RECENZE: Boys In The Buff, Stockwell Playhouse ✭✭✭

Boys In The Buff

Stockwell Playhouse (dříve LOST Theatre)

13. července 2017

3 hvězdičky

Rezervujte zde Do tohoto projektu bylo vloženo ohromné množství kreativního talentu a nezbývá než žasnout nad vysokou úrovní odvedené práce. Autorem hudby i textů je Chris Burgess, přičemž dalšími písněmi přispěli Cathy Shostak, BB Cooper a Sarah Travis. Režie a choreografie se ujal Sam Rayner za asistence Robbieho O’Reillyho. Hudební nastudování a orchestraci připravil Joe Louis Robinson (ačkoliv se zdá, že na premiéře byl přítomen pouze skrze předtočené nahrávky). Světelný design Richarda Lamberta je místy přímo úchvatný a tato inscenace skutečně velkolepě zahajuje letošní ročník jeho festivalu LAMBCO Fringe, který se právě uvádí v nově přejmenovaném divadle Stockwell Playhouse (dříve LOST Theatre). Scéna je minimalistická, s pár rekvizitami a základními kostýmy.

Hudební stránka však zní působivě: Burgess má důkladně nastudovaný Great American Songbook a servíruje nám partituru čítající téměř 20 čísel na ploše pouhých 70 minut. Každá píseň zní, jako by patřila na druhou stranu Atlantiku, snad do nějaké elegantní revue v Greenwich Village na Off-Off-Broadwayi. Vlastně by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby právě odtud pocházely. Taková kadence čísel nenechává souboru téměř žádný prostor pro nic jiného než zpěv a tanec, což zvládají velmi zdatně. Oněmi „hochy“ jsou: intenzivní, lehce drsný Dan v podání Williama Frazera; Adam O’Shea jako vysekaný a dokonale osvalený Max (je zároveň tanečním kapitánem, a jakmile uvidíte jeho pohyb, otočky a náročné krokové variace v choreografii Raynera a O’Reillyho, pochopíte proč); Shaun Riddick jako poněkud nemotorný Richard a Julian Quijano, který coby Phil působí kouzelně rozpačitým dojmem. Byli by hlavními hvězdami večera, nebýt jednoho zábavného faktoru…

Skutečným tahounem představení je totiž nezdolná Natalie Harman jako bezohledně panovačná Diana, diva v rozpuku. Právě v ní tkví ten vtipný zvrat, pirueta a arabeska celého tohoto showbyznysového kousku: je to všechno jen o ní. Je na jevišti první, v našich myslích první a svým způsobem je to vysvobození. Představuje ten princip „jang“, který drží všechen ten testosteronový „jin“ na uzdě. Proč tam vlastně musí být, na to je radno se neptat – jde o odlehčenou hříčku, která nesnáší příliš přísný kritický pohled. Dočkáme se spousty vtipů a energických tanečních čísel, přičemž tato frenetická aktivita obvykle úspěšně odvádí pozornost od otázky, o co tu proboha vlastně jde. Hlasy herců většinou na nároky skladeb stačí, i když se objeví pár intonačních zaváhání a některé party se zdají být za hranicí jejich přirozeného rozsahu. Ale to nevadí. Tyto drobné výkyvy netrvají dlouho, protože vzápětí přijde další vtip a…

Kdo se to tu chichotá? Aha, vy už jste to viděli. Vyznáte se v té nekonečné přehlídce dvojsmyslů v textu. Chápete ten podtext zkoumající britskou upjatost v kombinaci s obsesivním zájmem o nahotu druhých, jímž je tato záměrně podbízivá revue prosycena – ta revue, která jako by o svou lascivnost soupeřila se špinavou šatnou vysloužilých striptérek v muzikálu „Gypsy“. Chápu. Dobrá tedy. V tom případě vás možná napadne, jak by toto představení působilo, kdyby mělo o něco hlubší rozměr. Ve stávající podobě je to prostě to, co to je: pořádná porce zábavy, pokud na ni nemáte přehnané nároky.

Uvádíme do 29. července 2017

VSTUPENKY NA BOYS IN THE BUFF