RECENZE: Muzikál Amour v londýnském Charing Cross Theatre ✭✭✭✭

Danny Coleman-Cooke hodnotí muzikál Amour od Michela Legranda a Jeremyho Samse, který je nyní k vidění v londýnském Charing Cross Theatre.

Soubor muzikálu Amour. Foto: Scott Rylander Amour

Charing Cross Theatre

9. května 2019

4 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky Amour je bezesporu mým nejoblíbenějším muzikálovým propadákem všech dob. Před čtyřmi lety mě špičkové studentské představení na Royal Academy of Music nadchlo natolik, že hned po návratu domů jsem prohledal celý internet, abych sehnal nahrávku s původním obsazením (která je překvapivě těžko k nalezení).

Po mnoha posleších a přečteních libreta patří tato partitura stále k mým nejoblíbenějším. Vždycky mi přišlo nespravedlivé, že se dílo na Broadwayi setkalo s tak chladným přijetím a skončilo po pouhých dvou týdnech.

Byl jsem proto nadšen, že se Amour konečně dočkal své první profesionální britské produkce v Londýně. Jak v programu přiznává autor textů Jeremy Sams, Amour byl pro velká broadwayská divadla příliš křehký a intimní – v prostorách pod železničními oblouky Charing Cross se naopak cítí jako doma.

Gary Tushaw v muzikálu Amour. Foto: Scott Rylander

Písně oscarového skladatele Michela Legranda (který nás bohužel začátkem tohoto roku opustil) jsou naprostým požitkem a kapela pod vedením Jordana Li-Smithe je oživuje s naprostým přehledem. Legrandova hudba je charakteristicky snová a podmanivá, plná chytlavých melodií.

Hudbu skvěle doplňují vtipné a chytré texty Jeremyho Samse. Nejenže v nich narazíte na geniální rýmy (v originále např. propojující Hermanna Göringa s konspiracemi nebo Kafkův styl s nudou v kanceláři), ale nechybí jim ani dostatek humoru a cynismu, který představení drží při zemi a brání mu sklouznout k přílišné sentimentálnosti.

Soubor muzikálu Amour. Foto: Scott Rylander

Zkomponovat celozpívaný muzikál není nic snadného, ale tohle představení skvěle odsýpá. Nabízí obratnou směs dojetí i vtipu a nečekaně hořkosladké finále, které diváky v sále skutečně překvapilo.

Hvězdou večera je Dusoleil (Gary Tushaw), laskavý, ale nevýrazný úředníček, který získá schopnost procházet zdmi. Udělat poutavou postavu z někoho, kdo o sobě říká, že je „pouhý státní zaměstnanec, který nestojí za řeč“, není jen tak. Tushaw se s tím ale popasoval na jedničku – disponuje silným hlasem a skvělým citem pro komiku.

V dalších rolích exceluje Anna O’Byrne jako Dusoleilova láska Isabelle a Elissa Churchill, která v rámci ansámblu s obrovským elánem zvládá hned několik postav.

Elissa Churchill a soubor muzikálu Amour. Foto: Scott Rylander

Mou jedinou výhradou k této inscenaci je, že kousavá satira až příliš často ustupuje grotesknímu fackování, což některé komické scény zbavuje jejich údernosti.

Například písně „Office Life“ a „Dusoleil’s Revenge“ jsou břitkou satirou na kancelářský život, která podle mě kráčí v podobných komediálních šlépějích jako snímek Brazil Terryho Gilliama.

V hereckých výkonech a choreografii se však objevovala tendence k přehrávání a lacinému pitvoření (zejména u postavy šéfa v podání Stevena Serlina). Kdyby se tyto momenty pojaly s vážnější tváří, humor Samsových textů by vynikl mnohem efektivněji.

Celkově jde však o radostnou produkci, které role komorního muzikálu náramně svědčí. Amour v sobě spojuje galský šarm a eleganci s břitkým britským vtipem. Je to pohádkový večer, na který si zajděte, dokud máte možnost.

KOUPIT VSTUPENKY NA MUZIKÁL AMOUR