TIPY KRITIKŮ: 10 nejlepších nových her k 1. květnu 2015

10 nejlepších nových divadelních her v Londýně

Na jakou hru byste se měli v Londýně vypravit nejdříve?

Sestavili jsme pro vás tento žebříček, abychom vám ušetřili práci s rozhodováním! Jde o náš pohled na věc – a každý má samozřejmě ten svůj – založený na postřezích našich recenzentů. Seznam budeme pravidelně aktualizovat, aby vám neunikla žádná nová produkce a abychom zohlednili i změny v původním obsazení.

Hry, které se hrají déle než tři roky, nejsou zahrnuty – toto je výběr určený pro nové nebo relativně nové inscenace na londýnských prknech.

Tak na co čekáte? Vyrazte do divadla!

1. Oppenheimer

Morton-Smith napsal mistrovské dílo, kterému dal režisér Angus Jackson vyniknout v plné síle a lesku. Každý na jevišti podává prvotřídní výkon. John Heffernan v hlavní roli, na jehož bedrech leží naprostá většina hry, je světová třída. Je kouzelný, rtuťovitý a naprosto velkolepý.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

2. Carmen Disruption

S délkou lehce přes 90 minut jde o divadelní podívanou a mozaiku, která je stejně éterická a podstatná jako zvláštní a nepochopitelná. Simon Stephens míchá témata jako rozpad komunity, izolace jednotlivce, globalizace a sterilizace kultury či moc peněz a kapitalistických snů. To vše kombinuje s osudy a hudbou z Bizetovy Carmen a vytváří dystopickou současnost, kde se může stát téměř cokoli. Poetické nuance textu jsou tak bohaté, že opakovaná návštěva představení je takřka povinností.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

Rosie Holden a Joel MacCormarck v inscenaci Each His Own Wilderness. Foto: Richard Hubert Smith 3. Each His Own Wilderness

Divadlo Orange Tree si vybudovalo unikátní postavení jako scéna zaměřená na novou dramatiku a pečlivě vybrané obnovené premiéry opomíjeného repertoáru. Tato inscenace jen potvrzuje jejich skvělou reputaci a představuje další významný úspěch režiséra Paula Millera a jeho tvůrčího týmu v jejich oceňované první sezóně.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

Ralph Fiennes a Indira Varma v Shawově hře Man and Superman 4. Man and Superman

V samém centru dění, nesoucí herkulovskou nálož komplikovaných a hutných dialogů, září Ralph Fiennes v naprosto brilantní formě. Má neutuchající energii, a přestože text sype s pozoruhodnou rychlostí, dává plnou váhu každému slovu. Je fenomenální, jako blesk uzavřený na jevišti. Úžasná režie Simona Godwina proměnila Shawovu hru v intelektuální tenisový zápas plný vtipu a nápaditosti, který je radost sledovat.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

Foto: Johan Persson. 5. The Audience (Audience u královny)

Jeden z oněch vzácných divadelních zážitků, které dokonale využívají všech možností scény v bohaté a precizně zahrané meditaci o britské monarchii, úřadu premiéra a stavu měnící se britské společnosti... Kdyby byly všechny produkce ve West Endu takto kvalitní, Londýn by se rozplynul blahem.

KOUPIT VSTUPENKY

6. Golem

Mohli byste si snadno myslet, že jde o pohádku – tak jemný, zábavný a pravdivý Golem je. Kdyby Tim Burton režíroval hranou pantomimu pro dospělé, vypadala by nejspíš přesně takhle.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

Joshua Jenkins a soubor hry Podivný případ se psem. Foto: Brinkoff Mogenberg 7. Podivný případ se psem Adaptace bestselleru Marka Haddona z pera Simona Stephense získala v roce 2013 sedm cen Olivier Award, včetně kategorií Nejlepší nová hra, Nejlepší režie, Nejlepší světelný design a Nejlepší zvuk. KOUPIT VSTUPENKY

Phoebe a Jonathan Pryce v inscenaci Kupce benátského v režii Jonathana Munbyho. Foto: Manuel Harlan 8. Kupec benátský

Munby zasadil děj pevně do roku 1597 s dobovými kostýmy, které navozují exotickou a dávno minulou éru. Vyhýbá se velkým filozofickým otázkám a místo toho kormidluje hru směrem k tématům empatie, vlastních zájmů a kapitalismu. Výsledkem je velmi zábavné pojetí, které je srozumitelné, i když nedosahuje závratných lyrických výšin. Vrcholem večera je procítěný monolog Jonathana Pryceho „Nemá Žid oči?“, jehož slova rve až z hloubi své duše.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

9. Abyss

Nakonec je však napětí mezi každodenním odpočítáváním času a vyhýbáním se přímému vyprávění příliš velké a v závěrečných částech se s pocitem úlevy vracíme k předvídatelnější technice výkladu. Herecké výkony se znatelně uvolní, jakmile abstraktní, úsečný a téměř hieratický formalismus ustoupí přirozenějšímu přednesu.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI

10. Scarlet

Sonda do problematiky genderově podmíněného násilí v podání Theatre Renegade je jedním z nejúdernějších kusů alternativní scény, které jsou momentálně k vidění, a rozhodně stojí za návštěvu.

KOUPIT VSTUPENKY | PŘEČÍST RECENZI