ROZHOVOR: Dramatička Ella Hickson

Ella Hickson na sebe upozornila na edinburském festivalu v roce 2008 hrou Eight, za kterou získala ocenění Fringe First. Nyní se její druhá hra přesouvá na londýnská prkna.

Ello, od roku 2008 jste jako mladá umělkyně zažila raketový vzestup. Jaká byla vaše cesta do světa showbyznysu?

Moje univerzitní divadlo nabízí volné sloty v rámci doprovodného programu Fringe – stačí přijít s nápadem a předložit ho. Můj koncept osmi monologů byl naštěstí vybrán, takže jsem je musela napsat. Byl to docela přímočarý proces; znala jsem osm skvělých studentských herců a jednotlivé kusy jsme tvořili společně formou diskuse. Byla to opravdu úžasná zkušenost.

Psaní je poměrně osamělá profese. Jak moc vám pomohly různé stáže a spolupráce s divadly?

Obrovsky. Jsem moc vděčná Katherine Mendelsohn a týmu v The Traverse, stejně jako Simonovi, Seanovi a kolegům z The Lyric. Bez těchto komunit by pro mě bylo posledních pár let asi hodně náročných. Je nesmírně důležité být s divadlem v kontaktu, rozumět chodu budovy a mít pocit, že někam patříte.

Někteří lidé říkají, že člověk si musí věci prožít, aby o nich mohl psát. Co si o tom myslíte vy?

No, nikdy jsem nevyhodila do povětří autobus ani neokrádala mrtvoly, takže to asi pravda nebude! Nicméně věřím, že každé dobré psaní v sobě nese jádro univerzální pravdy, a je přínosné mít k té pravdě nějaký vztah, i když jste ji přímo nezažili.

Kde čerpáte inspiraci pro své psaní?

Všude možně – od útržků rozhovorů přes sledování filmů a her až po knihy. Hodně mi dávají rozhovory s přáteli.

Po velkém úspěchu s Eight, bojovala jste u hry Precious Little Talent s pocitem „těžkého druhého alba“? Samozřejmě. Cítila jsem na sebe velký tlak, aby Precious Little Talent uspěla, odtud i ten trochu provokativní název (Drahocenný malý talent). Zpětně si ale myslím, že ten tlak byl hlavně v mojí hlavě. Hry přicházejí a odcházejí a kritici na recenzi málokdy myslí déle, než ji dopíšou. Jediný způsob, jak odvádět tu nejlepší práci, je soustředit se na dílo samotné, a ne na reakce, které vyvolá. Precious Little Talent se dotýká pocitů opuštěnosti, které jsou v dnešní době velmi silné. Zároveň ale nepůsobí bezmocně, spíše jako v jádru optimistická hra. Bylo to pro vás důležité?

V té době ano. Myslím, že nemá smysl se utápět v beznaději, pokud alespoň nehledáte cesty ven. Hry musí být o změně a transformaci – pokud se lidé cítí opuštění, chceme vidět jejich snahu být znovu nalezeni.

Jak moc jste se zapojila do této inscenace Precious Little Talent? Jste autorkou, která je v hracím sále „u všeho“, nebo věříte v to, že je třeba nechat dílo jít vlastní cestou?

Učím se za pochodu, protože je to jedna z prvních zkušeností tohoto druhu – obvykle jsem si své věci i režírovala. S Jamesem máme skvělý pracovní vztah. Panuje u nás kultura otevřené komunikace a spolupráce, což všechno výrazně usnadňuje.

A na závěr, proč by lidé měli na Precious Little Talent zajít?

Nabízí kouzelnou kombinaci humoru a patosu. Je to velmi moderní hra s oním starým dobrým zábavným nábojem, u kterého se upřímně zasmějete i popláčete.

-Rozhovor vedla Honour Bayes. Precious Little Talent se hraje v Trafalgar Studios od 8. do 30. dubna 2011.