PŘIPRAVUJEME: Summer Street v Old Red Lion Theatre

Julian Eaves se ohlíží za koncertním uvedením Summer Street, nového muzikálu, který si s nadhledem utahuje z televizních telenovel.

Máme tu jeden úžasně zábavný kousek: muzikálovou parodii na mýdlové opery 80. let, plnou vachrlatých, papírem šustících dialogů, přehnaně nasvícených charakterů a s celou řadou písní laděných do popového stylu dob minulých. Zápletka je postavena na setkání herců kdysi populárního seriálu „Summer Street“ po letech. Jak se tato parta vyhaslých hvězd postupně dává dohromady, zjišťujeme, že nic není tak úplně, jak se na první pohled zdá. Cestou si show bere na paškál konvence a klišé tohoto žánru s vtipem a laskavě satirickým nadhledem.

Zatímco svět čeká na muzikálovou adaptaci „Soapdish“ od Stilese a Drewa, tohle je více než příjemné zpestření. Autorem celého projektu – libreta, hudby i textů – je Andrew Norris, který je zároveň energickým propagátorem této odlehčené hudební komedie. Během koncertního provedení v sále vždy vynalézavého divadla Old Red Lion jsme měli možnost ocenit celou plejádu předností tohoto díla.

Obsazení ve složení Julie Clare, Michael Cotton, Simon Snashall a Sarah-Louise Young ztvárnilo celou řadu postav, u nichž si herci vyhráli s parádně přehrávaným australským přízvukem. Doplnil je Dicky Eton, jehož kultivovaný hlas zněl z nahrávek v několika „neviditelných“ rolích. Celá akce – zdánlivě nevinné pozvání na sraz bývalých mýdlových hvězd – je ve skutečnosti jen zástěrkou pro restart v éře reality show pod taktovkou neviditelné producentky (Julie Clare, která si s chutí zahrála jednu z vyhaslých hvězdiček, zatímco celou dobu skrývala svou pravou identitu šedé eminence zaniklého pořadu). Herci na to nakonec přijdou a v návalu vzteku se pustí do pronásledování podvodnice, ale – jak už to ve světě hudebních komedií bývá – vše nakonec dopadne smířlivě a k dobrému.

Mezitím jsme svědky defilé flashbacků a ohřívaných vzpomínek na dávná vzrušení a vyčpělá dramata. Retrospektivní mechanismus zápletky však získává na zajímavosti díky přetrvávajícím vášním a napětí mezi „přeživšími“ aktéry. Tito „skuteční“ herci, v jádru spíše politováníhodné postavy, si získávají naše sympatie způsobem, jakým by to jejich plakátové role nikdy nedokázaly. Možná nejnápaditějším aspektem celé show je právě to, že nám začne záležet na těchto nečekaně nevkusných, zklamaných a všedních hercích, jejichž osudem bylo ztvárnit brakové role v právem zapomenuté dopolední výplni programu.

Show je tedy ve velmi solidní formě a připravena k dalšímu rozvoji. O hudební stránku se postaral hudební ředitel Duncan Walsh-Atkins, jehož předtočené stopy sloužily hercům jako podklad. Slyšíme Norrisova vlastní aranžmá. Prozradil mi, že jde o jeho první muzikálovou partituru, a člověk se jen diví, proč mu to trvalo tak dlouho. Jeho talent je mnohostranný a musíme doufat, že po tomto kousku bude ve psaní pokračovat. Hudební čísla s jejich skvělou melodičností, silným rytmem a podmanivou strukturou jsou největší ozdobou celého díla.

Gratuluji ORL, že nás upozornilo na další báječnou novinku. Kdo se chopí štafety příště?

ZJISTĚTE VÍCE O SUMMER STREET