ROZHOVOR: Dramatik Chris Urch

Herec Chris Urch napsal svou první celovečerní hru a už teď se proslýchá, že by mohl být britským nástupcem Tennesseeho Williamse. BT: Chrisi, původně jsi studoval herectví. Co tě přimělo začít s psaním? CU: Během studia na Drama Centre jsme měli předmět Analýza postav, kde jsem si musel vytvořit postavu, napsat scénář a pak to celé sám odehrát před spolužáky. Bylo to docela odvážné – člověk si scénu sám napsal, zahrál i zrežíroval. Mě ale to vytváření postav a dialogů nesmírně bavilo. To mě pak nakoplo k tomu, abych začal během studia tajně psát hry. Pověz nám něco o Tvém prvním projektu, hře Land of Our Fathers. Pocházím z malé hornické komunity a chtěl jsem o tom psát, protože je to pro mě osobní téma. V naší vesnici kdysi došlo k tragickému důlnímu neštěstí, což mě inspirovalo k tématu závalu. Protože jsem měl zakázku od Theatre503, bral jsem to jako skvělou příležitost, ale chtěl jsem si to ztížit a zasadit děj jinam než do rodného Somersetu – a navíc do doby, o které jsem toho moc nevěděl. Když jsem pak na YouTube narazil na nahrávku velšského mužského sboru, nápady se začaly hrnout. O čem hra vlastně je? Land of Our Fathers se odehrává v jižním Walesu 3. května 1979, tedy v den voleb, kdy se k moci dostala Thatcherová. V jádru je to příběh o přežití. Šest horníků uvězněných v uhelném dole – nastává chaos. Představte si chilské horníky, ale s velšskými písněmi. Hlavně jde o vztahy mezi těmi muži a o tajemství a lži, kterým musí čelit. Je to komorní, klaustrofobické drama, které vře jako v tlakovém hrnci. Nechybí tam černý humor a jeden speciální efekt, který v Theatre503 ještě nikdy nikdo neudělal. Musel jsi hodně rešeršovat? Narodil jsem se v jiné dekádě, takže rešerší bylo dost, ale to je na psaní her to nejlepší. Přečetl jsem spoustu knih a viděl pár dokumentů. Kvůli zasazení do Walesu jsem se tam ale rozjel osobně a navštívil Big Pit, což je funkční důl, který spravují bývalí horníci. Byli hrozně fajn, nechali mě tam s nimi celý den a vzali mě přímo do šachty. Zahrnul jsem je všemi možnými scénáři a snažil se nasát každou informaci. Dali mi skvělé historky a kurátor muzea mi pak trpělivě odpovídal na e-maily ohledovně závalů, postupů, vybavení a profesí. Bylo pro mě klíčové, aby byla hra co nejautentičtější. Pomohla ti herecká kariéra při psaní? Rozhodně. Nemám žádné formální vzdělání v oboru psaní – občas si připadám jako podvodník – takže musím spoléhat na své herecké zkušenosti. Moje myšlenky jdou tedy hned k postavě a dialogům. Ve hře jsou momenty, kdy jsem hercům připsal docela náročné výzvy, což by pro diváky mělo být strhující. Navíc všechny velšské role hrají skutečně velšští herci, z čehož mám velkou radost. Howard Brenton tě označil za možného příštího Tennesseeho Williamse. Je ten tlak povzbuzující, nebo spíš děsivý? Už mi říkali i horší věci! Ale vážně, Howarda si nesmírně vážím. Je to neuvěřitelný dramatik, vizionář, který je stále na vrcholu a dál boří konvence o tom, co je to divadlo a čeho může dosáhnout. Jeho slova mě moc těší a doufám, že ho nezklamou. Co se týče tlaku, jsem sám sobě největším kritikem. Člověk prostě dělá, co může, a s celým týmem jsme do toho dali všechno. Doufám, že díky premiéře a Howardově podpoře mi i další divadla otevřou dveře a dají mi šanci se zlepšovat a uvádět moji další tvorbu. Jak se ti podařilo pro hru nadchnout producenta? V roce 2012 jsem se přihlásil do programu 503 Five – šlo o osmnáctiměsíční rezidenční pobyt. Jako zázrakem mě vybrali jako jednoho z pěti rezidentů. Každý jsme měli rok na napsání celovečerní hry s tím, že jedna se pak zrealizuje. Vybrali tu moji a Theatre503 ji teď produkuje společně s Tarou Finney a Euanem Borlandem. Byla to dlouhá cesta, ale snad to bude stát za to! Účastníš se i zkoušek? Byl jsem tam první týden, abych hercům pomohl s případnými dotazy, a taky jsme spolu byli v Big Pit, což si hrozně užili. Druhý týden jsem je nechal v klidu pracovat a vrátil jsem se v půlce třetího týdne, abychom před předpremiérami doladili detaily. Nejraději jsem přímo s herci při zkoušení. Miluju tu kolegiální atmosféru. Hlavně pauzy na čaj. Je to příjemná změna oproti tomu, když člověk jen sedí u stolu a zírá do notebooku. Jaké máš plány do budoucna? V listopadu mě čeká týdenní workshop na novou hru s HighTide, na což se moc těším. S HighTide jsem chtěl spolupracovat roky, jejich letošní festival byl podle mě zatím nejlepší. Také doufám, že pokud bude Land of Our Fathers úspěšná, podíváme se příští rok do Walesu a možná i na turné po regionálních divadlech ve Velké Británii. Chci se taky vrátit na jeviště jako herec. Rád bych znovu pracoval s Philipem Ridleym, jeho dialogy jsou pro herce splněným snem. Je fajn ty disciplíny střídat, navzájem se doplňují. Momentálně se ale soustředím hlavně na to, aby tahle hra byla co nejlepší. Land of Our Fathers se hraje v Theatre503 do 12. října 2013.