RECENZE: Dusty The Musical, Charing Cross Theatre ✭

Dusty The Musical

Charing Cross Theatre

7. září 2015

1 hvězdička

KOUPIT VSTUPENKY

Lze s klidem říci, že nový muzikál o Dusty Springfield v divadle Charing Cross Theatre neměl zrovna růžový start. Náhledová představení (previews) začala už v květnu, ale brány pro novináře show otevřela až tento týden, a to za doprovodu kuloárních zpráv o tvůrčích neshodách v zákulisí.

Jde o ten nejlineárnější životopis, jaký si lze představit; mapuje kariéru Springfieldové přes její vzestup až po pád, proložený jejím vynikajícím hudebním repertoárem. Pokud chcete inscenovat životopis, musí být jeho subjekt skutečně zajímavý; kromě pár hádek s přáteli a rodinou však tento kus vykresluje život Dusty jako pozoruhodně všední. V porovnání s podobnými produkcemi, jako jsou Jersey Boys (vazby na mafii) nebo Sunny Afternoon (rodinné tragédie), je v příběhu i scénáři citelný nedostatek emocí či dramatu.

Občas se objeví záblesk něčeho zajímavého, ale ten je vzápětí lehkovážně a frustrujícím způsobem smeten ze stolu. O tom, jak byla Springfieldová „vyhoštěna“ z Jihoafrické republiky, protože hrála pro segregované publikum, by se dala napsat celá hra; zde je tomu věnována jediná scéna a pak už o tom nepadne ani slovo. Lesbická orientace Dusty je sice tématem procházejícím celým dějem a její životní láska Norma Tanega se objevuje v druhé polovině, ale nikdy se nedozvíme, jak se Dusty vyrovnává s intimitou, protože hned v další scéně se rozcházejí. Divadelní program sice zmiňuje její boji s alkoholem, drogami a sebepoškozováním, ale z toho, co se děje na jevišti, byste to nepoznali. Je to příznačné pro celou hru – příležitosti k hloubce a vývoji postav jsou bolestně promarněny.

Zbývá tak scénář plný tuctových klišé, která najdete v každém showbyznysovém životopisu („Jsi jen holka z Ealingu“, „Já z tebe udělal to, co jsi dnes, beze mě bys nebyla nic“ atd.). Celá show je orámována rozhovorem s jedním z nejlepších přátel Springfieldové; jejich dialogy rve uši a obsahují tak okatou expozici, že by se dala vidět i z vesmíru. Jukeboxové muzikály mohou i v nejlepších případech působit nuceně a těžkopádně, a proto k rozkvětu potřebují opravdu břitký scénář. Zdejší dialogy však působily místy až příšerně nepřirozeně a herci měli co dělat, aby je podali aspoň trochu uvěřitelně.

Inscenace se pyšní tím, že jde o multimediální zážitek, a několik projekcí bylo skutečně působivých. Byly však masivně nadužívány a podařilo se jim ze show vysát většinu elánu. Dobré hudební písně by měly posouvat děj a příběh kupředu; archivní záběry z koncertů doplněné živými doprovodnými vokály neplnily ani jedno. Hit Son of A Preacher Man, který by měl být jistým diváckým hitem, vyzněl kvůli sázce na nevýrazný televizní záznam naprosto naprázdno.

Skladby, které byly skutečně odzpívány naživo (jako All Cried Out a hezky harmonizované finále), byly mnohem silnější a zanechaly daleko hlubší emocionální dojem. Ačkoliv byla Springfieldová nepochybně brilantní interpretkou, její diskografie není příliš rozmanitá, což znamenalo, že hudební vstupy často působily jednotvárně, zejména když byly pokaždé zinscenovány téměř identicky.

Obsazení lze jen stěží něco vytknout; předvádějí energický výkon navzdory slabému materiálu a mnozí z nich byli povoláni na poslední chvíli. Alison Arnopp má naprosto v pořádku hlas, ale musela soupeřit s neustálými ukázkami skutečné Dusty, což jen zdůraznilo propast mezi nimi. Francesca Jackson také zpívá dobře v roli Nancy, ale potýká se s žalostně nedopsanou postavou a výše zmíněným chabým scénářem.

Witney White byla v zářivé formě jako motownská legenda Martha Reeves a do své jediné písně vnesla tolik potřebnou energii a šmrnc. K vidění byla i zajímavá a dobře provedená choreografie, v níž mezi solidním tanečním souborem vynikala Amanda Digon Mata. Kostýmy Jasona Kealera byly patřičně pestré a extravagantní, dokonale vystihující dobovou atmosféru i propracovaný šatník Dusty.

Nicméně i bez znalosti bouřlivého období náhledových představení bylo jasné, že v tomto kuse není vše v pořádku. Hudební nástupy přicházely příliš pozdě nebo brzy, přechody mezi scénami byly neohrabané a zvukový mix nevyrovnaný; závěrečná směs byla v některých částech naprosto neslyšitelná. Dokonce i oficiální program postrádal jistotu; místo seznamu skladeb jsme dostali výběr písní, které by se „potenciálně mohly objevit“, což naznačuje, že se změny prováděly až do onoho opožděného premiérového večera.

Přestože se v show najde pár kvalitních momentů, kvůli otřepanému scénáři a neohrabané režii by Dusty nezachránil ani „syn kazatele“. Muzikál má nyní už třetího režiséra a devět herců raději odešlo; člověk se neubrání pocitu, že věděli, co dělají.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA DUSTY THE MUSICAL V CHARING CROSS THEATRE ONLINE

Foto: Elliott Franks