a vyvolat vlnu emocí. Vzpomínám si, jak jsem v Nottingham Playhouse hrála v 'Sweet Charity' a stačilo slyšet ty slavné trubky v 'Big Spender' a člověk okamžitě věděl... jo, to je ono, to je ten správný pocit.

Jak jsi si udržovala kreativitu během pandemie? 

Hodně úsilí a času jsem během pandemie věnovala filmovému herectví, dělala jsem workshopy a kurzy u skvělých společností jako Mixing Networks a JAM. Občas jsem si jen tak zazpívala nebo si pustila hudbu a dívala se na filmy pro inspiraci. Také ráda tvořím rukama, takže jsem se pustila do upcyklace různých věcí a kreslení. Pak byly samozřejmě i chvíle, kdy jsem s kreativní motivací opravdu bojovala, což je podle mě naprosto normální... přichází to ve vlnách.

Měli jsme to štěstí tě loni vidět v muzikálu 'Curtains' v roli Niki Harris. Pověz nám o svých zážitcích z tohoto představení, o oblíbených divadlech, kde jsi hrála, a o spolupráci s úžasným Jasonem Manfordem. 

'Curtains' pro mě byla fantastická příležitost. Když jsem tu roli brala, netušila jsem to, ale nakonec to byl můj debut ve West Endu, takže to bylo výjimečné.  Navštívili jsme úžasná divadla po celé zemi, obzvlášť miluji publikum v Sheffield Theatre... jsou vždycky tak vstřícní. Měli jsme také skvělé obsazení, se kterým byla radost hrát. Práce s Jasonem Manfordem byla potěšením. Je to velmi velkorysý člověk na jevišti i mimo něj, hrozně podporuje ostatní a samozřejmě je vtipný. Celý soubor byl velmi pracovitý a všichni jsme chtěli odevzdat to nejlepší představení. S tvůrčím týmem jako Paul Foster, Alistair David a Sarah Travis se v podstatě nemůžete splést... všichni jsou tak inspirativní, špičkoví v tom, co dělají, a skvěle spolupracují s herci.

Objevila jsi se také v seriálu 'Unforgotten' po boku Nicoly Walker v roli Mayi. Jaký je pro tebe hlavní rozdíl mezi prací u filmu a v divadle? Máš nějakou preferenci? 

Práce s Nicolou Walker a Sanjeevem Bhaskarem na mé první televizní roli byla vyloženě odměna! Bylo úžasné je sledovat a učit se od nich. Byla jsem k nim upřímná a při cestách na plac se jich vyptávala na všechno možné. Miluji tu jednoduchost a přirozený styl herectví před kamerou. To, jak se dá tolik vyjádřit naprostou jemností, mě fascinuje. Úplně mě to chytlo a doufám, že mě toho čeká víc. Hlavní rozdíl v divadle je asi ten, že máte šanci zkoušet nové věci a objevovat nové polohy s každou další reprízou, zatímco u filmu se vývoj postavy a hledání odehrává předtím, než se postavíte před kameru – pak už prostě musíte být spokojení s tím, co jste natočili. Brát kariéru z obou konců by bylo ideální, to bych si prosila.

Pověz nám nějakou ze svých nejlepších nebo nejvtipnějších historek z jeviště?

Vážně věřím, že můj kostým pro postavu Ursuly ve 'Sweet Charity' byl prokletý. Zažila jsem na scéně tolik momentů, u kterých jsem teď ráda, že jsem se jim mohla zasmát. Třeba když mi uvízl podpatek v jediné díře, která na podlaze byla... Jeremy Secombovi, který hrál Vittoria, se zase během vášnivé scény zapletl knoflík do mé paruky, a korunou všeho byl pád přímo na zadek, když jsem se snažila vypadat honosně v kožichu až na zem... řekněme, že to nebylo zrovna elegantní. Musím ale zmínit ještě něco, co jsem sice sama neviděla, protože jsem byla v zákulisí, ale pro vlastní pobavení to mám vryté v paměti... Emma Caffrey vypadala jako vždycky skvostně a tančila jako sen v roli barové tanečnice v 'Curtains'... když vtom jí při tanci spadla paruka přímo do ruky. Zůstala tam stát jen v parukové síťce před celým sálem. Mohla bych pokračovat... Tohle jsou ty důvody, proč divadlo miluju.

Které tři věci u tebe v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany, věci, co ti pomáhají na scéně, nebo modré M&M's...

Myslím, že žádné vysloveně talismany pro štěstí nemám... ale vždycky mám po ruce sprej na sucho v ústech z Boots, ke kterému mě přivedla Rebecca Lock... na turné to byla záchrana, když jsem si zvykala na různé scény v zákulisí; spousta divadel má velmi suchý vzduch, což ke zpěvu není ideální. Mám difuzér a olejíčky, protože si potrpím na klidnou atmosféru. Moje šatna se dá vždycky poznat po čichu! A pravděpodobně tam budou čokoládové kulaté sušenky z M&S... kdo zná, ten ví. Jo, a kdybych mohla mít v šatně psa, bylo by to dokonalé.

Kdyby tvůj život byl divadelní hrou, jak by se jmenovala a proč?

'Rozhodnutí'. Jsem totiž naprosto příšerná v rozhodování... ve všech oblastech života. Možná by ta hra byla o tom, jak to překonávám. Ráda bych věděla, jak na to. Hlavně se mě nikdy neptejte, na jaký film se podíváme!

Co bys poradila všem čerstvým absolventům?

Moje rada pro absolventy by byla: podporujte se a přejte si navzájem... protože pokud budete zatrpklí a nepřejícní, nebude to žádná zábava. Dovolte si cítit smutek z promarněných příležitostí, ale vězte, že jste na své vlastní správné cestě. Uslyšíte to pořád dokola, ale snažte se ze všech sil neporovnávat svoji cestu s ostatními... to si musím připomínat i já sama. Čerství absolventi bývají obvykle v nejlepší formě a natěšení do práce, takže profesionalita, pracovitost a spolehlivost jsou samozřejmostí, ale nejdůležitější je podle mě být laskavý a velkorysý. Já měla obrovské štěstí, že jsem po škole měla spoustu kratších smluv, díky kterým jsem poznala a naučila se strašně moc od lidí, kteří už v oboru dávno fungovali... škola vás naučí jen určitou část.