RECENZE: Muzikál Cabaret v Kit Kat Clubu (dříve Playhouse Theatre) ✭✭✭✭✭

Douglas Mayo se vypravil na nejžádanější představení v Londýně, kde Rebecca Frecknall se svým neuvěřitelným tvůrčím týmem a souborem v Kit Kat Clubu proměnili to, co mohlo být jen solidním návratem klasiky od Kandera a Ebba, v něco naprosto senzačního.

Eddie Redmayne (Konferenciér) a Jessie Buckley (Sally Bowles). Foto: Marc Brenner Muzikál Cabaret

Kit Kat Club (Playhouse Theatre)

5 hvězdiček

REZERVOVAT VSTUPENKY

Nedávné produkce v Playhouse Theatre si s úpravou hlediště jen pohrávaly. Šumař na střeše nebo The Jungle byly jen slabým odvarem ve srovnání s tím, co zažijí návštěvníci Kit Kat Clubu v této přelomové inscenaci Kabaretu.

K ČEMU JE SEDĚT SÁM V POKOJI?

Stejně jako mnoho jiných vášnivých divadelních fanoušků jsem po znovuotevření bojoval s paranoiou z návštěvy představení a s pocitem, že „bezpečnostní divadlo“ některých majitelů scén je jen prázdným gestem. S potěšením mohu oznámit, že zde tomu tak nebylo.

Exteriér Kit Kat Clubu

Protože diváci a herci sdílejí velmi těsný prostor, producenti s velkým předstihem oznámili, že roušky budou povinné, stejně jako negativní antigenní test ne starší než 24 hodin. Bylo nesmírně uklidňující vidět, že se testy kontrolují a že tolik diváků toto pravidlo respektuje. V sále je sice zajištěn servis jídla a pití přímo ke stolkům, ale musím říct, že šlo o nejukázněnější a nejohleduplnější publikum, jaké jsem za poslední měsíce v divadle zažil.

PŘIJDĚTE OCHUTNAT VÍNO

Tom Scutt a jeho tým proměnili interiér Playhouse v jakýsi „Tardis“ plný temných zákoutí a tlumeně osvětlených chodeb, jimž dominuje hlavní hrací prostor, který bere dech. Musel jsem si připomínat, že jsem pořád v Londýně – atmosféra je tak pohlcující, že se show okamžitě poddáte. Instalovali stolky a malé stojany na nápoje i u standardních sedadel a stylová obsluha jak z jiných časů je připravena splnit jakékoli vaše přání (tedy co se jídla týče, ale člověk nikdy neví).

Elliott Levey (Herr Schultz) a Stewart Clarke (Ernst Ludwig). Foto: Marc Brenner PŘIJDĚTE SI POSLECHNOUT KAPELU

Hudební nastudování Jennifer Whyte a její skvělá kapela, umístěná přímo na očích i mezi diváky, vdechly partituře Kandera a Ebba takovou energii, o které si jiné produkce mohou nechat jen zdát. Zapomeňte na filmovou Lizu, tato inscenace je hudebně tak vrstevnatá, že v jednu chvíli pocítíte příliv čisté životní síly a v další vám naskočí husí kůže i tam, kde jste ji nikdy neměli. Je skvělé vidět tyto umělce mimo tradiční orchestrální jámu, jak si hraní této hudby upřímně užívají.

Liza Sadovy jako Fraulein Schneider. Foto: Marc Brenner ROZTOČTE TO S NÁMI

Tedy metaforicky. V čele s Eddiem Redmaynem jako Konferenciérem a Jessie Buckley v roli Sally Bowles uvidíte výkony, které se budou jinde jen těžko překonávat. Redmaynův Konferenciér je pokřivený, hranatý a roztříštěný, jako byste ho viděli v rozbitém zrcadle – čistá abstrakce. Sally v podání Buckley skrývá strach pod drsnou slupkou. Snaží se samu sebe přesvědčit, že když bude ignorovat blížící se bouři, všechno bude v pořádku. Tito dva ukazují, že i klasika může překvapit. Ale nenechte se jen oslnit hlavními hvězdami; pod nablýskaným povrchem září Omari Douglas jako Clifford, Anna-Jane Casey jako Frauline Kost a Stewart Clarke v roli mnohovrstevnatého nacisty, který je v jednu chvíli usměvavý a přátelský, aby v dalším okamžiku ukázal fanatickou krutost.

Omari Douglas jako Cliff Bradshaw. Foto: Marc Brenner

Postavy Lizy Sadovy (Fraulein Schneider) a Elliotta Leveyho (Herr Schultz) jsou vykresleny tak nádherně, že i píseň o ananasu a papírovém sáčku dostává úplně nový rozměr krásy. Možná si myslíte, že Kabaret znáte, ale už jen tento moment vás přiměje se na něj podívat novýma očima. My totiž dnes už víme, že dobové přesvědčení „ono to přejde“ se nenaplnilo, ale naopak pomohlo k nepředstavitelné hrůze, která postihla miliony lidí. Ozvěny tohoto klimatu lze bohužel vidět i v dnešní době.

V Kit Kat Clubu pod vedením Frecknall najdete klasické tanečnice, o kterých Redmaynův Konferenciér říká, že jsou „nádherné“ (bootiful) – já bych spíše řekl svůdné a drzé – a k nim různé neřestné týpky v podání Matthewa Genta, který se pouští do odvážných a dosti pochybných interakcí s diváky. Podle osazenstva souboru to vypadá, že heslem dne v klubu je „když to má puls, vrhni se na to“, ale publiku to, zdá se, vůbec nevadí.

Choreografie Julii Cheng je neustálou vizuální kakofonií, ze které sálá brakový šarm Kit Kat Clubu, zatímco osvětlení Isabelly Byrd a zvuk Nicka Lidstera jsou naprosto bezchybné. Vidět něco tak výjimečného, jako je tato produkce Kabaretu, je vzácným zážitkem, ale uvést to právě v této době je počin, za který budu tomuto neuvěřitelnému souboru vděčný. Děkuji!

Život je kabaret, tak pojďte dál!

REZERVOVAT VSTUPENKY NA KABARET Více informací o muzikálu Cabaret